Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 372/03

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: A., spol. s r. o., se zastoupené Mgr. T. G., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 28. 4. 2003, čj. - 44, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka ve včasné ústavní stížnosti, která splňuje i ostatní formální náležitosti stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), navrhla zrušení v záhlaví uvedeného usnesení Vrchního soudu v Olomouci (dále jen " ").

Stěžovatelka uvedla, že u Krajského soudu v Brně (dále jen "krajský soud") usilovala o zápis změny sídla a doložila podnájemní smlouvu. Další dokumenty na výzvu krajského soudu odmítla předložit z obchodních i z právních důvodů. Krajský soud návrh zápisu změny sídla zamítl, jeho rozhodnutí potvrdil. Stěžovatelka nesouhlasí s argumentací vrchního soudu a odkázala na příslušná ustanovení (zejména ObčZ) a obchodního zákoníku (zejména ObchZ). Požadavek obecných soudů na výpis z katastru nemovitostí a předložení dokladu, ze kterého bude jasné, že nájemce je oprávněn nebytové prostory pronajímat, nemá podle stěžovatelky oporu v zákoně. Odepření zápisu sídla rejstříkovým soudem znamená, že v rejstříku není zapsána adresa, která je již podle práva sídlem. Tím je podle stěžovatelky porušena zásada pravdivosti zápisu do obchodního rejstříku a zásada ochrany dobré víry třetích osob. Tímto formalistickým postupem porušily obecné soudy základní právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované d (dále jen " "). V rámci rejstříkového řízení byla stěžovatelce uložena povinnost nad meze dané kogentní normou - ustanovením ObchZ, což je v rozporu s y. V této souvislosti stěžovatelka odkázala na nálezy Ústavního soudu

sp. zn.

a

sp. zn.

.

V souladu s ustanovením , 4 byla vyžádána k ústavní stížnosti vyjádření účastníků řízení.

v obsáhlém vyjádření sdělil, že ustanovení ObchZ, které navazuje na , nestanoví taxativní výčet vyžadovaných listin a vzhledem k upravované problematice ani nemůže. Proto je tato otázka věcí soudní interpretace. Výklad, podle kterého je nutné doložit u o existenci sídla, je podle vrchního soudu správný a není ani v rozporu s ustanovením ObčZ, který se netýká zápisů v obchodním rejstříku, ale říká, co je třeba chápat jako sídlo právnické osoby. Podle vrchního soudu je nutné doložit existenci sídla kvůli vyloučení zápisu neexistujícího sídla právnické osoby. Taková interpretace neporušuje ústavně zaručená práva účastníků, údaj o existenci sídla je pro účastníka dostupný z veřejného seznamu. Nutnost prokázání právního důvodu užívání nemovitostí stanoví výslovně ObchZ.

Z napadených rozhodnutí obecných soudů a přiložených materiálů bylo zjištěno, že stěžovatelka dne 10. 9. 2002 podala ke krajskému soudu návrh na změnu zápisu v obchodním rejstříku. Usnesením ze dne 12. 9. 2002 vyzval krajský soud stěžovatelku mj. k předložení výpisu z katastru nemovitostí ohledně existence sídla společnosti a dokladu, ze kterého bude jasné, že společnost, se kterou stěžovatelka uzavřela podnájemní smlouvu, je oprávněna nebytové prostory pronajímat. V podání doručeném krajskému soudu dne 31. 10. 2002 stěžovatelka uvedla, že požadavek na předložení dokladu o oprávněnosti pronajímat nebytové prostory nemá oporu v zákoně, jiný doklad než výpis z obchodního rejstříku nemá stěžovatelka možnost obstarat.

Usnesením krajského soudu ze dne 18. 11. 2002, čj. F 18961/2002, C 18999/2-32, byl návrh stěžovatelky na zápis změny sídla zamítnut. V odůvodnění krajský soud uvedl, že stěžovatelka nepředložila požadované podklady, výpis z katastru nemovitostí k osvědčení existence sídla a dokladu o oprávnění nájemce pronajímat nebytové prostory podnájemci podle Soud rozhodl s ohledem na zásadu pravdivosti zápisů v obchodním rejstříku a zásadu ochrany práv třetích osob.

K odvolání stěžovatelky usnesením ze dne 28. 4. 2003, čj. - 44, usnesení krajského soudu potvrdil. V odůvodnění uvedl, že při zápisu musí být doložena fyzická existence sídla, kterou nelze zaměňovat ani s úpravou sídla právnické osoby podle hmotného práva, ani s faktem, že právnická osoba na označené adrese skutečně sídlí. Nepřípadné jsou, podle vrchního soudu, argumenty opírající se o ustanovení ObčZ, který stanoví, co je sídlem (a nikoli, co je zapisovaným údajem v obchodním rejstříku a jak toto v rejstříkovém řízení doložit).

Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh stěžovatele je zjevně neopodstatněný.

Ústavní soud opakovaně ve své judikatuře uvádí, že není vrcholem soustavy obecných soudů ( , y ČR) a není oprávněn zasahovat do jejich jurisdikční činnosti, a proto na sebe nemůže atrahovat právo přezkumného dohledu [viz např. nález

sp. zn.

publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 1, str. 41]. To ale platí jen potud, pokud tyto soudy ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté y ( y ČR).

Stěžovatelka v podstatě polemizuje s právními závěry obecných soudů, na základě kterých byl zamítnut její návrh na zápis změny sídla. Nesouhlasila s nutností předložit shora specifikované doklady. Skutečnost, že soudy požadovaly předložení uvedených dokladů, označila za porušení práva na spravedlivý proces ve smyslu y a porušení odst. y.

Z rozhodnutí obou obecných soudů lze celkem jednoznačně dovodit, že k prokázání právního důvodu užívání místností, do nichž je umístěno sídlo zapisované osoby [§ 30 odst. 4 ObchZ], bylo v konkrétním případě nutno, kromě podnájemní smlouvy, předložit i doklad prokazující souhlas pronajímatele s tím, že nájemce je oprávněn přenechat nebytový prostor nebo jeho část na dobu určitou do podnájmu. Není přirozeně rozhodující, zda bude tento souhlas učiněn apriorně jako součást nájemní smlouvy, nebo bude udělen dodatečně. V případě, že jmenované doklady předloženy nejsou, není prokázán "právní důvod užívání místností" ve smyslu ObchZ. Stejně tak se jedná o užívání místností bez právního důvodu v případě, že právní úkon (zde podnájemní smlouva) je absolutně neplatný vzhledem k ustanovení , o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ObčZ. Podobně je zřejmý a logicky odůvodněný právní názor obecných soudů o nutnosti doložení faktické existence zapisovaného sídla obchodní společnosti.

Nelze než přisvědčit , že ztotožňování procesně právní úpravy toho, co je zapisovaným údajem do obchodního rejstříku (a jak tuto skutečnost v rejstříkovém řízení doložit), s definicí sídla v hmotném právu je zcela irelevantní. V takovéto interpretaci předpisů obecného práva nevidí Ústavní soud nic protiústavního a k zásahu do ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo. Podmínky, za nichž by Ústavní soud mohl zasáhnout do interpretace tzv. "jednoduchého", obecného práva, v tomto případě splněny nejsou [viz nález

sp. zn.

in Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 28, nález č. 126, str. 85]. Odkaz stěžovatelky na nález Ústavního soudu

sp. zn.

[Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 26, str. 143] je s přihlédnutím k uvedenému nepřípadný. Obecné soudy svá rozhodnutí dostatečně odůvodnily, uvedly, z jakých skutkových okolností vycházely a jak je hodnotily.

Vzhledem ke skutečnosti, že Ústavní soud neshledal žádné porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky v řízení před obecnými soudy, odmítl její ústavní stížnost, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, podle jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu