Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 15/05

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného, soudců JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Pavla Rychetského, o ústavní stížnosti stěžovatelky P. T. T. N., zastoupené Mgr. Petrem Volšíkem, advokátem, Sokolovská 161/2170, Praha 8, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. prosince 2004, sp. zn. , za účasti Nejvyššího správního soudu jako účastníka řízení a Ministerstva vnitra jako vedlejšího účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Stěžovatelka se na Ústavní soud obrátila s ústavní stížností proti výše citovanému rozsudku Nejvyššího správního soudu s návrhem na jeho zrušení. Stěžovatelka též navrhovala, aby Ústavní soud do skončení řízení přiznal ústavní stížnosti odkladný účinek dle

Rozhodnutím Ministerstva vnitra ze dne 27. srpna 2003, čj. OAM-514/VL-10-C10-2003, nebyl stěžovatelce podle , a 2 a udělen azyl a současně bylo vysloveno, že se na ni nevztahuje překážka vycestování ve smyslu citovaného zákona. Toto rozhodnutí napadla správní žalobou, kterou však Městský soud v Praze zamítl rozsudkem ze dne 20. února 2004, čj. -14. Kasační stížnost proti tomuto rozsudku pak Nejvyšší správní soud napadeným rozsudkem zamítl.

Stěžovatelka uvedla, že rozhodnutím Nejvyššího správního soudu bylo porušeno její základní právo domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu dle d. Konstatovala, že se svého práva domáhala nejprve stanoveným postupem podle , následně podle . Tento postup však byl správním úřadem a soudy porušen; konkrétně bylo porušeno ustanovení , a a následně , b) i d) Orgánům veřejné moci, které ve věci rozhodovaly, vytýkala nedostatečné zjištění skutkového stavu věci potřebného pro náležité a správné posouzení věci, správním soudům pak to, že se nedostatečně vypořádaly se všemi zjištěnými skutečnostmi a že nezkoumaly dostatečně skutkový stav s ohledem na všechny relevantní aspekty týkající se azylu. Konkrétní skutečnosti, které orgány veřejné moci nesprávně zjistily nebo nesprávně zhodnotily, však neuvedla. Návrh na přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti odůvodnila pouze tím, že právní důsledky neudělení azylu by pro ni mohly znamenat nenahraditelnou újmu spočívající v povinnosti vrátit se na území státu, kde byla pronásledována, a že přiznání odkladného účinku se nedotkne práv třetích osob a není v rozporu s veřejným zájmem.

Ústavní soud po prostudování ústavní stížnosti, napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a spisu Městského soudu v Praze, sp. zn. , dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), má návrh na zahájení řízení obsahovat mimo jiné vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává. Je nepochybné, že nabádá stěžovatele, aby v ústavní stížnosti uvedl dostatečně konkrétní skutečnosti, o něž svou ústavní stížnost opírá, včetně toho, v čem konkrétně měl neústavní zásah do jeho základních práv spočívat, jaká ustanovení zákona měla být konkrétně porušena. Uvede-li stěžovatel jen v obecné rovině, že orgán veřejné moci porušil jeho základní právo dle y proto, že "se nedostatečně vypořádal se všemi zjištěnými skutečnostmi" nebo že "nedostatečně zkoumal skutkový stav", aniž by uvedl, jaké konkrétní skutečnosti nedostatečně zjistil, proč je nesprávně zhodnotil, popř. k jakým závěrům měl na základě provedených důkazů dospět, apod., předložil návrh, který co do obsahu neodpovídá cit. ustanovení .

Pokud jde o řízení před Ústavním soudem, zákonodárce si byl vědom mimořádné závažnosti tohoto řízení a důsledků, které může rozhodnutí Ústavního soudu mít. Proto předepsal pro řízení před Ústavním soudem povinné zastoupení advokátem. Jak Ústavní soud již několikrát konstatoval, např. v usnesení,

sp. zn.

, smyslem povinného zastoupení advokátem je, aby na straně jedné Ústavní soud jako specializovaný soud nebyl neúměrně zatěžován nekvalifikovanými návrhy a nekvalifikovaným přístupem účastníků k jednání, na straně druhé aby byla kvalifikovaným právním zastoupením posílena ochrana základních práv stěžovatele.

Pokud stěžovatel, nadto od počátku zastoupený advokátem, zůstane v rovině obecných tvrzení o údajně nedostatečně zjištěném skutkovém základu v řízení před správními úřady a obecnými soudy, staví Ústavní soud do role pravidelné odvolací instance, která by se musela z úřední povinnosti zabývat skutkovým základem věci a nově jej hodnotit. Tato role však Ústavnímu soudu, jak stále opakuje ve svých rozhodnutích, nepřísluší.

Ústavní soud na okraj poznamenává, že ani z napadeného rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ani z předcházejících soudních řízení nevyplývá nic, co by svědčilo o porušení stanoveného postupu ve smyslu y. Nejvyšší správní soud se s důvody kasační stížnosti, ostatně také obecně formulovanými, dostatečně a přesvědčivě vypořádal.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud stížnost stěžovatelky jako zjevně neopodstatněnou odmítá podle ustanovení . Tím je současně odmítnut i návrh na přiznání odkladného účinku ústavní stížnosti.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. února 2005

JUDr. Miloslav Výborný v.r.

předseda senátu