Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 28/05

Ústavní soud rozhodl v právní věci navrhovatelů a) LIBS Glass, kom. spol. v likvidaci, IČO 47781581, se sídlem v Libochovicích, Rokycanova 368, a b) Ing. J. F., komplementáře a likvidátora LIBS Glass, kom. spol., zastoupených JUDr. Irenou Smítkovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, nám. T. G. Masaryka 121, o návrhu ze dne 17. 1. 2005, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Návrhem ze dne 17. 1. 2005, doručeným Ústavnímu soudu dne 18. 1. 2005, se navrhovatelé domáhají, aby Ústavní soud nálezem vyslovil, že Krajský soud v Ústí nad Labem v řízeních, vedených pod sp. zn. , , , a , jednal v rozporu se svým posláním dle y ČR, v rozporu se svým pověřením dle y ČR a v rozporu se svým oprávněním dle y ČR tím, že porušil základní procesní práva účastníků řízení, zaručená , a d a poškodil společnost LIBS Glass, kom. spol. na právech vlastnit majetek a podnikat, zaručených a d, a aby určil, že veškerá rozhodnutí, učiněná Krajským soudem v Ústí nad Labem v těchto věcech, a věcech na ně navazujících, jsou neplatná. Současně požadují, aby Ústavní soud předběžným opatřením zakázal Krajskému soudu v Ústí nad Labem pokračovat v porušování zásady stanovené v y ČR.

Ústavní soud primárně posoudil, zda ústavní stížnost splňuje všechny formální podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), a to zejména otázku, zda je sám k projednání ústavní stížnosti příslušný.

Ústavní soud je dle článku 83y soudním orgánem ochrany ústavnosti. Při výkonu svých kompetencí musí respektovat jeden ze základních principů právního státu, zakotvený v článku 2 odst. 3y a v článku 2 odst. 2y, podle něhož lze státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který stanoví zákon. Ústavní soud má tedy přesně vymezenou pravomoc a působnost, které nemůže překročit.

Dle ustanovení y ČR je Ústavní soud oprávněn rozhodovat výhradně ve věcech v tomto článku uvedených. Působnost Ústavního soudu v případě ústavní stížnosti je primárně vymezena v písm. d)y. Ústavní soud je oprávněn posoudit v řízení o ní jen pravomocné rozhodnutí a jiný zásah orgánů veřejné moci do ústavně zaručených práv a svobod. Podle y pak zákon stanoví, kdo a za jakých podmínek je oprávněn podat návrh na zahájení řízení, a další pravidla řízení před Ústavním soudem. Podle ustanovení , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Vyhoví-li Ústavní soud ústavní stížnosti, vysloví v nálezu, které ústavně zaručené právo nebo svoboda a jaké ustanovení ústavního zákona byly porušeny a jakým zásahem orgánu veřejné moci k tomuto porušení došlo. Bylo-li vyhověno ústavní stížnosti, Ústavní soud buď zruší napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo zakáže příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva či svobody pokračoval, a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením [ust. a a b) ].

Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je v řízení o ústavní stížnosti příslušný pouze k rozhodnutí o zrušení konkrétního individuálního právního aktu, nebo k vydání zákazu pokračovat v zásahu. Není tedy příslušný k rozhodnutí o určení neplatnosti rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud nemá ani oprávnění pouze konstatovat porušení ústavně garantovaného práva či svobody. S ohledem na výše uvedené tedy nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu o projednávaném návrhu meritorně rozhodnout.

Podle ustanovení , směřuje-li ústavní stížnost proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, může Ústavní soud k odvrácení hrozící vážné škody nebo újmy, k zabránění hrozícímu násilnému zásahu nebo z jiného závažného veřejného zájmu uložit orgánu veřejné moci, aby v zásahu nepokračoval (předběžné opatření). Z uvedeného je zřejmé, že Ústavní soud je oprávněn uložit předběžné opatření na obranu před konkrétním jiným zásahem orgánu veřejné moci pouze v případě, kdy stěžovatel současně s návrhem na jeho uložení podává i ústavní stížnost směřující proti tomuto jinému zásahu orgánu veřejné moci. To však v projednávané věci splněno nebylo, neboť stěžovatel sice současně podal ústavní stížnost, ale nikoli proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, proti němuž by brojil i návrhem na uložení předběžného opatření, ale proti rozhodnutí obecného soudu. Ze nelze dovodit oprávnění Ústavního soudu zabývat se návrhem na uložení předběžného opatření samostatně. Ústavní soud proto konstatuje, že není příslušný ani k rozhodnutí o této části návrhu.

Vzhledem k výše uvedenému Ústavnímu soudu nezbylo než návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, odmítnout jako návrh, k jehož projednání není příslušný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. února 2005

JUDr. PhDr. Stanislav Balík, v.r.

soudce zpravodaj