Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 336/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 17. února 2005 o ústavní stížnosti I. B., zastoupené JUDr. V. Z., proti jinému zásahu Ministerstva vnitra, Policie ČR, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatelka se ústavní stížností ze dne 11. 10. 2004 domáhá vydání nálezu, kterým by Ústavní soud vyslovil, že zásahem orgánu veřejné moci - Ministerstva vnitra, Policie ČR, bylo porušeno její právo zaručené v a d (dále jen "") a kterým byl Ústavní soud zakázal tomuto orgánu veřejné moci pokračovat v porušování a y a přikázal mu obnovit stav před porušením práv formou poskytnutí přiměřené finanční náhrady.

Stěžovatelka uvádí, že společně s paní Z. M. vlastní objekt na adrese v P., ve kterém se nachází byt č. 9. V prosinci 2003 zjistil syn stěžovatelky, že byt je užíván třetími osobami k účelu jemu neznámým, a proto stěžovatelka podala oznámení o podezření ze spáchání trestného činu neznámým pachatelem a následně další podání k Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 1, Městskému státnímu zastupitelství v Praze, Vrchnímu státnímu zastupitelství v Praze a Nejvyššímu státnímu zastupitelství. Podstatou jejího úsilí bylo prošetření a poté snaha o nápravu postupu Policie ČR, Útvaru zvláštních činností SKPV, která bez jejího souhlasu a vědomí užívala byt č. 9 ve shora označené nemovitosti k monitorování Památníku obětí komunismu za účelem dopadení zvlášť nebezpečného pachatele. Z obsahu odpovědí orgánů činných v trestním řízení vyplynulo, že jednání příslušníků Policie ČR nebylo protiprávní, neboť sledování bylo provedeno ve veřejném zájmu, s využitím tehdy neobývaného bytu vyslovil souhlas zástupce druhé spolumajitelky domu, kterému byla následně uhrazena příslušná částka za spotřebovanou elektrickou energii.

S postupem a vyjádřeními orgánů činných v trestním řízení stěžovatelka nesouhlasí a má za to, že měla být požádána o souhlas k užívání bytu, neboť její spoluvlastnický podíl je stejně velký jako podíl druhé spolumajitelky (ideální polovina), vytýká, že se orgány činné v trestním řízení nevypořádaly s tím, že jí nebyla poskytnuta náhrada za užívání bytu, nešetřily, zda druhé spoluvlastnici domu taková náhrada vyplacena byla, v jaké výši, a zda se se stěžovatelkou vypořádala. Na základě všech těchto důvodů tvrdí, že Policie ČR svým konáním porušila její právo ústavně zaručené v y a porušila i y, a proto navrhuje, aby Ústavní soud vydal nález následujícího znění:

I. Vyslovuje se, že zásahem orgánu veřejné moci - tj. Ministerstva vnitra ČR, Policie ČR, spočívajícím v užívání bytu č. 9 v ul. V. č. 15, č.p. 419, v době od počátku prosince 2003 do 15. ledna 2004, bez souhlasu a vědomí stěžovatelky, jakož i bez poskytnutí přiměřené náhrady - bylo porušeno základní právo stěžovatelky uvedené v d (podle něhož "vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu"), a dále v článku 2 odst. 2d (podle něhož "státní moc uplatňovat jen v případech a v mezích stanovených zákonem a způsobem, který zákon stanoví").

II. Ústavní soud vyslovuje zákaz Ministerstvu vnitra ČR, Policii ČR, aby pokračovalo v tomto porušování článku 16 odst. 2 a článku 2 odst. 2 LZPS způsobem uvedeným v I. výroku tohoto nálezu.

III. Ústavní soud přikazuje Ministerstvu vnitra ČR, Policii ČR, aby obnovilo stav před porušením základních práv a svobod, a to formou poskytnutí přiměřené finanční náhrady stěžovatelce za užívání bytu č. 9 v ul. V. č. 15, č.p. 419 v P.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou dány podmínky jejího projednání stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""). Po zhodnocení obsahu ústavní stížnosti soudce zpravodaj dospěl k závěru, že k rozhodnutí o návrhovém žádání tak, jak jej stěžovatelka formulovala, a že jde o ústavní stížnost nepřípustnou, není Ústavní soud příslušný.

Podle ustanovení , bylo-li vyhověno ústavní stížnosti fyzické osoby a jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci než je rozhodnutí, Ústavní soud zakáže tomuto orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval a přikáže mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením.

K pojmu "jiný zásah" orgánu veřejné moci Ústavní soud již dříve judikoval, že je nutno jej chápat tak, že zpravidla půjde o převážně jednorázový, protiprávní a zároveň protiústavní útok těchto orgánů vůči základním ústavně zaručeným právům či svobodám, který v té době představuje trvalé ohrožení po právu existujícího stavu, přičemž takový útok sám není výrazem (výsledkem) řádné rozhodovací pravomoci těchto orgánů a jako takový se vymyká obvyklému přezkumnému či jinému řízení; z této fakticity musí posléze vyplynout, že důsledku takového zásahu orgánu veřejné moci, neplynoucímu z příslušného rozhodnutí, nelze čelit jinak než ústavní stížností, příp. nálezem Ústavního soudu obsahujícím zákaz takového zásahu (srov.

III.ÚS 62/95

, publ. in Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 4, nález č. 78).

Monitorování Policie ČR v bytě č. 9 v objektu ve spoluvlastnictví stěžovatelky mělo charakter jednorázového zásahu, který k 15. lednu 2004, skončil a v době podání ústavní stížnosti již netrval. Požadavek na vyslovení statu quo ante, stejně jako zákaz v pokračování v této činnosti, je v dané věci již pojmově vyloučen. Rozhodnutí o přiznání či nepřiznání "finanční náhrady" (ad III.) nenáleží Ústavnímu soudu, nýbrž obecným soudů, v případě náhrady škody též Ministerstvu vnitra ( zákona ČNR č. , o Policii České republiky). Z ústavní stížnosti nevyplývá, že by stěžovatelka této cesty využila a z tohoto pohledu jde o ústavní stížnost nepřípustnou. Výrok Ústavního soudu nemůže obsahovat příkaz k poskytnutí jakékoliv náhrady za újmu na základních právech či svobodách, neboť pro takové rozhodování není vě ani v opora.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci a vyjadřovat k odůvodněnosti ústavní stížnosti, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ústavní stížnost odmítl jako návrh, k jehož projednání není příslušný, a jako návrh nepřípustný [ a e) ].

Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 17. února 2005

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj