Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 26/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. F., zastoupeného JUDr. V. H., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 15. 10. 2003, čj. -59, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel, ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhl zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen "krajský soud"), kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu ve Svitavách (dále jen "okresní soud"), jímž byla stěžovateli uložena povinnost vyklidit blíže označený dům ve S. Podle stěžovatele se krajský soud vyrovnal nedostatečně s jeho námitkami a měl se zabývat obsahem celého exekučního spisu. Podle stěžovatele došlo k porušení jeho základních práv zaručených d (dále jen " ") a y ČR.

V souladu s ustanovením bylo vyžádáno vyjádření krajského soudu jako účastníka řízení.

Krajský soud odkázal na skutkové a právní závěry vyjádřené v odůvodnění svého rozsudku. Námitkami, které stěžovatel uvedl v ústavní stížnosti, se zabýval již v odůvodnění svého rozsudku. Zopakoval, že vydražitel nabývá vlastnictví k vydražené nemovitosti na základě pravomocného usnesení o příklepu a zaplacení nejvyššího podání. Jsou-li uvedené předpoklady naplněny, nemá eventuální existence procesních vad předcházejícího exekučního řízení vliv na vlastnické právo vydražitele.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že usnesením okresního soudu ze dne 5. 6. 2002, čj. - 113, byl E. N. udělen příklep k domu ve S. a tato uhradila na účet soudu příslušnou částku. Na základě žaloby E. N. jako majitelky domu bylo stěžovateli rozsudkem okresního soudu ze dne 25. 4. 2003, čj. - 14, uloženo vyklidit předmětnou nemovitost, protože ji užívá bez právního důvodu a žalobkyni přísluší ochrana ve smyslu ust. .

K odvolání stěžovatele krajský soud (stěžovatel se k odvolacímu jednání nedostavil) rozsudek okresního soudu potvrdil. V odůvodnění odkázal na ustanovení , podle něhož se vydražitel stává vlastníkem vydražené nemovitosti, nabylo-li usnesení o příklepu právní moci a zaplatil-li nejvyšší podání. K námitkám stěžovatele uvedl, že z hlediska rozsahu, v jakém žalobkyně nabyla, na základě příklepu, vlastnictví k dražené nemovitosti, je rozhodující obsah usnesení o příklepu, nikoli existence dědického rozhodnutí, na jehož základě stěžovatel nabyl, před vydáním usnesení o příklepu, jednu polovinu těchto nemovitostí. Toto dědické rozhodnutí, vzhledem k tomu, že bylo vydáno před udělením příklepu, nezakládá ve prospěch žalovaného ani právní důvod k jejich užívání.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR).

Stěžovatel tvrdí, že krajský soud se nedostatečně vypořádal s jeho námitkami a neprovedl důkaz exekučním spisem. Námitky stěžovatele uvedené v ústavní stížnosti jsou v podstatě totožné s těmi, které uplatnil v řízení před obecnými soudy. Se všemi těmito námitkami se poctivě a podrobně vypořádal krajský soud. Právní závěry, ke kterým dospěl, jsou ústavně konformní. V této souvislosti je možno dodat, že procesní iniciativa stěžovatele, kterou vyvinul k ochraně svých práv, nebyla v odvolacím řízení nijak vysoká, když se bez zřejmého důvodu nedostavil k ústnímu jednání konanému před krajským soudem.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele v řízení před obecnými soudy, odmítl jeho ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. března 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu