Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 155/05

Ústavní soud rozhodl dne 29. března 2005 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj), mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. J. A. N., zastoupeného JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem se sídlem 28. října 1001/3, Praha 1, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedeného usnesení vydaného v trestním řízení, v němž má postavení obžalovaného, a tvrdil že jeho vydáním byla porušena jeho ústavně zaručená práva garantovaná ust. d (dále ""), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"), z nichž vyplývá stěžovatelovo právo, aby o věci rozhodoval nestranný a nezávislý soud. Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že k porušení jeho základních práv došlo tím, že přes vznesenou námitku podjatosti v jeho věci stále rozhoduje senát, jehož předsedkyně na Policii ČR hodnotila věrohodnost svědka před rozhodnutím ve věci. Předsedkyně senátu byla se svědkem před jednáním v telefonickém a osobním kontaktu a z důvodu jeho obav z nátlaku ze strany obžalovaných jej před jednáním konaným dne 20. 8. 2004 nechala čekat před trestní kanceláří. Stěžovatel svědka neviděl ve veřejných částech soudní budovy. Takto předsedkyně senátu postupovala vůči svědkovi, který se předtím dvakrát bez omluvy k jednání nedostavil a který v přípravném řízení popřel, že by mu obžalovaní vyhrožovali. Není rovněž zřejmé, proč nešlo ochranu svědka zajistit pomocí justiční stráže. O nepodjatosti soudu lze mít objektivně pochybnosti.

Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2004 () Ústavní soud zjistil, že jím byla zamítnuta stížnost stěžovatele proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 8. 2004 (), kterým bylo rozhodnuto, že v tomto usnesení jmenovaní členové senátu nejsou vyloučení z vykonávání úkonů v trestní věci stěžovatele a dalších obžalovaných (§ 30 odst. 1 a § 31 odst. 1 tr. ř.).

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

Městský soud stěžovatele upozornil, že ust. § 209 odst. 1 tr. ř. opravňovalo předsedkyni senátu učinit vhodné opatření k zajištění bezpečnosti předmětného svědka. Současně konstatoval, že z řešení situace přijatého předsedkyní senátu nelze dovozovat, že by předsedkyně senátu a přísedící nemohli ve věci nepodjatě rozhodnout. Proti tomuto závěru obecného soudu nemá Ústavní soud z hlediska rámce vymezeného pro své rozhodování výhrady, a nevidí v jednání předsedkyně senátu ani důvod pro konstatování, že jím byl vytvořen prostor pro "zdání" podjatosti. Obecný soud tedy nepochybil ani z tohoto pohledu.

Ústavní soud si byl vědom, že trestní věc (v níž byla vznesena námitka podjatosti) ještě neskončila a proto zkoumal, s ohledem na formální a materiální princip subsidiarity ústavní stížnosti, zda ústavní stížnost není předčasná, protože jednak stěžovatel má v probíhajícím trestním řízení dostatek jiných prostředků k ochraně svých práv a jednak před meritorním rozhodnutím ve věci lze obecně obtížně posuzovat, jaký mohla mít pochybení tvrzená v ústavní stížnosti vliv na výsledek řízení. Nakonec byla ústavní stížnost, i s přihlédnutím k předchozí judikatuře Ústavního soudu v obdobných věcech, posouzena jako přípustná (kupř. nález ze dne 12. 1. 2005,

sp. zn.

, zveřejněný na www.judikatura.cz).

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelových základních práv. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 29. března 2005

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu