Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 578/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivany Janů, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Vojena Güttlera o ústavní stížnosti Mgr. J. P., zast. JUDr. Petrem Knoblochem, advokátem, sídlem Husova 17, Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 12.7.2004, sp.zn. , za účasti Krajského soudu v Plzni, jako účastníka řízení, a R. P. a E. P., zast. JUDr. Jaroslavem Kozlerem, advokátem, sídlem Mánesova 272, Domažlice, jako vedlejších účastníků, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel v podané ústavní stížnosti napadl v záhlaví uvedené usnesení Krajského soudu v Plzni (dále jen "krajský soud"). Stížnost po formální stránce splňuje náležitosti požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Stěžovatel ve svém podání uvedl, že vede s vedlejšími účastníky soudní spor o vlastnictví pozemkové parcely č. 726/3 v katastrálním území Horšovský Týn. Vzhledem k tomu, že vedlejší účastníci činili vůči němu kroky, ze kterých vyplývalo nebezpečí majetkové újmy, podal stěžovatel návrh na vydání předběžného opatření. Soud I. stupně jeho návrhu vyhověl a uložil vedlejším účastníkům povinnost zdržet se jakéhokoli zcizování nebo zatěžování či oplocení uvedeného pozemku a povinnost zdržet se vyklizení movitých i nemovitých věcí nalézajících se v době podání návrhu na tomto pozemku. Vedlejší účastníci podali odvolání a krajský soud napadeným usnesením návrh na vydání předběžného opatření zamítl. Stěžovatel tvrdí, že tímto rozhodnutím došlo k porušení a 4 a současně i s tím, že v konečném důsledku dojde k naplnění jeho práv podle d (dále jen ""), protože návrhem na vydání předběžného opatření sledoval zabránění vzniku škod a případně dalšího stavu, který by byl následně těžko odstranitelný, přičemž jeho obava se jeví jako zcela opodstatněná, když po vydání napadeného usnesení bylo z podnětu vedlejších účastníků pokračováno ve stavebním řízení a stavební úřad vydal stavební povolení, které se týká i sporného pozemku.

Relevantní znění příslušných článkůy, jejichž porušení stěžovatel namítá, je následující:

Čl.11 odst. 1:

Každý má právo vlastnit majetek. Vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Dědění se zaručuje.

Čl. 11 odst. 4:

Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.

Čl. 36 odst. 1:

Každý se může domáhat stanoveným postupem svého práva u nezávislého a nestranného soudu a ve stanovených případech u jiného orgánu.

Podle je nutno v rámci dokazování, které Ústavní soud provádí, vyžádat i vyjádření účastníků, případně vedlejších účastníků, k ústavní stížnosti.

Krajský soud odkázal na odůvodnění svého napadeného usnesení a vyjádřil stanovisko, že jeho postupem nebylo zasaženo do základních lidských práv stěžovatele; navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

Vedlejší účastníci ve společném vyjádření konstatovali, že popírají stěžovatelovo vlastnické právo ke spornému pozemku a popsali relevantní právní skutečnosti, na jejichž základě se jeho vlastníkem měl stát stěžovatelův strýc, nikoliv jeho otec, a považují za vyloučené, aby mohl stěžovatel nabýt vlastnické právo vydržením. K návrhu na předběžné opatření podotýkají, že tvrzení a argumentace stěžovatele byla nedostatečná a kusá, takže neumožňovala vyhovění návrhu, proto - podle jejich názoru - rozhodl krajský soud správně a stěžovatel tím nemohl být dotčen na ústavních právech. Vedlejší účastníci dále sdělili, že rozhodnutí o stavebním povolení bylo odvolacím orgánem zrušeno, s vyslovením právního názoru o potřebě přerušení řízení do doby rozhodnutí soudu o určení vlastnictví. Ohledně ústavní stížnosti navrhli její zamítnutí.

