Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 117/05

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Jiřím Nykodýmem o ústavní stížnosti JUDr. J. P., zastoupeného JUDr. Evou Šubrtovou, advokátkou, se sídlem Fialova 12a, Šumperk, směřující proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. , za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, a 1) Nejvyššího státního zastupitelství ČR, a 2) Ministra spravedlnosti, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 1. 2005, sp. zn. , kterým bylo ke stížnosti pro porušení zákona vysloveno, že usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. , kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, byl v jeho neprospěch porušen zákon v ustanoveních , , 3 tr. ř. Podle jeho názoru byl tímto rozsudkem porušen y (dále jen ""), a 3, a d (dále jen "").

Stěžovatel nesouhlasí s názorem, že postup, který by následoval po případném zrušení předchozích rozhodnutí obecných soudů, by byl v konečném důsledku v neprospěch obviněného R. S., neboť by muselo být rozhodnuto o povinnosti obviněného nahradit státu odměnu a hotové výdaje uhrazené stěžovateli, coby ustanovenému obhájci. Podle stěžovatele je obviněný nemajetný invalidní důchodce s nízkým příjmem, takže by u něj přicházela v úvahu i bezplatná obhajoba, k čemuž Nejvyšší soud ČR neprováděl žádné šetření. Výklad vztahu porušení zákona k prospěchu či neprospěchu obviněného pokládá za nepřípustně extenzivní, neboť zákonodárce měl evidentně na mysli prospěch či neprospěch obviněného v otázce viny, trestu, či náhrady škody. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR považuje za negaci jemu předcházejícího nálezu Ústavního soudu ze dne 22. 11. 2004,

sp. zn.

(in http://www.judikatura.cz/), neboť je jím stěžovateli odmítána spravedlnost a je zasahováno do jeho nabytého hmotného práva na odměnu za vykonanou obhajobu a náhradu hotových výdajů. Nejvyšší soud totiž neučinil dalším výrokem opatření vedoucí ke zrušení předchozího rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, s příkazem k novému projednání a rozhodnutí. Navíc byla stěžovateli odňata možnost domoci se procesním postupem svého práva na odměnu za vykonanou obhajobu a náhradu hotových výdajů, a je na úkor obviněného diskriminován.

Ještě předtím, než se Ústavní soud může zabývat materiální stránkou věci, je vždy povinen přezkoumat procesní náležitosti a předpoklady ústavní stížnosti. Z toho vyplývá, že pouze v případě, když návrh všechny zákonem stanovené formální náležitosti a předpoklady splňuje, se jím může zabývat také věcně.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, jestliže navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Podstata ústavní stížnosti spočívá v názoru, že důsledkem rozsudku přišel stěžovatel o možnost domoci se svého nároku na zaplacení odměny a hotových výdajů, na které má nárok jako soudem ustanovený obhájce. Přitom je stěžovatelem i napadeným rozsudkem konstatováno, že byl porušen usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. , kterým bylo zrušeno usnesení Okresního soudu v Šumperku ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. , o přiznání odměny a náhrady hotových výdajů, podle návrhu stěžovatele. Sám stěžovatel v ústavní stížnosti také uvádí, že tím mělo být porušeno i jeho základní právo podle y, tedy právo na náhradu škody, způsobené nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným úředním postupem. Stěžovatel však netvrdí a z předložených listin ani jinak nevyplývá, že by se před podáním ústavní stížnosti domáhal práva na náhradu škody (ve výši předmětné odměny a hotových výdajů) podle , o odpovědnosti za škodu, způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, a o změně zákona České národní rady č. , o notářích a jejich činnosti. Protože Ústavní soud zároveň neshledal, že by stížnost svým významem podstatně přesahovala vlastní zájmy stěžovatele, je nutné na ústavní stížnost pohlížet jako na nepřípustnou ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Na tom nic nemění ani skutečnost, že výklad vztahu porušení zákona k prospěchu či neprospěchu obviněného, tak jak byl proveden v napadeném rozsudku, je nepřípustně extenzivní. Teorie dovozuje vztah porušení zákona k prospěchu či neprospěchu obviněného na případy rozhodnutí o vině, ukládání trestu a ochranných opatření, a rozhodnutí o náhradě škody (např. in Šámal, P., Král, V., Baxa, J., Púry, F. Trestní řád. Komentář. II. díl. 4. vydání. Praha: C. H. Beck 2002, str. 1730-1731). Z judikatury obecných soudů lze pak dovodit, že k porušení zákona v prospěch či neprospěch obviněného dochází i v důsledku vadného procesního postupu, který k výše jmenovaným rozhodnutím vede. Nelze však dovodit, že by i rozhodnutí o výši odměny a náhradě hotových výdajů soudem ustanoveného obhájce mohlo být vydáváno ve prospěch či neprospěch obviněného. Proto nebylo možné ani dovodit, že by usnesením Krajského soudu v Ostravě, pobočka v Olomouci, ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. , byl porušen v neprospěch obviněného, a napadený rozsudek byl tedy vydán zcela v mezích tr. ř.

Ze shora vyložených důvodů byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení soudcem zpravodajem odmítnuta jako nepřípustná, podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. března 2005

JUDr. Jiří Nykodým

soudce zpravodaj