Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 671/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti stěžovatelky E., spol. s r. o., zastoupené JUDr. J. K., směřující proti usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2004,

sp. zn.

, a rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2004, sp. zn. , a o návrhu na zrušení ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka se ústavní stížností, kterou Ústavní soud obdržel dne 8. prosince 2004, domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí a zároveň navrhla zrušení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Usnesením Ústavního soudu ze dne 7. října 2004,

sp. zn.

, byl podle ustanovení zákona odmítnut předchozí návrh stěžovatelky, směřující proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 25. února 2004, sp. zn. , protože podání nesplňovalo náležitosti stanovené (navrhovatelka nebyla zastoupena advokátem ve smyslu zákona). Navrhovatelka tuto vadu neodstranila ani ve stanovené lhůtě. Ve svém novém podání vytýkala stěžovatelka Ústavnímu soudu, že odmítl její předchozí návrh, ačkoliv z napadeného usnesení vyplývalo, že jedinou vadou předchozího návrhu bylo pouze to, že nebyla při jeho podání zastoupena advokátem. V této souvislosti podala stěžovatelka rovněž návrh na zrušení ustanovení , neboť toto ustanovení je dle jejího názoru v rozporu s ústavně zaručenými základními právy (konkrétně s y ČR, d a s y ČR). Porušení rovnosti pak spatřuje v tom, že státnímu orgánu je dáno právo na zastoupení advokátem ( zákona), tak stěžovateli je stanovena povinnost právního zastoupení.

Ústavní soud konstatuje, že jeho hlavním úkolem ve smyslu ustanovení y ČR je ochrana ústavnosti. Jako každý jiný státní orgán se ve své činnosti musí řídit principem, že státní moc lze uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon (y, d ). Podle ustanovení y ČR jsou vykonatelná rozhodnutí Ústavního soudu závazná pro všechny orgány i osoby. Podle ustanovení zákona, proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

Ústavní soud podotýká, že řízení před ním je založeno na modelu koncentrovaného a specializovaného ústavního soudnictví, jedná se o řízení jednoinstanční a rozhodnutí Ústavního soudu jsou konečná. Ani Ústavnímu soudu (ani nikomu jinému) tedy nepřísluší o nich znovu jednat a rozhodnout. Za této situace se Ústavní soud ani nemohl zabývat návrhem na zrušení ustanovení zákona, neboť návrh na zrušení právního předpisu podaný spolu s ústavní stížností sleduje její režim. Navíc jak vyplývá z y ČR, je Ústavní soud při svém rozhodování vázán ústavním pořádkem a . Ústavnímu soudu proto nenáleží přezkum a rozhodování o zákonu, jenž upravuje jeho postavení a pravidla řízení. Pouze na okraj lze podotknout, že ustanovení, stanovující obligatorní právní zastoupení, je obsaženo v záměrně, aby nedocházelo k nekvalifikovaným podáním.

Poněvadž jde o návrh ve věci, v níž přípustnost není dána, Ústavní soud s ohledem na svoji ustálenou judikaturu (srov. Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení-svazek 6, Praha C.H.Beck 1997, str. 557, nález

) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítl podle ustanovení ve spojení s ustanovením . Pokud ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Vrchního soudu v Praze, nezbývá Ústavnímu soudu než konstatovat, že byla podána po lhůtě stanovené v ( zákona), a bylo ji třeba rovněž odmítnout podle ustanovení zákona.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. března 2005

JUDr. Jiří Nykodým, v. r.

soudce zpravodaj