Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 460/04

Česká republika

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 4. ledna 2005 soudcem zpravodajem JUDr. Eliškou Wagnerovou, Ph.D., mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, ve věci ústavní stížnosti S. M., proti usnesení Nejvyššího správního soudu zde dne 25. 11. 2004, č. j. -37,

t a k t o:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 23. 12. 2004, se stěžovatel domáhal zrušení výše uvedeného rozhodnutí, kterým byla odmítnuta jako nepřípustná jeho kasační stížnost proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo přerušeno řízení ve věci vydání předběžného opatření ve věci o přiznání životního minima. Stěžovatel tvrdil, že Nejvyšší správní soud porušil jeho práva zakotvená v ust. čl. "37 odst. 2. , ,2,3, , a d" (dále ""). Současně stěžovatel požádal o ustanovení advokáta a o odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí.

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti usnesení, jímž Nejvyšší správní soud odmítl jako nepřípustnou kasační stížnost proti usnesení, jímž Okresní soud v Ostravě upravil průběh vedení řízení.

Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále ""), a to včetně podmínek ust. , které vyžadují, aby před podáním ústavní stížnosti stěžovatel vyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ).

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní stížnost podle písm. d)y ČR představuje toliko subsidiární prostředek ochrany práv jednotlivce, který lze uplatnit pouze v situaci, kdy v právním řádu neexistují jiné prostředky ochrany práva nebo kdy případný zásah do práv nelze odčinit jiným způsobem. Princip subsidiarity ústavní stížnosti, který se promítá v konkrétním znění příslušných ustanovení , tak stanoví maximu, podle níž existuje-li v právním řádu prostředek, jehož uplatněním může jednotlivec dosáhnout ochrany svých práv, je třeba trvat před podáním ústavní stížnosti na jeho vyčerpání.

Ústavní stížnost lze, až na ojedinělé výjimky, podat teprve po pravomocném rozhodnutí ve věci samé, není-li možné ochranu práva dále uplatňovat v jiném řízení. Dílčí rozhodnutí soudu, zejména rozhodnutí, jimiž soud upravuje vedení řízení či vyzývá k doplnění či opravení podání, jsou napadnutelná ústavní stížností v zásadě jen tehdy, mají-li význam pro ochranu nároku (práva), který je předmětem řízení před obecným soudem, a zároveň nepřípustně a nezhojitelně (v dalším řízení) zasahují do základních práv a svobod stěžovatele.

Vzhledem k tomu, že ochranu základních práv stěžovatele nelze chápat odtrženě od práva či nároku, který je v soudním řízení uplatňován, přičemž stěžovatel v ústavní stížnosti brojí právě pouze proti rozhodnutí nemajícímu v daném okamžiku dopad do sféry jeho základních práv či svobod, jenž by byl trvalý a nezhojitelný v dalším řízení před obecnými soudy, nezbylo Ústavnímu soudu než uplatnit princip subsidiarity ústavní stížnosti, jak byl výše popsán. O tom, zda o stěžovatelově nároku (právu) bylo rozhodnuto způsobem, který neporušuje jeho základní práva a svobody, bude moci být případně rozhodováno až po pravomocném skončení věci.

Protože stížnost není možno věcně projednat z důvodů uvedených shora, neshledal Ústavní soud účelným vyzývat stěžovatele k odstraňování vad jeho návrhu, které spočívaly mj. v absenci právního zastoupení ( ). Protože ústavní stížnost byla odmítnuta bez meritorního projednání, nemohl se Ústavní soud zabývat návrhem na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí, který pro svou akcesorickou povahu sdílí osud ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedenému, aniž by se Ústavní soud mohl zabývat meritem věci, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh nepřípustný ( ).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4. ledna 2005

Eliška Wagnerová

soudce zpravodaj