Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 612/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 13. ledna 2005 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele Ing. D. S., zastoupeného Mgr. Lucií Peškovou, advokátkou se sídlem Rožnovská 241, 744 01 Frenštát pod Radhoštěm, o ústavní stížnosti proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 18. srpna 2004 č. j. -253 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 20. listopadu 2001 č. j. -201, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedené rozsudky obecných soudů, jimiž došlo k zamítnutí jeho žaloby ve věci namítaného nekalosoutěžního jednání.

Stěžovatel tvrdil, že těmito rozhodnutími byl dotčen ve svých ústavně zaručených základních právech plynoucích z , , , a d. Rovněž namítal, že ze strany označených soudů došlo k porušení kautel zakotvených v a y ČR, když jim vytýkal jednak neprovedení jím navržených důkazů, dále nesprávné hodnocení důkazů provedených a konečně i průtahy v předmětném řízení, které trvalo téměř deset let. Stěžovatel se pro tyto blíže rozvedené výhrady domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí nálezem zrušil.

K ústavní stížnosti se k výzvě Ústavního soudu vyjádřili účastníci řízení tak, že vývody stěžovatele o porušení ústavních práv odmítli. Vrchní soud v Olomouci potom současně navrhl i její zamítnutí.

Ústavní soud si pro posouzení opodstatněnosti námitek stěžovatele vyžádal dále spis vedený u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. . Z něj, jakož i obsahu odůvodnění napadených rozhodnutí, vyplývá, že o jeho návrhu bylo rozhodnuto při zachování zásad řádného a spravedlivého procesu. Stěžovateli bylo umožněno předkládat návrhy, skutkově i právně argumentovat, jednat efektivně před soudem a na jeho podání i vyjádření bylo adekvátně reagováno. Proces jako celek netrpí vadami tvrzenými stěžovatelem, když ve vztahu k provedenému dokazování byly respektovány kautely zakotvené v a Ústavní soud ve své dosavadní judikatuře vymezil zobecňující podmínky, za kterých má nesprávná realizace důkazního procesu za následek porušení základních práv a svobod (např.

sp. zn.

,

). Ve věci stěžovatele nelze hovořit o tzv. opomenutých důkazech, ani o výsledku hodnocení důkazů ve smyslu vyvození skutkových zjištění, která by byla v (extrémním) rozporu s provedenými důkazy. Z připojeného spisového materiálu vyplývá, že postup obecných soudů a výsledek jejich procesní činnosti se nezakládají na libovůli. Své závěry a myšlenkové úvahy, vedoucí k výrokům předmětných rozhodnutí v oblasti skutkové i právní, přiléhavě odůvodnily ( , , , ve znění pozdějších přepisů), přičemž na obsah odůvodnění jejich rozsudků, z nichž rovněž plyne, že stěžovatel neunesl důkazní břemeno ve vztahu k předloženým skutkovým tvrzením, postačí odkázat. Pokud potom namítal průtahy v řízení, je nutno konstatovat, že proti těmto se nebránil v průběhu řízení před obecnými soudy, a to ani případnou ústavní stížností, když tak poukazuje na ně až ex post poté, co pominuly, resp. řízení před obecnými soudy bylo pravomocně skončeno (vigilantibus iura). S ohledem na petit ústavní stížnosti ovšem ani nepřiměřená časová dimenze týkající se rozhodnutí o jeho odvolání by nadto nemohla vést k jejímu vyhovění.

Proto Ústavní soud návrh jako zjevně neopodstatněný, a to mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 13. ledna 2005