Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 681/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 1. února 2005 ve věci navrhovatele J. P. zastoupeného JUDr. D. K. advokátkou se sídlem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 22. 9. 2003 sp. zn. a Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 4. 2003 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí soudů s tím, že se jimi cítí dotčen v právech zakotvených v a d, jakož i v Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod. Uvedl, že v řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví, zaniklého rozvodem manželství, soudy nepřihlédly k pohledávkám, dluhům a výdajům vzniklým za trvání manželství a v souvislosti s bezpodílovým spoluvlastnictvím neprovedly potřebné důkazy o tom, že získané peníze z prodeje věcí za trvání manželství byly v rámci společného hospodaření spotřebovány, k řadě důkazů, které provedeny byly, soudy nepřihlédly nebo z důkazů vyvodily závěry, jež jsou s nimi v rozporu. Proti rozsudku Krajského soudu v Plzni podal dovolání, které Nejvyšší soud jako nepřípustné odmítl, čímž se, podle jeho názoru, vyhnul věcnému přezkoumání dovoláním napadeného rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, v případě podání mimořádného opravného prostředku šedesátidenní lhůta k podání ústavní stížnosti počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku [ odst. 2 , ve znění pozdějších předpisů, účinném před 1. 4. 2004, sdělení Ústavního soudu publikované pod č. 32/2003 Sb.].

Z obsahu usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 15. 9. 2004 č. j. -601 bylo zjištěno, že proti rozsudku soudu II. stupně, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního soudu v Klatovech ze dne 29. 4. 2003 č. j. -542, podal stěžovatel "dovolání z důvodů, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci a že vychází ze skutkového zjištění, které nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování". Nejvyšší soud v odůvodnění svého usnesení, kterým dne 15. 9. 2004 dovolání odmítl, vyložil obsah § 237 odst. 1 obč. soudního řádu a také skutečnosti, pro něž dovolání nebylo shledáno přípustným jak dle § 237 odst. 1 písm. b) obč. soudního řádu, tak dle písm. c) téhož ustanovení. Konstatoval, že u odvolacího soudu, jehož rozhodnutí bylo napadeno dovoláním, nebyla řešena právní otázka, významná nejen pro rozhodnutí v konkrétní věci, tedy právní otázka zásadního významu, jež nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, či která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo je řešena v rozporu s hmotným právem. Nejvyšší soud o odmítnutí dovolání pro jeho nepřípustnost rozhodl na základě zjištění učiněných z obsahu dovolání, dovoláním napadeného rozhodnutí a zhodnocených ve smyslu § 237 odst. 1 a s § 241a odst. 3 obč. soudního řádu. Nepřípustné dovolání stěžovatele, podané proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. -601, nelze pak považovat za procesní prostředek, jenž mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje a den doručení rozhodnutí o něm pak za rozhodný pro běh lhůty k podání předmětné ústavní stížnosti, nesměřující proti usnesení Nejvyššího soudu o odmítnutí dovolání, nýbrž proti rozsudkům soudu I. a II. stupně. Pro nepřípustnost mimořádného prostředku, který stěžovatel podal, nelze pro běh lhůty k podání ústavní stížnosti vycházet z odst. 2. sdělení Ústavního soudu č. 32/2003 Sb., dle něhož lhůta pro její podání počne běžet dnem doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku bez ohledu na způsob rozhodnutí o něm a je zachována i ve vztahu k předchozímu pravomocnému rozhodnutí - jak již bylo konstatováno, na stěžovatelem uplatněný nepřípustný mimořádný prostředek nelze hledět jako na zákonem poskytnutý k ochraně jeho tvrzeného práva.

Pro výše uvedené a pro obsah sdělení Okresního soudu v Klatovech ze dne 20. 12. 2004 o doručení stížností napadeného rozsudku odvolacího soudu obecnému zmocněnci stěžovatele dnem 24. 10. 2003 nutno konstatovat, že ústavní stížnost, směřující proti označeným rozsudkům soudu I. a II. stupně, byla podána po lhůtě k tomu stanovené, a proto v souladu s , ve znění pozdějších předpisů, účinném před 1. 4. 2004, soudcem zpravodajem mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítnuta.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 1. února 2005