Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 493/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti stěžovatele F. Š., zastoupeného advokátem JUDr. Václavem Bubeníkem se sídlem v Moravské Třebové, 571 01, Cihlářova 4, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 8. 6. 2004, sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

V záhlaví označeným usnesením Krajský soud v Brně v právní věci stěžovatele (žalobce) a další žalobkyně H. Š. proti žalovaným J. B. a MKSK - Alfa, s.r.o., o určení vlastnictví rozhodl o návrhu stěžovatele na vyloučení soudkyně JUDr. Ludmily Koubové tak, že jmenovaná soudkyně není vyloučena z projednávání a rozhodování právní věci vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. .

V odůvodnění tohoto (napadeného) usnesení krajský soud uvedl, že námitku podjatosti vůči jmenované soudkyni vznesl stěžovatel prostřednictvím Okresního soudu ve Znojmě podáním ze dne 27. 4. 2004. Důvodem této námitky podjatosti bylo zejména tvrzení, že tato soudkyně bydlí nebo bydlela v nájemním bytě se státem regulovaným nájemným a vědomě proto protahuje předmětný spor a dobu užívání domu nájemci bez úhrady nájemného. Dalším důvodem podjatosti soudkyně jsou důvody, pro které rozhodla ve věci vedené u tamního soudu pod sp. zn. , při kterém údajně porušila princip rovnosti účastníků řízení. Dále prý měla jmenovaná soudkyně možnost ovlivnit přeřazení sporu vedeného u tamního soudu pod sp. zn. k projednání JUDr. Slunskému a ovlivnit jeho rozhodnutí ve věci.

Krajský soud poukazuje na ustanovení , 4 , a Zdůrazňuje, že soudce je z projednávání a rozhodování věci vyloučen pouze tehdy, jestliže se zřetelem na jeho poměr k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům je důvod pochybovat o jeho nepodjatosti. V daném případě však dovozuje, že jmenovaná soudkyně není k účastníkům ani k projednávané věci v žádném vztahu. Soudkyně ve svém vyjádření uvedla, že nemá žádný poměr k věci, účastníkům ani jejich zástupcům, že není ve věci podjatá, a že postupovala podle platných ustanovení Podle názoru krajského soudu nejsou námitky stěžovatele způsobilým důvodem k vyloučení této soudkyně. Má zato, že spočívají pouze na okolnostech, které mají svůj původ v postupu soudkyně v řízení o projednávané věci či v jiných soudních věcech, což však není a nemůže být důvodem k vyloučení soudkyně. Pokud soudkyně stěžovatele vyzývala k doplnění námitky podjatosti soudce, stalo se tak v souladu s Za zcela lichý považuje krajský soud i argument stěžovatele, že soudkyně, či její blízký příbuzný nebo známý bydlí v bytě se státem regulovaným nájemným. Stěžovatel ve svém tvrzení toto neprokázal a ani soudkyně tuto skutečnost ve svém vyjádření neuvedla. Podle přesvědčení krajského soudu - i kdyby toto tvrzení bylo pravdivé - nemohlo by v žádném případě vyvolat pochybnost o nepodjatosti jmenované soudkyně; nejednalo by se totiž o bezprostřední vztah k věci, účastníkům nebo jejich zástupcům.

Stěžovatel v ústavní stížnosti nesouhlasí s citovaným rozhodnutím Krajského soudu v Brně a tvrdí, že jím soud porušil jeho práva na spravedlivý proces garantovaná zejména d (dále jen ""), y a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen Úmluvy).

Stěžovatel se domnívá, že předložil soudu dostatek důkazů prokazujících podjatost soudkyně JUDr. Koubové vzhledem k projednávané věci.

Stěžovatel proto navrhl, aby bylo napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně jako protiústavní zrušeno.

Ústavní soud při posouzení této věci vycházel ze svého ústavního vymezení ve smyslu y ČR, podle něhož je soudním orgánem ochrany ústavnosti. Z tohoto vymezení totiž - mimo jiné - vyplývá, že úkolem Ústavního soudu není bdít nad dodržováním jednoduchého práva, nýbrž že jeho smysl spočívá výhradně v ochraně ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní stížnost brojící proti interpretaci a aplikaci jednoduchého práva může být proto úspěšná jen tehdy, jestliže Ústavní soud současně s porušením jednoduchého práva shledá i porušení některé z kautel ústavních.

V daném případě, kdy stěžovatel napadá usnesení obecného soudu o vyloučení soudkyně daného soudu z důvodu podjatosti, je tedy úkolem Ústavního soudu především posoudit, zda tímto usnesením porušil obecný soud některá základní práva stěžovatele. K porušení tohoto základního práva by mohlo dojít především tím, že by krajský soud nerespektoval kogentní ustanovení běžného zákona, v tomto případě ustanovení (srov. např. nález Ústavního soudu

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 17, Vydání 1. Praha, C.H.Beck 2001, str. 235).

Ústavní soud konstatuje, že současným zněním , je založena povinnost vyloučit soudce z projednávání a rozhodnutí věci, jestliže existuje důvod, vymezený takovými konkrétně označenými a zjištěnými skutečnostmi, v jejichž světle se jeví soudcova nepodjatost pochybnou. V tomto směru se lze dovolat známé a obecně uznávané odborné literatury. "Vylučuje se tím subjektivní pohled na vyloučení soudce; k tomu, aby soudce byl vyloučen, nemohou postačovat pocity soudce nebo nadřízeného soudu o tom, zda lze mít pochybnost o jeho nepodjatosti, nýbrž musí být zjištěn (najisto postaven) důvod, z něhož vyplývá, že lze pochybovat o soudcově nepodjatosti" (srov. Bureš/Drápal/Mazanec: - komentář, 6. vydání, C.H. Beck, 2003, str. 45).

Ústavní soud již dříve judikoval, že - pro povahu převážně etických aspektů rozhodování o vyloučení soudce z projednávání věci v řízení před obecnými soudy - je věcí především těchto soudů samotných, aby stanovily kritéria, za nichž je třeba podmínky aplikace posuzovat. Důvodné pochybnosti o soudcově nestrannosti jsou totiž kategorií objektivní povahy a jako takové musí být založeny skutečnostmi objektivitě soudcovského rozhodování protiřečícími, a to natolik, že nikoli z pohledu účastníků řízení, ale v objektivním smyslu ústavně chráněnou nestranností soudcovského rozhodování otřásají (usnesení

sp. zn.

, Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, Vydání 1. Praha, C.H.Beck 2001, str. 365).

V daném případě Ústavní soud dovozuje, že v souzené věci nebyl dán konkrétní důvod o nepodjatosti soudkyně JUDr. Koubové pochybovat. Je zřejmé, že krajský soud v napadeném usnesení postupoval správně a ústavně konformním způsobem běžné právo aplikoval (, , ). Ústavní soud dále konstatuje, že v případech vyloučení soudců musí platit presumpce jejich nestrannosti, která vyplývá ze základních zásad spravedlivého procesu, především pak z principu zákonného soudce. Možnost vyloučení soudce z důvodu jeho podjatosti je tedy třeba chápat jako výjimku ze zmíněného principu. Proto platí, že není-li prokázán opak, je soudce považován za nestranného. (Srovnej např. nepublikované usnesení Ústavního soudu

sp. zn.

ze dne 12.6.2001).

Protože Ústavní soud v postupu Krajského soudu v Brně neshledal protiústavní zásah do základních práv nebo svobod stěžovatele, nemá důvodu napadené rozhodnutí z ústavněprávního hlediska zpochybňovat.

Proto Ústavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněný návrh mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl [ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. března 2005

JUDr. Ivana Janů v.r.

předsedkyně senátu Ústavního soudu