Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 47/05

Ústavní soud rozhodl dne 7. února 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti RSA Finance, a.s., se sídlem V Domově 2082/71, Praha 3, právně zastoupené JUDr. Robertem Jehnem, advokátem se sídlem Školská 32, Praha 1, proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha ze dne 7. 12. 2004, č. j. V-22529/2004-101,

t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností ze dne 27. 1. 2004 se stěžovatelka domáhala zrušení rozhodnutí, kterým katastrální úřad přerušil řízení o povolení vkladu svého vlastnického práva k ideální polovině tam určené nemovitosti s odůvodněním, že je třeba vyčkat pravomocného skončení řízení o žalobě na určení vlastnického práva podané ve dnech 20. a 21. 2. 2004 u Obvodního soudu pro Prahu 8. Tento postup stěžovatelka považovala za porušení svého vlastnického práva garantovaného d (dále ""), přičemž katastrální úřad porušil y, protože nebylo založeno vlastnické právo, ačkoli založeno mělo být.

Stěžovatelka odkazem na judikaturu namítala, že k přerušení řízení není důvod, protože předmětná žaloba není žalobou určovací, ale žalobou na zrušení spoluvlastnictví (žalobu podala jedna spoluvlastnice nemovitosti, jejíž ideální polovinu stěžovatelka koupila dosud nevloženou smlouvou od druhé spoluvlastnice). Podle stěžovatelky prý není dán účel přerušení řízení, neboť nepanuje žádná nejistota ohledně osoby oprávněné věc zcizit a není zde ani třetí subjekt, který by mohl být vkladem kupní smlouvy uzavřené s nevlastníkem dotčen. Změna spoluvlastníka by ani neměla nijak ohrozit výsledek řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), a to včetně podmínek ust. , které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatelka vyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje ( ). Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je totiž její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zásadně podat pouze tehdy, vyčerpala-li stěžovatelka před jejím podáním všechny prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost podle písm. d)y ČR představuje toliko subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit pouze v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení , tak stanoví maximu, podle níž existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání.

Stěžovatelka uvedla, že proti rozhodnutí katastrálního úřadu se nelze podle ust. () odvolat a ústavní stížnost je tak přípustná z hlediska ust. .

Ústavní soud konstatuje, že napadeným rozhodnutím nebylo neodčinitelným způsobem zasaženo do stěžovatelčiných práv. dává stěžovatelce k dispozici procesní prostředek k ochraně jejích práv. Aniž by Ústavní soud sdílel stěžovatelčino hodnocení povahy podané žaloby nemůže přehlédnout, že zákon dává stěžovatelce minimálně jeden prostředek, jímž lze chránit práva, jejichž ochrany se domáhá cestou ústavní stížnosti. Tímto prostředkem je tzv. žaloba proti nečinnosti, podaná dle ust. a násl. ()

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. února 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj