Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 429/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2005 o ústavní stížnosti I. A. M., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 15. 9. 2004 sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Návrh podaný k poštovní přepravě dne 11. 12. 2004 stěžovatelka směřuje proti v záhlaví uvedenému usnesení Krajského soudu v Brně; stěžovatelka žádá, aby Ústavní soud zkontroloval ústavnost a přijal k vyřízení její ústavní stížnost; to odůvodňuje tím, že došlo k poškození práva dítěte na ochranu jeho tělesné nedotknutelnosti, práva na zdraví a zdravý vývoj, práva na ochranu před sexuálním zneužíváním a rovněž byla porušena práva stěžovatelky, jakožto účastníka řízení.

Z podané ústavní stížnosti a z přiložených listin Ústavní soud zjistil, že v řízení o změnu výchovy nezletilého syna stěžovatelky a zákazu styku s otcem Okresní soud Brno-venkov usnesením čj. -887 ve znění opravného usnesení čj. -889 přiznal soudní znalkyni znalečné za podaný znalecký posudek v celkové výši 19.600,- Kč. Krajský soud v Brně vyhověl odvolání stěžovatelky, byť z jiného důvodu, a usnesením ze dne 25. 6. 2004, sp. zn. , usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení, jelikož nebylo zřejmé, na jakém podkladě soud přiznal znalečné v dané výši. Prvostupňový soud usnesením ze dne 14. 7. 2004, čj. -925, přiznal znalečné ve stejné výši a v odůvodnění uvedl rozpis celkové doby 56 strávené studiem spisu, psychologickou rozvahou, vlastním vyšetřením, jeho vyhodnocením a studiem videozáznamů, přičemž v souladu s vyhláškou Ministerstva spravedlnosti č. , k provedení zákona o znalcích a tlumočnících, určil hodinovou sazbu odměny znalkyně ve výši 350,- Kč. Krajský soud toto rozhodnutí dne 15. 9. 2004 usnesením sp. zn. potvrdil.

Na žádost stěžovatelky jí Okresní soud Brno-venkov usnesením ze dne 19. 11. 2004, čj. -981, ustanovil právního zástupce k ochraně jejích zájmů ve výše uvedeném řízení. Následně se stěžovatelka na právního zástupce obrátila se žádostí, aby v její věci podal ústavní stížnost; ten však navrhovaný krok nedoporučil, neboť takový návrh by nebyl úspěšný. Jak stěžovatelka uvádí, aby dodržela zákonem stanovenou lhůtu, ústavní stížnost podává právně nezastoupená a žádá Ústavní soud o prodloužení lhůty, případně o pomoc se zajištěním právního zastoupení.

Stěžovatelka se domnívá, že práce vykonaná v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku není účelná a dostatečně kvalitní k tomu, aby bylo znalkyni znalečné přiznáno. Posudek by neměl soudům sloužit k tak závažné věci, jíž je rozhodování o změně výchovy nezletilého a o zákazu styku s otcem. Stěžovatelka dodává, že v posudku není uvedeno, jakých psychodiagnostických metod znalkyně použila, při vypracování posudku nebyly brány v potaz skutečnosti obsažené ve spise, které odporují závěrům přijatým ve znaleckém posudku, a jsou tak opětovně zatajovány důkazy o sexuálním zneužívání nezletilého otcem.

Ústavní soud zvážil shora uvedené skutečnosti a dospěl k závěru, že podaná ústavní stížnost je nepřípustná.

Spíše než nesouhlas s výší přiznaného znalečného čiší z ústavní stížnosti obava, že obecný soud nevyhoví stěžovatelčině návrhu na zákaz styku dítěte s otcem na základě znaleckého posudku, který podle názoru stěžovatelky vykazuje nedostatky - nebylo bráno v potaz chování otce k dceři z předchozího manželství, otcovy rodinné poměry nebyly vylíčeny zcela pravdivě a především v posudku absentuje specifikace psychodiagnostických metod, jež znalkyně při vyšetření použila. Je-li stěžovatelka přesvědčena o existenci vad daného znaleckého posudku, je třeba, aby znalecký posudek zpochybnila v samotném řízení o změnu výchovy nezletilého; to dosud nebylo pravomocně ukončeno a právě v něm stěžovatelka může poukazovat na - jí tvrzené - opomenuté skutečnosti a vytýkat nedostatky znaleckých zjištění, které by mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Shledá-li obecný soud její námitky důvodnými, bude povinen učinit adekvátní opatření, tedy např. nařídit doplnění znaleckého posudku či vypracování posudku nového; nebude-li soud výtky považovat za důvodné, bude mít povinnost takový závěr vysvětlit v odůvodnění svého rozhodnutí. I tehdy nemá však stěžovatelka uzavřenou cestu k dalšímu zpochybnění takového rozhodnutí vycházejícího ze znaleckého posudku, a to prostřednictvím odvolání. Teprve poté stěžovatelka vyčerpá všechny opravné prostředky, které jí zákon k ochraně jejího práva poskytuje [ , o Ústavním soudu, v platném znění (dále jen "")], a nebude-li stále přesvědčena o ústavní konformitě rozhodnutí obecných soudů, může je napadnout ústavní stížností. V řízení před Ústavním soudem se totiž vychází z principu subsidiarity ústavní stížnosti, což znamená, že především obecné soudy poskytují ochranu právům, a proto prostor pro zjednání nápravy je poskytnut již v rámci obecného soudnictví; teprve nestane-li se tak, je možno využít ústavní stížnosti.

Kromě skutečnosti, že stěžovatelka není z výše vysvětlených důvodů právně zastoupena pro řízení o ústavní stížnosti, Ústavní soud nepřehlédl také to, že podaná ústavní stížnost obsahuje nesprávně formulovaný petit (to, co stěžovatelka žádá). Nesouhlasila-li stěžovatelka s naříkaným usnesením Krajského soudu v Brně, musela by v petitu navrhovat konkrétní úkon Ústavního soudu, v daném případě zrušení takového usnesení [srov. ]. Jelikož však ústavní stížnost byla shledána nepřípustnou, což ji činí věcně nepřezkoumatelnou, nebylo by účelné stěžovatelku k odstranění vad vyzývat.

Ústavní soud uzavírá, že řízení o změně výchovy nezletilého a zákazu styku otce s ním, v němž lze napadnout jak kvalitu znaleckého posudku, tak případné rozhodnutí soudu o tom, že je stěžovatelka povinna (v soudem určené výši) nahradit státu náklady řízení týkající se odměny znalkyně (přičemž v současné fázi řízení zřetelně stěžovatelce uložení takové náhrady nehrozí, neboť u ní soud shledal předpoklady pro osvobození od soudních poplatků - , citované usnesení na č. l. 981 spisu), nebylo dosud pravomocně skončeno, pročež stěžovatelka svůj návrh na zahájení řízení před Ústavním soudem podala předčasně. Z těchto důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost odmítl podle ustanovení jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu odvolání není přípustné.

V Brně dne 8. února 2005

JUDr. Miloslav Výborný

soudce zpravodaj