Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 83/05

Ústavní soud rozhodl dne 17. března 2005 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudců JUDr. Elišky Wagnerové (soudce zpravodaj) a JUDr. Pavla Holländera, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti J. V., zastoupeného Petrem Tomsem, advokátem se sídlem Petřvaldská 99/200, Ostrava-Michálkovice, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2005, sp. zn. , proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004, sp. zn. a proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2004, č. j. -105, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností podanou dne 14. 2. 2005 se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí vydaných ve věci, v níž byl uznán vinným útokem na veřejného činitele (, odst. 2 písm. a), b) tr. zák.), a tvrdil, že jejich vydáním byla zasažena jeho základní práva, a sice právo "na svobodu občana", garantované y ČR a d (dále ""), právo na spravedlivý proces garantované " a 2"y, rovnost účastníků řízení, garantovaná y, jakož i Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále "Úmluva"), protože jeho věc nebyla spravedlivě posouzena. Porušen měl být i y, protože stěžovateli byla způsobena újma pro uplatňování práv a svobod. K porušení y ČR došlo tím, že soudy nectily zákon, nehodnotily jednání strážníků a vyhýbaly se mu. Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále "") a po odstranění vad (spočívajících v chybějící argumentaci k namítaným porušenímy,y a Úmluvy) splňovala ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatel v ústavní stížnosti namítl, že k porušení jeho základních práv došlo tím, že soudy se nezabývaly jeho námitkou, že strážníci městské policie, na něž měl útočit, předtím překročili své pravomoci. Strážníci nebyli chráněni trestním zákonem. Stěžovatel se bránil a jeho jednání bylo na hranici krajní nouze. Kdyby strážníkům nezabránil v odjezdu, nemohl by je nikdy identifikovat. Otázkou podle stěžovatele je, proč se strážníci pokusili ujet, když věděli, že stěžovatel volal linku 158. Těmito otázkami se žádný soud nezabýval, čímž bylo porušeno stěžovatelovou právo na spravedlivý proces.

Z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 29. 6. 2004 (-105) Ústavní soud zjistil, že stěžovatel byl uznán vinným tím, že svým motorovým vozidlem nejprve bránil v odjezdu hlídky městské policie, která provedla kontrolu dodržování ukončení hudební produkce a poté, co se před vozidlo, za účelem zabránění dalšího popojíždění postavil strážník Městské policie, jenž dal stěžovateli pokyn k zastavení, stěžovatel tohoto strážníka srazil, tím že popojel dopředu, což vedlo k poranění v podobě pohmoždění měkkých tkání v oblasti bederní páteře s dobou léčení nejméně 10 dnů. Za to byl stěžovateli uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu 2 let.

Z usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 9. 2004 () Ústavní soud zjistil, že krajský soud přezkoumal napadený rozsudek na základě odvolání stěžovatele a státního zástupce v rozsahu a z důvodů uvedených v odvoláních, jež však zamítl, neboť dospěl k závěru, že nejsou důvodnými. Stěžovatel v odvolání obdobně jako v ústavní stížnosti namítl, že byl k jednání vyprovokován strážníky, kteří mu vyhrožovali zastřelením a proto je nutno se zabývat tím, zda požívali ochrany veřejného činitele. Státní zástupce v odvolání požadoval uložení trestu zákazu řízení motorových vozidel.

Z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 20. 1. 2005 () Ústavní soud zjistil, že dovolání stěžovatele proti rozsudku krajského soudu bylo odmítnuto, neboť dospěl k závěru, že bylo podáno z jiného, než stěžovatelem deklarovaného důvodu.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti (y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ).

K porušení stěžovatelových práv mělo dojít tím, že soudy nesprávně aplikovaly trestní zákon - nezabývaly se otázkou, zda strážníci nejednali mimo rozsah svých pravomocí a že tedy v důsledku v excesu pozbyli ochrany veřejného činitele. Je zřejmé, že stěžovatel namítal nesprávnou aplikaci "jednoduchého" práva. Podle ustálené judikatury je v takovém případě dán důvod k zásahu tehdy, existuje-li extrémní nesoulad mezi zjištěními soudů a z nich vyvozenými závěry, nebo tehdy, kdy obecné soudy zasáhnou do základního práva stěžovatelů, v důsledku interpretace právních předpisů, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo aplikují-li právní předpisy na základě libovůle.

Stěžovatel namítal, že jednání, za nějž byl potrestán, bylo legitimní ochranou proti veřejné moci, jež byla v dané chvíli vykonávána mimo zákonné meze. Veřejná (resp. státní) moc slouží všem občanů a lze ji uplatňovat jen na základě, způsobem, v případech a v mezích zákonem stanovených (čl 2 odst. 3y ČR a y). Pravomoci, které zákon svěřuje městské (resp. státní) policii, slouží k ochraně veřejného pořádku, avšak pokud jejich výkonem dochází k omezení základních práv či svobod, je nutno zkoumat, zda je toto omezení ještě proporcionální z hlediska účelu, jež zásah do základního práva sleduje (k posuzování tzv. excesu policistů obdobně srov. usnesení ze dne 11. 5. 2004,

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu ČR, dále "Sb. n. u.", sv. 33, str. 515; k testu proporcionality srov. např. nález ze dne 13. 8. 2002,

sp. zn.

in Sb. n. u., sv. Sb. n. u., sv. 27, str. 177 nebo Sbírka zákonů č. 405/2002 - oba publikované též elektronicky na www.judikatura.cz). V tomto směru jsou námitky stěžovatele relevantní nejen pro Ústavní soud, ale i pro Nejvyšší soud ČR (k ústavní konformitě dovolacího řízení srov. i nález Ústavního soudu ze dne 18. 8. 2004,

sp. zn.

in www.judikatura.cz).

Případným excesem stěžovatelem následně ohrožených strážníků se zabýval odvolací soud, který v odůvodnění svého usnesení (str. 2 odst. 3) uvedl, že v řízení bylo prokázáno, že stěžovatel bránil strážníkům v odjezdu a poté najel do poškozeného, který mu dával pokyn k zastavení. Z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně (str. 2, odst. 2) vyplývá, že stěžovatel vypovídal v řízení tak, že své jednání označil za hloupost, ke které jej vyprovokovalo nevhodné chování strážníků. Stěžovatel se k jednání doznal, avšak až po provedení vyčerpávajícím způsobem provedeného přípravného řízení (rozsudek okresního soudu, str. 3 odst. 3). K těmto závěrům obecných soudů, které nejsou v extrémním nesouladu s provedenými skutkovými zjištěními, nemůže mít Ústavní soud, z hlediska rámce vymezeného pro jeho rozhodování výhrady. Právo na spravedlivý proces nebylo porušeno. Ani v ústavní stížnosti uváděné důvody (zajištění identifikace), které měly stěžovatele vést k útoku na strážníky městské policie (resp. z jeho hlediska k obraně proti strážníkům jednajícím v excesu), nevedly Ústavní soud k závěru, že trestním postihem "obrany" stěžovatele došlo k porušení jeho práv či svobod v důsledku ústavně nesouladné aplikace práva.

Protože stěžovatel se domáhal revize skutkových zjištění, Nejvyšší soud dovolání odmítl. Poukázal mj. na rozpornost dovolací argumentace, v níž stěžovatel na jednom místě uvedl, že nenamítá nesprávnost právní kvalifikace a jinde obecným soudům vytýkal nesprávné posouzení skutku. (Podobnou argumentační nekonzistentnost vykazuje i ústavní stížnost - stěžovatel např. brojil i proti tzv. jinému zásahu orgánů veřejné moci, poté vzal v této části stížnost zpět). Ústavní soud je seznámen s extenzivním výkladem ust. § 265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, který u některých typových skupin rozhodnutí o dovolání zakládá jejich protiústavnost (viz cit. nález

sp. zn.

, nebo i nález ze dne 2. 3. 2004

sp. zn.

in Sb. n. u., sv. 32, str. 293), avšak v daném případě dospěl, i vzhledem k výše uvedeným závěrům, že do základních práv stěžovatele tento aplikační postup v daném případě nezasáhl.

Ústavní soud neshledal porušení stěžovatelem uvedených základních práv, ani jeho práva na spravedlivý proces. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 17. března 2005

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu