Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 166/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Výborného, soudce JUDr. Jiřího Muchy a soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové, ve věci ústavní stížnosti R. G., zastoupeného Mgr. Milanem Smolkou, advokátem AK v Ostravě, V Korunce 18, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. 2. 2005, sp. zn. a rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 12. 11. 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností navrhuje stěžovatel zrušení shora uvedených rozhodnutí obecných soudů.

Soud nalézací uznal stěžovatele vinným pro skutek v rozsudku uvedený trestnými činy ublížení na zdraví podle § 224 odst. 1 a 2 tr. zákona a ohrožení pod vlivem návykové látky podle § 201 písm. d) tr. zákona, za což mu byl uložen trest odnětí svobody v trvání jednoho roku se zařazením do věznice s dozorem, trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení všech motorových vozidel na dobu čtyř let; dále bylo rozhodnuto o povinnosti k náhradě škody. Odvolací soud napadeným usnesením odvolání stěžovatele jako nedůvodné zamítl.

Bez jakékoliv ústavně právní argumentace stěžovatel domáhá se v podstatě toho, aby Ústavní soud přehodnotil výrok o trestu odnětí svobody, který byl stěžovateli pravomocně uložen; vyslovuje domněnku, že trest mu byl uložen bez řádného odůvodnění, polemizuje s výší a nepodmínečností trestu odnětí svobody, oba tresty pak označuje za nevyvážené a odporující smyslu a účelu trestu.

Stěžovatelovy výhrady proti rozhodnutí obecných soudů jsou z pohledu přezkumné pravomoci Ústavního soudu liché.

Z obsahu podané ústavní stížnosti a ze stejnopisů napadených rozhodnutí, které stěžovatel k ústavní stížnosti připojil, je patrno, že nalézací soud zcela v rámci své jurisdikce rozhodl o vině a trestech, přičemž své úvahy o druhu a výměře trestu náležitě odůvodnil, takže z pohledu ústavních práv stěžovatele nelze tomuto rozhodnutí vytknout ničeho. Stěžovatelovo odvolání bylo řádně projednáno odvolacím soudem, který nevykročil z mezí svých pravomocí, když jej shledal nedůvodným a zamítl. I rozhodnutí odvolacího soudu je sice stručně, ale v míře dostačující odůvodněno.

Celá ústavní stížnost je koncipována nikoli jako návrh, jímž by bylo žádáno po Ústavním soudu přezkoumání ústavnosti napadených rozhodnutí, nýbrž jako běžný opravný prostředek, jehož prostřednictvím se stěžovatel domáhá, aby Ústavní soud de facto jako soud třetí instance vstoupil do soustavy obecných soudů, přehodnotil jejich rozhodovací činnost a akceptoval stěžovatelovy právní názory na rozhodnutí, s nimiž stěžovatel není spokojen. Jak již však mnohokráte Ústavní soud ve své stabilizované judikatuře konstatoval, takovéto postavení a činnost mu nepřísluší, mimo jiné i proto, že k rozhodování o vině a trestu jsou povolány právě obecné soudy a nikoli soud ústavní (d).

Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost proto Ústavní soud mimo ústní jednání odmítl podle , o Ústavním soudu, v platném znění.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 31. března 2005

JUDr. Miloslav Výborný

zastupující předseda senátu