Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 665/04

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma o ústavní stížnosti D. H., zastoupeného JUDr. H. H., směřující proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2004, č. j. -97 (/sp. zn. ), a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 2004, č. j. -80, za účasti 1) Krajského soudu v Praze, a 2) Okresního soudu Praha-východ, jako účastníků řízení, a B. H., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění:

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížnost domáhá zrušení usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2004, č. j. -97 (/sp. zn. ), a usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 2004, č. j. -80, a tvrdí, že jimi bylo porušeno právo na spravedlivý proces podle d.

Porušení svého základního práva spatřuje v tom, že neopominutelnou dědičkou po jeho dědečkovi se rozhodnutími soudů stala vedlejší účastnice řízení, jako naprosto cizí osoba. Podle něj může k dědění vedle závětního dědice nastupovat zákonný neopominutelný dědic, pokud byl v závěti pominut. Nemůže však nastupovat dědic neopominutelného dědice, jako k tomu došlo v daném případě. Dále namítl, že právo dovolat se relativní neplatnosti podléhá promlčení, přičemž v daném případě právní zástupce vedlejší účastnice řízení až dne 23. 3. 2004 pouze upozornil na relativní neplatnost závěti, aniž by ji výslovně namítl.

Z listin přiložených stěžovatelem Ústavní soud zjistil, že závětí, sepsanou ve formě notářského zápisu, ustanovil B. Č., stěžovatele svým dědicem. Usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 10. 5. 2002, č. j. -45, bylo určeno, že stěžovatel, jako jediný dědic ze závěti, nabude veškerý majetek patřící do dědictví po B. Č., a to nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem Praha-východ pro obec Měšice a katastrální území Měšice u Prahy. Toto usnesení bylo k odvolání vedlejší účastnice řízení zrušeno usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2003, čj. -67, protože soud prvého stupně nejednal s vedlejší účastnicí řízení, která je dědičkou syna zůstavitele, B. Č., Následně bylo usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 2004, č. j. -80, určeno, že stěžovatel nabude z dědictví po B. Č., ideální tři čtvrtiny nemovitostí zapsaných v katastru nemovitostí, vedeném Katastrálním úřadem Praha-východ pro obec Měšice a katastrální území Měšice u Prahy, a B. Č., nabude z dědictví po B. Č., ideální jednu čtvrtinu týchž nemovitostí. Zároveň bylo rozhodnuto o povinnosti k úhradě nákladů pohřbu v poměru toho, co kdo z dědictví nabyl. V totožném poměru pak byla uložena i povinnost k úhradě odměny notářce, a to usnesením Okresního soudu Praha-východ ze dne 28. 4. 2004, č. j. -82. Proti dvěma posledně uvedeným usnesením podal stěžovatel odvolání, a takto napadená usnesení byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 11. 8. 2004, č. j. -97 (sp. zn. ), potvrzena. Odvolací soud shledal obě usnesení soudu prvého stupně věcně správnými.

Ústavní soud není běžnou třetí instancí v systému všeobecného soudnictví. Není jeho úkolem zabývat se eventuálním porušením běžných práv fyzických nebo právnických osob, chráněných zákony a dalšími předpisy, pokud takové porušení současně neznamená porušení základního práva nebo svobody ( nález

sp. zn.

in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení. Svazek č. 1. Nález č. 17). Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu i výklad jiných než ústavních předpisů, jakož i jejich aplikace při řešení konkrétních případů, jsou samostatnou záležitostí obecných soudů. Ústavní soud neposuzuje zákonnost vydaných rozhodnutí (pokud jimi není porušeno ústavně zaručené právo), neboť to přísluší obecným soudům. V důsledku aplikace uvedeného zásadního postoje Ústavního soudu je nutno mít ústavní stížnost za zjevně neopodstatněnou.

Námitky, vztahující se k účasti vedlejší účastnice řízení v řízení o dědictví po B. Č., obsahovalo již odvolání stěžovatele proti usnesení soudu prvého stupně a odvolací soud na ně reagoval. Pokud odvolací soud dovodil, že B. Č., náleželo dědické právo včetně práva namítnout relativní neplatnost závěti, a uvedená práva v důsledku jeho úmrtí v průběhu řízení uplatňuje vedlejší účastnice řízení (dědička), lze mít takový výklad jednoduchého práva za ústavně souladný. Přiměřeně totéž platí o námitce včasnosti uplatnění námitky relativní neplatnosti závěti, kterou lze podle odvolacího soudu uplatnit kdykoliv v průběhu řízení o dědictví. Z odůvodnění napadených usnesení vyplývá absence pochybností odvolacího soudu o tom, že projevem vůle procesní nástupkyně neopominutelného dědice byla vznesena námitka relativní neplatnosti závěti. Jak shora uvedeno, hodnocení projevu vůle účastníků v průběhu řízení je věcí obecných soudů, a Ústavní soud nemůže do této jejich pravomoci zasahovat.

Ústavní soud tedy v posuzovaném případě neshledal porušení základních práv stěžovatele, tak jak bylo namítáno. Proto ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítl, podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. prosince 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká, v. r.

předsedkyně senátu