Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 526/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Nykodýma a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Dagmar Lastovecké o ústavní stížnosti Svazu českých a moravských spotřebních družstev, se sídlem v Praze 1, Těšnov 5, zastoupeného JUDr. Zdeňkem Altnerem, advokátem, Advokátní kanceláře v Praze 10, Nad Olšinami 27, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14. 6. 2004, čj. -51 a usnesení Okresního soudu v Děčíně ze dne 6. 2. 2004. čj. -33, za účasti Krajského soudu v Ústí nad Labem a Okresního soudu Děčín,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení jeho práv chráněných , a d (dále jen ) a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného usnesení okresního soudu, kterým bylo rozhodnuto o zastavení exekuce, oprávněnému (stěžovateli) byla uložena povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 4 227 Kč a povinnému uložena povinnost zaplatit oprávněnému náklady exekučního řízení ve výši 19 420 Kč. Rovněž požaduje zrušení shora uvedeného rozhodnutí krajského soudu, kterým k odvolání stěžovatele bylo prvostupňové rozhodnutí změněno tak, že náklady exekuce ve výši 4 227 Kč je povinen exekutorovi nahradit povinný (ve zbytku bylo rozhodnutí soudu prvého stupně potvrzeno).

Stěžovatel shledává porušení svých práv v tom, že okresní soud zastavil exekuční řízení dříve, než povinný uhradil příslušenství exekučního nároku, náklady oprávněného a náklady exekuce, přestože povinný uhradil pouze exekuční titul, a to po nařízení exekuce. Pochybení spočívá i v tom, že řízení bylo zastaveno, aniž soud rozhodl o návrhu stěžovatele ze dne 10. 4. 2003 na vydobytí úroků ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení počínaje 15. 6. 2002 do zaplacení, a aniž by rozhodl o dalších nákladech oprávněného a dalších nákladech exekuce. Odvolací soud sice změnil výrok rozhodnutí v tom, že náklady exekuce je povinen hradit povinný, nijak se však nevypořádal s otázkou ostatních nákladů exekutora vyčíslených v podání ze dne 30. 4. 2003 a s otázkou příslušenství exekučního nároku. Obecné soudy tak založily stav, kdy stěžovatel je povinen exekutorovi hradit část nákladů exekuce, o nichž obecné soudy nerozhodly.

Krajský soud ve vyjádření k ústavní stížnosti odkázal na odůvodnění svého rozhodnutí.

Z obsahu soudního spisu Okresního soudu v Děčíně, sp.zn 7Nc 3544/2002, Ústavní soud ověřil, že usnesením soudu prvého stupně bylo rozhodnuto o zastavení exekuce nařízené usnesením Okresního soudu v Děčíně ze dne 9. 12. 2002, čj. 7Nc 3544/2002-11, pro částku 468 615 Kč, oprávněnému byla uložena povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí soudnímu exekutorovi na nákladech exekuce částku 4 227 Kč a povinnému byla uložena povinnost zaplatit do tří dnů od právní moci rozhodnutí oprávněnému (stěžovateli) náklady exekučního řízení 19 420 Kč.

V odvolání stěžovatel požadoval zrušení rozhodnutí s tím, že v exekuci má být pokračováno do doby, než povinný uhradí vedle plnění na exekuční titul i příslušenství exekučního nároku a v souladu s ust. § 87 exekučního řádu i náklady oprávněného a náklady exekuce. (Exekutor náklady exekuce vyčíslil ve sdělení okresnímu soudu ze dne 16. 12. 2003, v němž si odměnu stanovil na 76 881 Kč a náklady dle , s výjimkou odměny, částkou 1 227 Kč, náklady právního zastoupení oprávněného částkou 19 420 Kč). Stěžovatel ani nesouhlasil s výkladem ust. vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. , o odměně a náhradách soudního exekutora (dále jen vyhl.č. ), dle kterého by náklady exekuce měl nést oprávněný.

Krajský soud v odůvodnění rozhodnutí uvedl, že dne 8. 4. 2003 byla přiznaná a vymáhaná pohledávka v částce 468 615 Kč povinným poukázána oprávněnému - stěžovateli (což oprávněný nezpochybňoval). Vzhledem k tomu, že došlo ke splnění dluhu a zániku pohledávky po vydání exekučního titulu, soud prvého stupně nařízenou exekuci zastavil. Odvolací soud se neztotožnil s názorem stěžovatele, že k zastavení exekuce nemůže dojít, dokud nejsou vymoženy náklady exekuce a náklady oprávněného, jež mu v souvislosti s exekucí vznikly. Uvedl, že o zastavení exekuce je oprávněn s ohledem na ustanovení , o soudních exekutorech a exekuční činnosti (dále jen exekuční řád) a rozhodovat soud, přičemž důsledkem zastavení výkonu rozhodnutí je zánik pověření exekutora k provádění exekuční činnosti a soud je spolu s rozhodnutím o zastavení povinen rozhodnout o nákladech exekučního řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvého stupně správně určil výši odměny exekutora (odlišně od vyúčtování exekutora), neboť její výše v případě zastavení exekuce je stanovena vyhl. č. na částku 3000 Kč, avšak její náhradu nesprávně uložil oprávněnému (stěžovateli). Vzhledem k tomu, že k úhradě pohledávky došlo až po podání návrhu na nařízení exekuce a po jejím nařízení, není dán důvod pro postup dle ustanovení exekučního řádu, a je namístě, aby náklady exekučního řízení hradil oprávněnému i exekutorovi povinný, který svým chováním způsobil, že řízení muselo být zastaveno. Odvolací soud proto změnil výrok soudu prvého stupně tak, že náklady exekutora je povinen hradit povinný a v ostatních výrocích rozhodnutí potvrdil jako věcně správné.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížnost spolu s připojeným spisem z hlediska kompetencí daných mu u ČR, tj. z pozice soudního orgánu ochrany ústavnosti, který není další instancí v systému všeobecného soudnictví, není soudem nadřízeným obecným soudům a jako takový je oprávněn do jejich rozhodovací pravomoci zasahovat pouze za předpokladu, že nepostupují v souladu s principy obsaženými v hlavě páté y, a dospěl k závěru, že stížnost není důvodná.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatele se zastavením exekuce před tím, než byly v exekučním řízení vymoženy i náklady exekuce, náklady oprávněného a příslušenství pohledávky, nesouhlas s výší odměny exekutora a poukaz na to, že nebylo rozhodnuto o příslušenství exekučního nároku.

Ústavní soud konstatuje, že jak je zřejmé z odůvodnění rozhodnutí krajského soudu, odvolací soud se námitkami stěžovatele zabýval a své právní závěry dostatečným a zákonu odpovídajícím způsobem odůvodnil.

Právní názor soudu, který nepovažoval za správné tvrzení stěžovatele, že exekuční řízení není možné zastavit a mělo by v něm být pokračováno až do zaplacení jím vyčíslených nákladů exekuce, nelze považovat za neústavní. Smyslem exekučního řízení je, aby bylo nuceně vymoženo to, o čem bylo rozhodnuto v nalézacím řízení a co nebylo dobrovolně splněno. Předpokladem exekučního řízení tedy je, že povinnost, která je předmětem exekučního titulu, trvá. Pokud dojde k zániku hmotného práva stanoveného exekučním titulem, soud řízení zastaví. V dané věci se právě o takový případ jednalo, neboť došlo ke splnění dluhu, k jehož zaplacení byl povinný zavázán vykonatelným rozhodnutím. Okresní soud, který s ohledem na zaplacení pohledávky v částce odpovídající exekučnímu titulu řízení dle zastavil, v dané procesní situaci postupoval zcela v souladu se zákonem [dle exekučního řádu exekutor nerozhoduje o zastavení exekuce podle ustanovení o výkonu rozhodnutí ( a )]. Podle ustanovení exekučního řádu zastavením exekuce zaniká pověření exekutora k provedení exekuce a není možné, aby náklady oprávněného a náklady exekuce vymáhal exekutor postupem dle odst 4 exekučního řádu, ale o nákladech exekuce rozhoduje soud.

Ústavní soud dodává, že v případě postupu požadovaného stěžovatelem, tj. v případě automatického pokračování v exekuci na vymožení nákladů exekuce a nákladů oprávněného i po zaplacení pohledávky (zániku exekučního titulu), by povinný neměl možnost jakékoliv soudní obrany proti vyčíslení nákladů exekuce provedeném pouze exekutorem, tak jak mu je tato ochrana přiznána ustanovením § 88 odst 3 a 4 exekučního řádu a možností podat odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně o nákladech exekuce v případě zastavení řízení.

V dané věci byly exekutorovi přiznány náklady exekuce ve výši 1227 Kč a odměna exekutora. Při stanovení výše odměny exekutora soudy oprávněně aplikovaly příslušný předpis, kterým je vyhl.č. Vzhledem k tomu, že došlo k zastavení exekuce, činí odměna exekutora podle uvedené vyhlášky 3 000 Kč. Pro jiný výpočet odměny exekutora v případě zastavení exekuce není v zákoně opora, neboť nedošlo k provedení exekuce a odměna nemůže být stanovena postupem dle vyhl. č. , a právní předpisy ani neumožňují event. poskytnutí odměny za provedené úkony do doby zastavení exekuce.

Odvolací soud pak napravil pochybení soudu prvého stupně, který k zaplacení odměny exekutora zavázal oprávněného a rozhodnutí soudu prvého stupně změnil tak, aby bylo rozhodnuto v souladu s principem procesního zavinění. S ohledem na to, že k úhradě pohledávky došlo až po podání návrhu na nařízení exekuce a po jejím nařízení, proto zavázal k náhradě nákladů exekučního řízení povinného.

Pokud jde o námitku stěžovatele, že soudy nerozhodly o jeho návrhu ze dne 10. 4. 2003 na vydobytí úroků ve výši 2,5 promile z dlužné částky za každý den prodlení počínaje 15. 6. 2002 do zaplacení, a zastavily řízení před jejím vymožením, Ústavní soud uvádí, že tomuto nároku nesvědčí exekuční titul, neboť rozhodnutím Městského soudu v Praze ze dne 13. 5. 2002, č.j. -120 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 1. 10. 2001, č.j. -96, takovéto právo nebylo přiznáno. V exekučním řízení nelze dosáhnout, aby byla nařízena či dokonce přímo vedena exekuce i na úroky bez toho, že by oprávněnému byly přiznány soudním rozhodnutím.

Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhodnutím obecných soudů nebyl založen stav, kdy stěžovatel je povinen hradit exekutorovi část nákladů exekuce, o nichž obecné soudy nerozhodly, jak se domnívá, neboť obecné soudy uložily povinnému zaplatit náklady právního zastoupení stěžovatele, odměnu exekutorovi (ve výši stanovené zákonem pro případ, kdy k zaplacení pohledávky nedojde provedením exekuce) a jiné náklady exekutora ve výši jím vyčíslené. Oprávněně pak nevedly exekuci na příslušenství vymáhané pohledávky, neboť tomuto požadavku nesvědčil exekuční titul.

Vzhledem k tomu, že jak Ústavní soud ověřil, jednáním či rozhodnutím soudů nedošlo k namítanému porušení základních práv stěžovatele, soudy rozhodovaly v souladu s principy hlavy páté y, jejich rozhodnutí nevybočila z mezí ústavnosti a sama skutečnost, že se stěžovatel neztotožňuje se závěry soudů, nemůže zakládat odůvodněnost ústavní stížnosti, byl návrh dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnut, jako návrh zjevně neopodstatněný.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 17. února 2005

JUDr. Jiří Nykodým

předseda senátu

Za správnost vyhotovení:

E. Kameníková

K : doručit: advokát 2x

Krajskému soudu v Ústí nad Labem

vrátit spis: Okresnímu soudu v Děčíně -vložit rozhodnutí Ústavního soudu

přílohy: usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 14.6.2004, čj. 36 Co

1092004-51 ponechat ve spise

ostatní přílohy vrátit

Po obdržení ZPL založ