Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 692/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele D.A.G., zastoupeného advokátem Mgr. J.T., směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2004, sp. zn. , ve spojení s usnesením Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. , za účasti Obvodního soudu pro Prahu 6, a Městského soudu v Praze jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2004, sp. zn. , byla zamítnuta stížnost obžalovaného (stěžovatele) podle ustanovení § 148 odst. 1 písm. c) trestního řádu (dále jen "tr. ř.") proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 17. srpna 2004, sp. zn. -347. Tímto usnesením bylo rozhodnuto o tom, že se obžalovaný ponechává ve vazbě z důvodů, uvedených v ustanovení § 67 písm. a) a c) tr. ř. Soud zároveň zamítl žádost obžalovaného o propuštění z vazby na svobodu a nepřijal nabízený slib, ani peněžitou záruku jako náhradu vazby.

V ústavní stížnosti namítal stěžovatel, že je držen ve vazbě protiprávně, čímž dochází k porušování jeho ústavně zaručených práv v čl. 8 odst. 2 (nikdo nesmí být stíhán nebo zbaven svobody jinak než z důvodů a způsobem, který stanoví zákon), (nikdo nesmí být vzat do vazby, leč z důvodů a na dobu stanovenou zákonem a na základě rozhodnutí soudu), a (nikdo nesmí být odňat svému zákonnému soudci) d (dále jen " ").

Namítal především to, že v dané věci rozhodoval místně nepříslušný soud. Jasně stanovená a dopředu pevně daná místní příslušnost orgánů rozhodujících ve věci je přitom vyjádřením jednoho ze základních práv, a sice práva na zákonný proces vyjádřený v d. V dané věci měl být místně příslušný Okresní soud v Kutné Hoře, v jehož obvodu měl být spáchán trestný čin hudební produkcí stěžovatele. U dalšího skutku, uváděného v obžalobě, se dle názoru stěžovatele nejedná o trestný čin, i když bylo trestní stíhání pro tento skutek zahájeno. Orgány činné v trestním řízení, působící v obvodu Obvodního soudu pro Prahu 6 nesprávně dovodily svoji příslušnost na základě skutečnosti, že stěžovatel byl v jejich obvodu zadržen a v jeho zavazadlech byly nalezeny propagační materiály, které se váží k neonacistickému hnutí. Stěžovatel dále v ústavní stížnosti podrobně rozebírá důvody, proč není skutek uvedený v obžalobě trestným činem. Z hlediska ústavnosti argumentoval, že účelem trestního řízení není jenom spravedlivé potrestání pachatele, ale jeho účelem je rovněž "fair" proces, který je podmínkou existence demokratického právního státu. Jestliže má v trestním řízení rozhodovat předem stanovený orgán a jsou stanovena pravidla pro jeho určení, je třeba tato pravidla dodržovat a není možné je účelově měnit (např. zahájením účelového trestního stíhání pro skutek, který není trestným činem) tak, jak se to orgánům činným v trestním řízení zrovna hodí. Z hlediska férovosti trestního procesu je nezbytné zamezit tomu, aby orgány činné v trestním řízení mohly účelovým zahájením trestního stíhání ovlivňovat místní příslušnost soudů. Stěžovatel uzavřel, že na základě uvedených skutečností je zřejmé, že je ve vazbě držen v rozporu se zákonem, když o vazbě rozhodl místně nepříslušný soud.

Obvodní soud pro Prahu 6 a Městský soud v Praze jako účastníci řízení nespatřují ve svém postupu porušení ústavně zaručených základních práv. S ohledem na to, že obžaloba byla podána u Obvodního soudu pro Prahu 6, je i tento soud dle ustanovení § 18 odst. 1 a § 22 tr. ř. místně příslušný.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval a v tomto případě to musí obzvláště zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě a ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí i řízení mu předcházející a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

Otázku místní příslušnosti upravuje pro trestní řízení trestní řád v ustanovení § 18 a násl. V rámci úpravy místní příslušnosti existuje několik různých kritérií, která jsou pro její určení rozhodující. Správně stanovená místní příslušnost je pak zajisté i základem spravedlivého procesu. Jedním z principů, jež Ústavní soud uplatňuje ve vztahu k jiným orgánům veřejné moci, je princip minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti. Je tedy především věcí obecných soudů, aby posuzovaly otázku místní příslušnosti a Ústavnímu soudu s ohledem na výše uvedené nepřísluší její přezkoumávání. Pokud v obžalobě bylo jako jedno z míst spáchání trestného činu uvedeno místo, které se nachází v obvodu soudu, u kterého nakonec obžaloba byla podána, nebyl tento postup v rozporu s procesními předpisy a nelze v něm ani spatřovat rozpor s ústavně zaručenými základními právy. Navíc ve stadiu řízení, kdy je ještě obviněný ve vazbě a kdy neproběhlo řízení ve věci samé, nelze otázku místní příslušnosti definitivně vyřešit.

Právě naopak, pokud by Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti, nepochybně by zasáhl do kompetence vyhrazené obecným soudům a zároveň by svým rozhodnutím naznačoval, jaký má názor na v obžalobě uvedený skutek. To by znamenalo nepřípustné ovlivňování rozhodovací činnosti obecných soudů.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod, a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 24. března 2005

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu