Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 399/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky K. B., zastoupené JUDr. Františkou Svobodovou, advokátkou se sídlem Brno, Pekařská 18, proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. 4. 2004, čj. - 258, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), a je tedy způsobilá dalšího projednávání, navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Nejvyššího soudu ČR, kterým bylo odmítnuto její dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Brně. Stěžovatelka požaduje zrušení napadeného usnesení z důvodu prominutí zmeškání lhůty pro podání dovolání. Pokud by stěžovatelce nebylo umožněno pokračovat v řízení, došlo by tím, podle jejího názoru, k zásahu do jejího ústavně zaručeného základního práva domáhat se svých práv u nezávislého a nestranného soudu.

Z rozhodnutí obecných soudů bylo zjištěno, že stěžovatelka se žalobou u Městského soudu v Brně domáhala určení, že její pracovní poměr, uzavřený v roce 1972, skončil z důvodu uvedeného v Městský soud poté, co mu byla věc opakovaně vrácena Krajským soudem v Brně, žalobu stěžovatelky zamítl rozsudkem ze dne 18. 10. 1999, čj. - 205. Krajský soud potvrdil rozsudek městského soudu rozsudkem ze dne 21. 1. 2003, čj. - 237. Rozsudek krajského soudu byl stěžovatelce doručen dne 14. 2. 2003, dovolání stěžovatelka podala osobně u soudu dne 22. 4. 2003. Nejvyšší soud ČR dovolání odmítl usnesením ze dne 13. 4. 2004, čj. - 258, jako opožděné.

Po přezkoumání návrhu dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh stěžovatelky je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 1, nález č. 5, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR).

Stěžovatelka spatřuje porušení svých ústavně zaručených základních práv patrně v tom, jakým způsobem byla dovolacím soudem posouzena včasnost jejího dovolání a v tom, že obecný soud nepřihlédl k její neznalosti právních předpisů. Ústavní soud v této souvislosti připomíná zásadu, podle níž jsou soudy povinny při uplatňování procesních pravidel zamezit jak nadměrnému formalismu, který by byl v rozporu se spravedlivostí řízení, tak přílišné volnosti, která by ve svém důsledku vedla k odbourání procesních náležitostí upravených zákonem. V tom, jakým způsobem byla v tomto případě aplikována příslušná procesní pravidla [ , ve znění účinném před novelou provedenou ], nelze spatřovat porušení výše uvedených zásad. Ve věci tedy nebylo zjištěno nic ústavně nekonformního.

Ústavní soud dodává, že neobsahuje žádné ustanovení, které by umožňovalo dovolacímu soudu rozhodnout o prominutí zmeškání lhůty k podání dovolání. Naopak prominutí zmeškání lhůty přímo zapovídá . Dovolání stěžovatelky nejen že nebylo podáno v jednoměsíční lhůtě [ , ve znění účinném před novelou provedenou ], ale i v případě, kdy by na daný případ byl aplikován , ve znění po novele provedené , lhůta by také dodržena nebyla, protože stěžovatelka podala dovolání více než 2 měsíce poté, co jí byl doručen rozsudek krajského soudu.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. února 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu