Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 726/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 27. ledna 2005 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila, ve věci navrhovatele V. L. zastoupeného JUDr. J. H. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004 sp. zn. a usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. září 2004 sp. zn. 1 KZv 58/2004, t a k t o :

Návrh se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené usnesení Městského soudu v Praze, jímž označený soud (I.) zamítl jako nedůvodnou jeho stížnost do tamtéž citovaného a rovněž napadeného usnesení Městského státního zastupitelství v Praze, kterým byl stěžovatel podle § 71 odst. 4 tr. řádu ponechán ve vazbě se současným konstatováním (§ 71 odst. 2 věta druhá a § 72 odst. 1 tr. řádu), že u něj nadále trvají toliko vazební důvody uvedené v § 67 písm. a) a c) tr. řádu. Tamní soud dále rozhodl (II.) o nepřijetí nabídky peněžité záruky k nahrazení vazby [§ 73a odst. 2 písm. b) tr. řádu].

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozhodnutími došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv obsažených v d a rovněž Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. S odkazem na judikaturu Ústavního soudu a Evropského soudu pro lidská práva namítal nekonkrétnost a nedostatečnost odůvodnění napadených usnesení, když těmto zejména vytýkal "stereotypní" důvody, na nichž spočívají, jako je zejména jimi tvrzená závažnost stěžovatelem spáchaného trestného činu a dále nezohlednění jeho rodinných vazeb a snahy kontaktovat po zjištění, že po jeho osobě pátrá Interpol, policii, jakož i znovu si zajistit řádný zdroj obživy. Zdůraznil rovněž nedostatečnost důvodného podezření ze spáchání trestného činu pro vazební omezení osobní svobody s tím, že po uplynutí určité doby nadto již tato podmínka sama o sobě nestačí, přičemž vazba nemůže být prostředkem zbavení osobní svobody z preventivních důvodů. Formulace použité v odůvodnění rozhodnutí státního zastupitelství a městského soudu stěžovatel nepovažuje za způsobilé podložit verdikt, k němuž dospěly, a proto se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví uvedená usnesení nálezem zrušil.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Pakliže bylo o vazbě stěžovatele rozhodnuto způsobem, vůči němuž má výhrady, nelze z toho bez dalšího dovozovat dotčení v jeho ústavně zaručených základních právech. Usnesení Městského státního zastupitelství v Praze ze dne 24. září 2004 sp. zn. 1 KZv 58/2004 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 27. října 2004 sp. zn. , s výhradou dále uvedenou, řádně odůvodňuje ponechání stěžovatele ve vazbě z pohledu na předmětné rozhodování dopadající relevantní zákonná ustanovení a kautel z nich plynoucích [§ 67 písm. a), § 71 odst. 1, 2 a 4 tr. řádu].

V této fázi řízení postačí, že dosud zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání, byl spáchán, má všechny znaky trestného činu a jsou zřejmé důvody k podezření, že tento trestný čin spáchal obviněný, a s ohledem na osobu obviněného, povahu a závažnost trestného činu, pro který je stíhán, nelze v době rozhodování účelu vazby dosáhnout jiným opatřením (§ 67 tr. řádu).

Vazba útěková je odůvodněna konstatováním, dle něhož je stěžovatel pro skutek kvalifikovaný jako pokračující trestný čin loupeže v rámci trestní sazby uvedené v § 234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., která činí pět až dvanáct let, ohrožen citelným trestem odnětí svobody, přičemž tato hrozba dle soudu není fiktivní, ale zcela reálná, a to zejména vzhledem k závažnosti jednání stěžovatele, kdy nešlo o ojedinělé jednání, ale o činnost zjevně dopředu plánovanou a promyšlenou, kterou měl stěžovatel se spoluobviněným v podstatě shodným způsobem opakovat. Pokud soud při vážení důvodů pro a proti nepřiznal relevantní váhu namítanému tvrzení stěžovatele o tom, že má v Praze stabilní rodinné zázemí (bydlí u své bývalé manželky, kde žije rovněž i jeho nezletilý syn), a to i ve spojení se skutečností, že je cizím státním příslušníkem (čímž útěkovou vazbu jako izolovaným důvodem nepodložil), jakož i jeho výkladu obsahu telefonních odposlechů a konečně ani neshledal relevanci předložené (leč nepodepsané) nájemní smlouvy, i v tomto ohledu předložil racionální a akceptovatelné úvahy jej k danému závěru vedoucí. Nedostal se tak, jak se domnívá stěžovatel, do rozporu s intencí odůvodnění nálezu

sp. zn.

, když vyložil, z jakých důvodů konkrétní okolnosti případu v relaci k váze a přesvědčivosti argumentů svědčících proti útěkové vazbě převažují.

Ve vztahu k osm měsíců trvající vazbě stěžovatele rovněž zkoumal podmínky dle § 71 odst. 4 tr. řádu a (byť stručně) odůvodnil, proč nebylo pro obtížnost věci dosud možné trestní stíhání skončit a propuštěním stěžovatele na svobodu hrozí, že bude zmařeno nebo podstatně ztíženo dosažení účelu trestního stíhání.

Toliko stran konstatování vazby předstižné nevyznívá odůvodnění napadených usnesení přesvědčivě a jeví se přinejmenším neúplným. Tato okolnost však není způsobilá výrok rozhodnutí Ústavního soudu o ústavní stížnosti zvrátit, když ze znění d lze dovodit, že postačuje, aby byl opodstatněný toliko jeden vazební důvod (obdobně kupř. usnesení ve věcech

sp. zn.

nebo

).

Nepřijetí nabídnuté peněžité záruky soud potom odůvodnil sice pouze rámcově, nicméně v této souvislosti je zapotřebí přihlédnout k tomu, že na akceptaci takového návrhu ze strany soudu není výslovný nárok, neboť toto přijetí je fakultativní (§ 73a odst. 1 tr. řádu).

Do úvah (a rozhodnutí jimi podložených) plynoucích ze skutkových zjištění v době rozhodování obecných soudů o vazbě známých, se Ústavní soud ve smyslu své dnes již ustálené judikatury cítí oprávněn zasáhnout zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem ( a násl. d) buď vůbec, nebo jestliže tvrzené a nedostatečně zjištěné důvody vazby jsou v extrémním rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku České republiky, což v souzené věci, jak patrno z řečeného, Ústavní soud neshledal (srov. kupř. nález ve věci

sp. zn.

, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení, sv. 6, č. 88, vydání 1., Praha, C. H. Beck 1997).

Podle přesvědčení Ústavního soudu napadená rozhodnutí v jejich vzájemném spojení z hlediska požadavků kladených na obsah takovýchto usnesení uvedených v tr. řádu obstojí. Z tohoto důvodu, neboť v dané věci nedospěl k závěru o porušení ústavních práv stěžovatele, posoudil Ustavní soud ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou a v souladu s ustanovením , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ji mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 27. ledna 2005