Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 268/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele M. M., zastoupeného JUDr. L. S., proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. -44 ze dne 20. 2. 2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

I.

Včas podanou ústavní stížností brojí stěžovatel proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. -44 ze dne 20. 2. 2004, jímž bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. -27 ze dne 7. 1. 2003, kterým soud I. stupně zastavil řízení a vyslovil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Napadeným rozhodnutím bylo podle názoru stěžovatele porušeno jeho právo na soudní ochranu podle d (dále jen "") a právo na účinné prostředky nápravy podle Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva").

Porušení práva na soudní ochranu spatřuje stěžovatel v následujících skutečnostech:

Na stěžovatele a jeho manželku podala Městská část Praha 13 jako žalobce žalobu o zaplacení finanční částky 4.024,- Kč s příslušenstvím. Stěžovatel je přesvědčen, že žalobce v řízení neprokázal svou právní subjektivitu ani vznik žalované pohledávky. Obvodní soud pro Prahu rozsudkem č.j. -41 ze dne 25. 2. 1999 žalobci nárok přiznal a Městský soud v Praze na základě odvolání stěžovatele rozsudkem č.j. -72 ze dne 17. 12. 1999 rozhodl "do finanční částky 752,- Kč".

Na základě nově zjištěných rozhodných skutečností podal stěžovatel dne 22. 1. 2002 návrh na obnovu řízení a dne 1. 2. 2002 žádost o osvobození od soudních poplatků. Právě projednávání a rozhodnutí soudu o obnově řízení a nepřiznání osvobození od soudních poplatků představuje porušení jeho základních práv zaručenýchu au. Z důvodu průkazně tíživé sociální a majetkové situace požadoval stěžovatel osvobození od soudních poplatků, které mu usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. -6 ze dne 20. 3. 2002 nebylo přiznáno. Soud rozhodnutí odůvodnil arogantním způsobem při bagatelizování sociálních poměrů stěžovatele. Městský soud v Praze k podanému odvolání zaujal stejné stanovisko a usnesením č.j. -11 ze dne 30. 4. 2002 napadené usnesení potvrdil. Vzhledem k tomu, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a protože stěžovatel z důvodu tíživé sociální a majetkové situace soudní poplatek nezaplatil, byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 č.j. -27 ze dne 7. 1. 2003 "návrh na obnovu řízení zastaven". Přestože stěžovatel v odvolání zdůraznil nesporný nárok na osvobození od soudních poplatků a odkázal na výsledek šetření provedeného soudem I. stupně, Městský soud v Praze napadeným usnesením č.j. -44 ze dne 20. 2. 2004 rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil. Podle názoru stěžovatele však nelze považovat za právně kvalifikovaný důvod zastavení řízení pouze skutečnost, že se stěžovatel nikoliv vlastním přičiněním ocitl v kritické sociální situaci a že není schopen uhradit soudní poplatek.

Stěžovatel dále namítl, že v řízení vedeném pod sp. zn. Městský soud v Praze postupoval zjevně nesprávně a nezákonně přiznal žalobci zcela vědomě neoprávněný hmotný prospěch.

Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze.

II.

Městský soud v Praze ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že zastavení řízení o obnově řízení pro nezaplacení soudního poplatku je za okolností, jež vyplývají z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. , standardním postupem; i s ohledem na výši poplatku nelze postup zdejšího soudu považovat za porušení práva stěžovatele za ručeného v čl. 13 Úmluvy. V podrobnostech pak odkázal na obsah napadeného rozhodnutí a navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

III.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal spis sp. zn. vedený u Obvodního soudu pro Prahu 5. Před rekapitulací spisu Ústavní soud poukazuje na rozpor v označení předmětného spisu v ústavní stížnosti a v rozhodnutí a vyjádření Městského soudu v Praze, v nichž je uvedeno, že se jedná o sp. zn. . Po provedeném šetření Ústavní soud zjistil, že předmětný spis je veden pod sp. zn. , což je podloženo i tím, že sám stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že návrh na obnovu řízení podal dne 22. 1. 2002.

Z předmětného spisu Ústavní soud zjistil, že stěžovatel výše uvedeného dne podal návrh na obnovu řízení tak, jak to uvedl v ústavní stížnosti. Na výzvu soudu k zaplacení soudního poplatku reagoval tím, že dne 1. 2. 2002 podal žádost o osvobození od soudních poplatků. Obvodní soud pro Prahu 5 zaslal stěžovateli formulář pro zjištění jeho majetkových poměrů jako podklad pro rozhodnutí o osvobození od soudních poplatků. Stěžovatel tento formulář vyplněný negativními údaji (žádné příjmy; důvod proč není zaměstnán - nemožnost nástupu zaměstnání s ohledem na věk nyní, předtím z důvodu persekuce; žádný movitý ani nemovitý majetek; manželka v domácnosti, žádný movitý ani nemovitý majetek) bez dalších podkladů. Obvodní soud pro Prahu 5 usnesením č.j. -6 ze dne 20. 3. 2002 stěžovateli osvobození od soudních poplatků nepřiznal. V odůvodnění uvedl, že podle může předseda senátu zcela nebo z části přiznat osvobození od soudních poplatků, odůvodňují-li to poměry účastníka a nejde-li o svévolné nebo zřejmě bezúspěšné uplatňování nebo bránění práva. Dodal, že pro posouzení nároku je bezpodmínečně nutné, aby žadatel o osvobození věrohodným způsobem prokázal své majetkové a sociální poměry. Stěžovatel v Potvrzení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech neuvedl jediný svůj zdroj příjmu a v rubrice o poměrech manželky uvedl, že je v domácnosti. Přitom, jak vyplývá ze spisu, jehož se návrh na obnovu řízení týká, oba jsou společnými nájemci bytu, za tento byt platí nájemné a rovněž musí být on i jeho manželka z něčeho živi. Tuto skutečnost stěžovatel ve své žádosti neuvedl ani nijak nezdůvodnil. Soud I. stupně proto dovodil, že stěžovatel nejen neprokázal věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry, ale naopak úmyslně nepravdivě vyplnil předmětné potvrzení tak, aby mu bylo soudem přiznáno osvobození od soudních poplatků.

K odvolání stěžovatele Městský soud v Praze usnesením č.j. -11 ze dne 30. 4. 2002 usnesení soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že soud při hodnocení, zda důvody pro úplné nebo částečné osvobození od soudních poplatků jsou dány, neprovádí dokazování a je povinností žadatele prokázat soudu věrohodným způsobem své majetkové a sociální poměry. Podle názoru odvolacího soudu soud I. stupně správně dovodil, že tuto povinnost stěžovatel nesplnil a s ohledem na obsah jeho odvolacích námitek je zřejmé, že ji ani splnit nechtěl. Tato skutečnost podle názoru odvolacího soudu plně postačuje pro závěr, který učinil i soud I. stupně, že žalobce podmínky pro přiznání osvobození od soudních poplatků nesplňuje.

Obvodní soud pro Prahu 5 vyzval znovu stěžovatele k zaplacení soudního poplatku, leč poplatek ve stanovené lhůtě zaplacen nebyl. Soud I. stupně proto usnesením č.j. -27 ze dne 7. 1. 2003 řízení zastavil s odůvodněním, že stěžovateli nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků a soudní poplatek nebyl ve stanovené lhůtě zaplacen. Městský soud v Praze usnesením č.j. -44 ze dne 20. 2. 2004 potvrdil rozhodnutí soudu I. stupně s odůvodněním, které odpovídá i odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně.

IV.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení jeho základních práv a svobod chráněných ústavním pořádkem ČR. Vzhledem k tomu, že se stěžovatel dovolával ochrany svého základního práva na soudní ochranu, přezkoumal Ústavní soud napadená rozhodnutí i řízení jim předcházející a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Stěžovatel napadá ústavní stížností rozhodnutí odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu I. stupně o zastavení řízení pro nezaplacení soudních poplatků. Námitky uvedené v ústavní stížnosti však směřují především proti předchozím rozhodnutím soudu I. stupně i soudu odvolacího, jimiž mu nebylo přiznáno osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud přezkoumal celé řízení a dospěl k závěru, že obecné soudy v tomto řízení postupovaly v souladu s příslušnými ustanoveními Rozhodnutí, jímž bylo zastaveno řízení, odpovídá skutkovému stavu a příslušné zákonné úpravě. V situaci, kdy nebyly zaplaceny soudní poplatky, nemohl obecný soud rozhodnout jinak, než jak bylo v napadeném rozhodnutí uvedeno. V předmětné věci se tak jednalo o aplikaci běžného práva, kterou obecné soudy provedly v mezích své pravomoci a tak právo stěžovatele na soudní ochranu neporušily.

Pokud jde o rozhodování obecných soudů o osvobození od soudních poplatků, připomíná Ústavní soud především to, že osvobození od soudních poplatků může být účastníkovi přiznáno, jsou-li splněny stanovené zákonné podmínky; nejedná se tedy v žádném případě o nárok účastníka o osvobození od soudních poplatků. Ústavní soud přisvědčil názoru vyjádřenému v rozhodnutích obecných soudů, že chce-li účastník požádat o osvobození od soudních poplatků, je povinen věrohodným způsobem prokázat své majetkové a sociální poměry. Soud sám v této otázce z vlastní iniciativy nemůže zjišťovat všechny potřebné skutečnosti. Ze soudního spisu vyplývá, že stěžovatel svou žádost o osvobození od soudních poplatků ani v řízení před soudem I. stupně, ani v řízení odvolacím žádným způsobem nedoložil. Z toho resultoval zákonný postup obecných soudů, jestliže usnesením osvobození od soudních poplatků nepřiznaly a následně pak řízení zastavily.

Pokud stěžovatel v ústavní stížnosti uvádí, že v řízení vedeném pod sp. zn. Městský soud v Praze postupoval zjevně nesprávně a nezákonně přiznal žalobci zcela vědomě neoprávněný hmotný prospěch, Ústavní soud se touto námitkou nezabýval, protože podle předmětné ústavní stížnosti nebylo napadeno rozhodnutí Městského soudu vydané v řízení vedeném pod touto sp. zn.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. dubna 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně senátu Ústavního soudu