Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 647/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. K., zastoupeného JUDr. Milošem Slabým, advokátem, Nádražní 9, 789 85 Mohelnice, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc ze dne 16. 6. 2004, sp. zn. , a proti rozsudku Okresního soudu v Šumperku ze dne 6. 2. 2004, sp. zn. , za účasti Krajského soudu v Ostravě - pobočka Olomouc a Okresního soudu v Šumperku, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou stížností napadl stěžovatel výše specifikovaná rozhodnutí obecných soudů a navrhoval jejich zrušení. Po přezkoumání ústavní stížnosti Ústavní soud zjistil, že tato nesplňuje formální náležitosti podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť k ní nebyla přiložena speciální plná moc. Tato vada byla stěžovatelem ve stanovené lhůtě odstraněna.

Uvedeným rozhodnutím obecných soudů stěžovatel vytýká porušení svých ústavním pořádkem zaručených práv na řádný a spravedlivý proces vyplývající z y, a násl. d a Úmluvy o ochraně základních práv a svobod. Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku (dále jen "okresní soud") byl stěžovatel shledán vinným ze spáchání trestného činu podvodu podle a 2 trestního zákona dílem ve spolupachatelství podle trestního zákona a odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku s podmíněným odloženým odkladem výkonu trestu na zkušební dobu tří roků, přičemž mu byla zároveň uložena povinnost nahradit způsobenou škodu. Stěžovatel podal odvolání, o kterém rozhodoval Krajský soud v Ostravě - pobočka Olomouc (dále jen "krajský soud"), jenž je svým usnesením zamítl.

K porušení ústavních práv stěžovatele mělo dojít tak, že okresní soud přisoudil větší váhu důkazům svědčícím v neprospěch stěžovatele a že naopak výpověď stěžovatele shledal nevěrohodnou. Stěžovatel je toho názoru, že ve výpovědích některých svědků jsou natolik podstatné rozpory, že neumožňují spolehlivě učinit závěry o vině stěžovatele a pokud tak okresní soud učinil, důkazy hodnotil svévolně a porušil zásadu výkladu pochybností ve prospěch obviněného. Tyto zásady měl porušit i krajský soud jako soud odvolací, který podle stěžovatele ve svém odůvodnění "přimhouřil oči" nad nedostatky provedených důkazů.

Stěžovatel dále poukazuje na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

, neboť patrně i ve své věci spatřuje právní závěry soudu v extrémním nesouladu se skutkovými zjištěními a skutková zjištění v extrémním nesouladu s provedenými důkazy.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření účastníků řízení. Okresní soud po krátké rekapitulaci věci zcela odkazuje na odůvodnění napadeného rozsudku s tím, že nebyla porušena žádná ústavně zaručená práva stěžovatele. Poukazuje na skutečnost, že stěžovatel stejné námitky uplatnil již v hlavních líčeních a v odvolacím řízení a že spočívají pouze v jiné interpretaci důkazů, než jak si je vyložily obecné soudy. Krajský soud navrhuje odmítnutí ústavní stížnosti, neboť stěžovatel opakuje námitky uplatněné již v řízení před obecnými soudy a dodává, že odůvodnění rozsudku okresního soudu má na dnešní poměry spíše nadstandardní charakter, přičemž námitkám stěžovatele byla věnována náležitá pozornost.

Ústavní soud poté, co se seznámil s vyžádaným spisem okresního soudu sp. zn. a s přílohami ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Z ustálené judikatury Ústavního soudu vyplývá, že Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší přezkoumávat závěry obecných soudů, neboť není součástí jejich soustavy. Ústavní soud je soudním orgánem ochrany ústavnosti a do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje toliko ve výjimečných případech, kdy zjistí vybočení z mantinelů daných ústavním pořádkem. Není tedy oprávněn přehodnocovat hodnocení důkazů, provedených obecnými soudy, i kdyby s ním sám nesouhlasil, pokud rozhodovací činností obecných soudů současně nedošlo k zásahu do ústavně zaručených základních práv a svobod ve smyslu písm. d) y.

Z ústavní stížnosti stěžovatele, kromě nesouhlasu s hodnocením jednotlivých důkazů a celkové důkazní situace obecnými soudy, nevyplývá žádná ústavněprávně relevantní skutečnost, která by umožňovala danou věc meritorně projednat v řízení před Ústavním soudem.

Z odůvodnění rozhodnutí obou soudů je zcela zřejmé, z jakých důkazů vycházely a z jakých důvodů přisoudily některým důkazům menší váhu, resp. proč neuvěřily výpovědi stěžovatele. Ústavní soud hodnotí vývody obecných soudů jako logické a podložené. Na odůvodnění rozhodnutí obecných soudů tak lze odkázat.

Ústavní soud neshledal žádný extrémní nesoulad mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. Proto Ústavní soud uznává a konstatuje, že v projednávané věci nespatřuje ani porušení práva na spravedlivý proces, ani jiného ústavně zaručeného práva. Z těchto důvodů proto odmítl ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou podle .

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. března 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu