Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 676/04

Ústavní soud rozhodl dne 10. března 2005 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky O. M. zastoupené Mgr. V. K. advokátem proti usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností, která i jinak byla podána co do formálních náležitostí ve shodě se , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ), napadla stěžovatelka ve své azylové věci usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 29. září 2004 (Nad 119/2004-35), kterým bylo rozhodnuto tak, že věc vedená u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. se nepřikazuje Krajskému soudu v Českých Budějovicích, a tvrdila, že napadeným rozhodnutím byla fakticky zbavena možnosti účastnit se soudního řízení a hájit svá práva daná jíd a ; v ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že je bez finančních prostředků a nemůže hradit náklady spojené "s cestou k soudnímu řízení v Ostravě". V této souvislosti poukázala na usnesení Nejvyššího správního soudu ze dne 31. března 2004 (Nad 36/2004-41), kterým bylo návrhu jiné žalobkyně z téhož důvodu vyhověno, čímž Nejvyšší správní soud nenaplnil ani svou povinnost zajišťovat jednotu a zákonnost rozhodování. Stěžovatelka proto navrhla zrušit napadené usnesení Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak již vyslovil Ústavní soud v řadě svých rozhodnutí, není součástí soustavy obecných soudů ani jejich vrcholem. Úkolem Ústavního soudu je střežit ústavnost a chránit zejména základní práva a svobody. Z tohoto pohledu není nepochybně úkolem Ústavního soudu sjednocovat judikaturu obecných soudů např. tím, že by nahrazoval činnost Nejvyššího správního soudu. Sjednocování judikatury ve věcech patřících do pravomoci soudů v řízení podle soudního náleží do kompetence Nejvyššího správního soudu ( ), a to i v případě, že by se Ústavní soud s jeho právním názorem vnitřně neztotožňoval. Důležitým úkolem Nejvyššího správního soudu je sjednocovat judikaturu krajských soudů. Základní otázkou v této věci bylo posoudit, zda způsob, kterým krajský soud aplikoval příslušná ustanovení , je natolik extrémní, že by vybočoval z mezí ústavnosti. Pro takový závěr však podle názoru Ústavního soudu nestačí skutečnost, že daná otázka je v dané věci posouzena z rozdílných pohledů. Je především věcí obecných soudů, aby s přihlédnutím ke specifikům každého jednotlivého případu aplikovaly právo. Pokud pak zákon () postrádá výslovné pravidlo pro řešení konkrétní situace, je povinností soudů postupovat podle obecných zásad výkladu a aplikace práva, a zejména přihlížet ke smyslu a účelu daného institutu. Vycházeje z výše uvedených hledisek považuje Ústavní soud právní závěr Nejvyššího správního soudu v dané věci za názor, který nikterak nevybočuje z ústavních mezí a je zákonem stanoveným způsobem odůvodněn ( , , ). Z těchto důvodů nebyl shledán zásah do ústavně zaručených práv (svobod) stěžovatelky.

Návrh na zrušení ústavní stížností napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu, jak je vpředu označeno, byl proto shledán jako zjevně neopodstatněný, a jako takový jej Ústavní soud odmítl [ ], jak je z výroku tohoto usnesení patrno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2005