Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 353/02

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 3. března 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele M. M., zastoupeného JUDr. Z. P., o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 2. 2002 sp. zn. a Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 20. 6. 2001 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v , a d.

Z obsahu rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 21.10. 2004 č. j. -521 (proti němuž ústavní stížnost nesměřuje) bylo zjištěno, že jmenovaný soud odmítl dovolání proti té části výroku pod bodem I. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, kterou byl potvrzen rozsudek soudu I. stupně v rozhodnutí o povinnosti žalobce zaplatit žalovanému stěžovateli částku 180.000,- Kč a dále o zamítnutí žaloby žalovaného (tj. stěžovatele) na zaplacení částky 281.338,40 Kč. Nejvyšší soud tak rozhodl pro nepřípustnost dovolání, když jím stěžovatel brojil proti výroku, kterým bylo jeho žalobě vyhověno (pokud jde o částku 180.000,- Kč), stejně tak jako dovolání proti výroku, kterým bylo potvrzeno zamítavé rozhodnutí soudu I. stupně ohledně částky 281.338,40 Kč. Pokud jde o další výroky odvolacího soudu i soudu I. stupně, týkající se povinnosti žalovaného zaplatit žalobci 1.200.000,- Kč a také nákladů řízení před soudy obou stupňů, byl rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové i Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou zrušen a věc v tomto rozsahu vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

Z obsahu návrhu, podaného k Ústavnímu soudu dne 2. 6. 2002, je nepochybné, že stěžovatel brojí proti rozsudkům soudů I. a II. stupně, přičemž výroky týkající se jemu uložených povinností, jakož i nákladů řízení, byly Nejvyšším soudem dne 21. 10. 2004 zrušeny a věc vrácena k dalšímu řízení Okresnímu soudu v Rychnově nad Kněžnou. S ohledem na obsah a , ve znění pozdějších předpisů, byl návrh, který po zrušujících výrocích dovolacím soudem již nesměruje proti pravomocnému rozhodnutí ve věci, o níž bude znovu jednáno před soudem I. stupně a stěžovateli byla tak dána možnost využít opět procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje, jako nepřípustný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Návrh směřující proti výroku, jímž bylo vyhověno žalovanému (tj. stěžovateli) ohledně částky 180.000,- Kč, je nutno považovat za návrh podaný osobou zjevně neoprávněnou - stěžovatele nelze mít za dotčeného rozhodnutím soudu, když jeho žalobě vyhověl. V tomto rozsahu byl proto jeho návrh odmítnut dle cit. .

Pokud jde o ústavní stížnost týkající se výroků, kterými nebylo žalovanému stěžovateli vyhověno ve věci vzájemného návrhu ohledně částky 281.338,40 Kč, představující požadovanou úhradu za tzv. vícepráce a doplatek dohodnuté ceny díla, je třeba uvést, že se stížnost proti tomuto rozhodnutí dotýká pouze obsahu smlouvy o dílo a možnosti závěru, že smlouva nebyla uzavřena účastníky dostatečně určitě a srozumitelně. Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i kopie odvolání, které stěžovatel jako žalovaný podal proti rozsudku soudu I. stupně, vyplývá, že i odvolání směřovalo k hodnocení platnosti předmětné smlouvy o dílo. S uvedenou námitkou se odvolací soud vypořádal, stejně jako soud I. stupně, z jehož odůvodnění rozsudku na str. 9 také mj. vyplývá, že se účastníci řízení v protokolu ze dne 26. 8. 1998 vyjádřili tak, že smlouvu o dílo ze dne 1. 9. 1995 považují za nespornou. Proto v tomto rozsahu byl návrh shledán zjevně neopodstatněným a dle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 3. března 2005