Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 58/05

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. února 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatelky E. V., zastoupené JUDr. Františkem Penkem, advokátem se sídlem 199 00 Praha 9, Beranových 65, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 9. 9. 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka se cestou ústavní stížností domáhala zrušení výše citovaného rozsudku Krajského soudu v Praze, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 3. 3. 2004 sp. zn. , ukládající jí povinnost zaplatit žalobci částku 7.103,- Kč s příslušenstvím a uhradit mu náklady řízení. Se závěry odvolacího soudu, který se ztotožnil s rozsudkem soudu I. stupně, nesouhlasí a cítí se proto jeho rozhodnutím dotčena v právu, zakotveném v , v č. 38 odst. 2 d, jakož v y. Poukázala na okolnosti, za nichž žalobce uhradil za své zaměstnance cenu zájezdu, který si tito u její cestovní kanceláře objednali, na to, že po zrušení zájezdu si byla vědoma povinnosti uhrazenou cenu zájezdu vrátit, což byla ochotna učinit k rukám fyzických osob, které si zájezd objednaly, nikoliv však na účet žalobce přesto, že příslušnou částku na její účet uhradil. Dále uvedla, že dle jejího přesvědčení se měl soud zabývat právním důvodem, pro který žalobce poskytl peníze svým zaměstnancům, když za ně uhradil cenu zájezdu, tj. zda byl takový důvod platný a tím, kdo byl tedy učiněným plněním obohacen - v tomto směru mělo být provedeno dokazování výslechem osob, k nimž se plnění ze strany žalobce vztahovalo. Vzhledem k řadě dalších sporů, týkajících se vrácení přijatého plnění, navrhla stěžovatelka odklad výkonu stížností napadeného rozsudku a projednání ústavní stížnosti mimo stanovené pořadí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Praze zásah do práv, kterých se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s a a opodstatněně jej, jako věcně správný, za použití a výkladu ustanovení občanského zákona, potvrdil. Lze dodat, že i stěžovatelka sama uznává, že od žalobce plnění přijala a pokud by při zkoumání právního důvodu, pro který bylo plněno žalobcem za jeho zaměstnance, jež si u ní zájezd (později zrušený) objednali, soud dospěl k závěru, že šlo o důvod neplatný, jak stěžovatelka v ústavní stížnosti spekuluje, nic by to neměnilo na její povinnosti vrátit plnění, které bylo k jejím rukám žalobcem učiněno. Stejná povinnost by ji stihla, pokud by soud shledal a konstatoval, že mezi ní a žalobcem právní vztah nevznikl - šlo by o plnění, které bylo poskytnuto a stěžovatelkou přijato bez právního důvodu ( obč. zák.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut, pro odklad výkonu stížností napadeného rozsudku důvody dány nebyly [, , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 24. února 2005