Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 524/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatele Ing. F. B., zastoupeného JUDr. Vlastou Bruknerovou, advokátkou, se sídlem v Brně, Žlutý kopec 10, směřující proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. června 2004, č. j. -86, za účasti Krajského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně, jímž byl zamítnut návrh na přiznání odkladného účinku žaloby, kterou podal dne 20. prosince 2003. Krajský soud v Brně ve svém usnesení uvedl, že odkladný účinek lze žalobě přiznat pouze výjimečně tehdy, jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce (stěžovatele) nenahraditelnou újmu a přiznání odkladného účinku se nedotkne nepřiměřeným způsobem nabytých práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem. Jelikož žalobce v daném případě nedoložil (pouze tvrdil), že by pro něj výkon napadeného rozhodnutí znamenal nenahraditelnou újmu v podobě trvalého snížení cen jeho nemovitosti, jakož i zhoršení dopravní obslužnosti, soud návrh na odklad vykonatelnosti zamítl, neboť nesplňoval předpoklady stanovené v ustanovení (dále jen " ").

Stěžovatel v poměrně obsáhle zdůvodněné ústavní stížnosti namítal porušení ústavně zaručených základních lidských práv, zakotvených v Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, jakož i a d (dále jen " "). Poukázal přitom na podanou žalobu, směřující proti rozhodnutí správního orgánu, a uvedl, že pokud by jí nebyl přiznán odkladný účinek, došlo by provedením plánované a povolené výstavby jednosměrné asfaltové vozovky v ulici Veverkova v Moravských Budějovicích ke zhoršení obslužnosti domů, tím ke snížení ceny nemovitostí, které na označené ulici vlastní, a tak k nenahraditelné újmě na jeho majetku. S rekonstrukcí vozovky, která má mj. znamenat její zúžení ze 7 m na 4,5 m, a s omezením oboustranného provozu na provoz jednosměrný, nesouhlasil spolu s dalšími vlastníky nemovitostí již v průběhu stavebního řízení, ale na jejich námitky nebyl vzat zřetel. Proto byla proti rozhodnutí správního orgánu podána žaloba a návrh na přiznání jejího odkladného účinku. Porušení ústavně zaručených práv spatřoval především v tom, že rozhodnutí Krajského soudu v Brně je zatíženo vadami, které spočívají ve skutečnosti, že předložené důkazy byly hodnoceny mylně a toto mylné hodnocení vedlo k právně vadnému rozhodnutí. Stěžovatel ústavní stížnost doplnil podáním ze dne 19. února 2005, v němž především napadal vyhlášku, kterou se provádí některá ustanovení , o oceňování majetku. Vzhledem k tomu, že toto podání nebylo předloženo právním zástupcem stěžovatele, Ústavní soud k němu nepřihlížel.

Ústavní soud již mnohokrát ve svých rozhodnutích konstatoval, a v tomto případě to musí obzvláště zdůraznit, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto právo vykonávat dohled nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, došlo-li jejich pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byl stěžovatel účastníkem, k porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem. Vzhledem k tomu, že stěžovatel se dovolával ochrany svých základních práv obsažených v ě a ě, přezkoumal Ústavní soud v tomto směru napadené rozhodnutí a dospěl k závěru, že podaný návrh je zjevně neopodstatněný.

V rámci rozhodování o v podstatě shodné ústavní stížnosti stěžovatelky H. B. (

sp. zn.

) měl Ústavní soud možnost seznámit se se spisem, vedeným u Krajského soudu v Brně pod sp. zn. . Ani v tomto případě nemá důvod odchýlit se od závěrů obsažených v usnesení Ústavního soudu ze dne 13. ledna 2005,

sp. zn.

. Krajský soud v Brně přezkoumal tvrzení žalobců, o něž opírali návrh na přiznání odkladného účinku žaloby proti rozhodnutí správního orgánu, a s poukazem na obsah jí odkladný účinek nepřiznal, neboť důvodně konstatoval, že žalobci, a tedy i stěžovatel, opodstatněnost tvrzení nenahraditelné újmy, jež by jim vznikla výkonem žalobou napadeného rozhodnutí, neprokázali [ , (dále jen " ") ve spojení s ]. V souvislosti s argumentací stěžovatele ohledně hodnocení důkazů Ústavní soud dále podotýká, že ústavního principu nezávislosti soudů vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, která je obsažená v , a která se uplatní i v řízení o správní žalobě. Pokud soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y, není Ústavní soud oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů a tedy ani "hodnotit" jejich hodnocení důkazů, byly-li zásady dané respektovány. Hodnocení důkazů a závěry o pravdivosti či nepravdivosti tvrzených skutečností jsou věcí vnitřního přesvědčení soudce a jeho logického myšlenkového postupu. Pokud obecný soud dospěl k určitým právním závěrům na základě postupu, v němž Ústavní soud neshledává rozpor s ústavně zaručenými základními právy, nemůže Ústavní soud v žádném případě jeho rozhodnutí měnit, či je rušit. Námitka mylného hodnocení důkazů popř. prostý nesouhlas stěžovatele a jeho odlišný právní názor na zjištěné skutkové okolnosti a právní závěry vyvozené z nich obecným soudem, nemohou samy o sobě založit důvodnost ústavní stížnosti.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti, Ústavní soud neshledal, že by rozhodnutím obecných soudů došlo v daném případě k porušení ústavně zaručených lidských práv a svobod a na základě toho mu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako zjevně neopodstatněnou odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 3. března 2005

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

předseda senátu

Za správnost: H. Kyprová