Po seznámení s obsahem stížnosti, s přiloženými podklady a s přihlédnutím k obsahu vyjádření účastníků Ústavní soud konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Z listinných důkazů Ústavní soud zjistil, že stěžovatel podal žalobu na určení vlastnictví k pozemku parc. č. 725/3 v kat. úz. Horšovský Týn a zároveň podal návrh na vydání předběžného opatření. Pro nedostatek náležitostí byl tento návrh odmítnut, stěžovatel podal nový návrh, kterému Okresní soud v Domažlicích usnesením ze dne 26.5.2004, č.j. -39, vyhověl, když shledal, že je namístě zatímní úprava poměrů účastníků, a to zejména z toho důvodu, že je třeba zamezit jakémukoli nakládání s pozemkem do doby, než bude žaloba o určení vlastnictví pravomocně rozhodnuta. Na základě odvolání vedlejších účastníků krajský soud usnesení soudu I. stupně změnil tak, že návrh zamítl. V odůvodnění napadeného usnesení krajský soud zdůraznil výjimečnost použití institutu předběžného opatření a že při jeho nařízení musí soud zkoumat, zda je předběžného opatření třeba a zda je tvrzený nárok osvědčen; v době rozhodování soudu zde musí být stav, z něhož je možno dovodit, že bezprostředně hrozí nebezpečí újmy nebo ohrožení zájmu či práv žalobce, jeho dovolenému jednání chráněnému zákonem. K návrhu na vydání předběžného opatření v posuzované věci soud uvedl, že stěžovatel se domáhá omezení dispozičních práv vedlejších účastníků za situace, kdy sám neosvědčil, že je nositelem uplatněného práva, neboť v řízení jde teprve o určení vlastnictví k předmětnému pozemku.

Je zřejmé, že podstatu stěžovatelova návrhu tvoří námitky proti postupu krajského soudu při nevydání předběžného opatření, čímž bylo údajně zasaženo do jeho základních práv a svobod. Přitom je notorietou, že účelem předběžného opatření v civilním řízení je úprava právních (nikoli faktických) poměrů účastníků do doby, než bude věc soudem rozhodnuta. Předběžné opatření lze vydat ze dvou důvodů, a to je-li potřeba zatímní úpravy právních poměrů účastníků, nebo existuje-li důvodná obava z ohrožení výkonu budoucího soudního rozhodnutí (§ 74 odst. 1 a § 102 odst. 1 obč. soudního řádu). Ústavní soud se povahou předběžného opatření opakovaně zabýval a hodnotil především jeho případný vliv na ústavně zaručená práva nebo svobody (např. nález ve věci

sp. zn.

). Při té příležitosti dodal, že posouzení podmínek pro vydání předběžného opatření je věcí obecného soudu, přičemž k přezkumu jejich reálné existence není Ústavní soud oprávněn, neboť není součástí soustavy obecných soudů (viz ve spojení s y). Tento závěr je determinován funkcí ústavní stížnosti: Ústavní stížnost nelze považovat za řádný (mimořádný) opravný prostředek proti jakémukoli (byť i nesprávnému) pravomocnému rozhodnutí obecného soudu; ústavní stížnost má své opodstatnění pouze tam, kde pravomocným rozhodnutím obecného soudu bylo konkrétním způsobem porušeno konkrétní ústavně zaručené právo stěžovatelovo, především pak to, které vyplývá zy. To znamená, že Ústavní soud zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není-li vrcholem jejich soustavy, není ani pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu stěžovatelem namítaných porušení jeho základních práv.

K tvrzenému porušení práva na soudní ochranu podle y Ústavní soud dodává, že v návaznosti na jeho dosavadní judikaturu lze konstatovat, že k porušení tohoto práva dojde teprve tehdy, jestliže by stěžovateli bylo upřeno právo domáhat se svého nároku u nezávislého a nestranného soudu (popř. by tento soud bezdůvodně odmítl jednat a rozhodnout o podaném návrhu, případně by zůstal v řízení delší dobu nečinný), event. by mu bylo upřeno právo obrátit se na soud, aby přezkoumal zákonnost rozhodnutí orgánu veřejné správy. Taková situace však v posuzovaném případě nenastala; postupem obecných soudů nebylo vyloučeno ani omezeno stěžovatelovo právo domáhat se určení vlastnického práva ke spornému pozemku. Zamítnutí jeho návrhu na vydání předběžného opatření, neshledal-li soud naplnění podmínek, nemůže být zásahem do práva na soudní ochranu. Stěžovatel se v současné situaci nemůže ani dovolávat porušení y, protože není dosud najisto postaveno, že mu svědčí vlastnické právo k pozemku, za tohoto stavu nemůže být nevydáním předběžného opatření jeho vlastnické právo omezeno ve smyslu y.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatele, byla jeho ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. ledna 2005

JUDr. Ivana Janů

předsedkyně I. senátu Ústavního soudu