Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 65/05

Ústavní soud rozhodl dne 14. února 2005 v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Michaely Židlické a soudců JUDr. Miloslava Výborného a JUDr. Elišky Wagnerové, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti komanditní společnosti Palírna u Zeleného stromu, Starorežná Prostějov, se sídlem Dykova 8, Prostějov, právně zastoupené JUDr. Františkem Horákem, advokátem se sídlem T. G. Masaryka 24, Prostějov, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 5. 1. 2005, č. j. -58,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 4. 2. 2005 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým nebylo vyhověno jejímu návrhu, aby byl spor o vyloučení věci z konkursní podstaty vedený u Krajského soudu v Plzni přikázán Krajskému soudu v Ostravě. Stěžovatelka tvrdila, že došlo k porušení a d (dále " "), neboť byla odňata svému zákonnému soudci a nebyla respektována rovnost účastníků řízení. Ústavní stížnost byla podána včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů; dále " ") a splňovala i ostatní podmínky a formální náležitosti předepsané zákonem. Proto mohl Ústavní soud přikročit k posouzení stížnosti z hlediska její opodstatněnosti.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti stručně shrnuto namítala, že došlo k účelovému přemístění sídla úpadkyně Lihovar Kojetín, a.s. z Olomouce do Rokycan a zpětně do Olomouce, kdy byl v mezidobí prohlášen na úpadkyni prohlášen konkurz. Stěžovatelka tak byla nezákonně odňata svému zákonnému soudci a správce konkursní podstaty je zvýhodněn. Stěžovatelka rovněž zpochybnila, zda bylo rozhodnutí o změně sídla učiněno platně a konstatovala, že do řízení vstoupil státní zástupce Krajského státního zastupitelství v Plzni.

Z usnesení Nevyššího soudu ze dne 5. 1. 2005 ( -58) Ústavní soud zjistil, že Nejvyšší soud nevyhověl návrhu stěžovatelky na přikázání věci, protože pro delegaci vhodnou neshledal důvody.

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti a nikoliv "běžné" zákonnosti ( y ČR). Ústavní soud není povolán k přezkumu správnosti aplikace "jednoduchého" práva a zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen tehdy, shledá-li současně porušení základního práva či svobody ( ). Stěžovatelka namítala porušení práva na spravedlivý proces, které spatřovala zejména v tom, že soudy nesprávně aplikovaly "jednoduché" právo. Podle ustálené judikatury Ústavního soudu je v takovém případě dán důvod k zásahu tehdy, pokud existuje extrémní nesoulad mezi zjištěními soudu a z nich vyvozenými závěry, nebo tehdy, když obecné soudy zasáhnou do základního práva stěžovatelů, v důsledku interpretace právních předpisů, která je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti, nebo aplikují-li právní předpisy s uplatněním libovůle.

Nejvyšší soud konstatoval, že delegací nesmí být navozen stav, který by se v poměrech některého z účastníků projevil zásadně nepříznivě. Neshledal důvody k přikázání věci, ať už z hlediska možnosti urychlení řízení, nebo z důvodů vztahujících se k účastníkům řízení, kdy upozornil i na možnost využití institutu dožádání. Na pokladě stěžovatelčiny argumentace nebylo možno dospět k závěru, že postup Nejvyššího soudu porušil zákaz libovůle, či jiné ústavní principy. Pokud snad stěžovatelka naznačuje, že přesun sídla mohl být motivován snahou přivodit příznivější rozhodnutí, nelze přehlédnout, že sama konstatovala, že do konkurzního řízení vstoupil státní zástupce, který dbá na ochranu veřejného zájmu.

Ústavní soud neshledal porušení práv stěžovatelky na spravedlivý proces a práva na zákonného soudce. Proto senát Ústavního soudu podanou ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, odmítl podle ustanovení , jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné ( ).

V Brně dne 14. února 2005

JUDr.Michaela Židlická

předsedkyně senátu