Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 420/04

Ústavní soud rozhodl dne 16. 12. 2004 o ústavní stížnosti M. F. a I. F. obou zastoupených Mgr. D. R. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 15. 9. 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností napadají stěžovatelé shora uvedené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni. V ústavní stížnosti rekapitulují průběh dosavadního řízení, v němž jsou žalováni o úhradu částky 384 292,- Kč s příslušenstvím (řízení jest vedeno Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. ); připomínají, že ve věci byla již po- dvakráte žaloba soudem první instance zamítnuta, přičemž k odvolání žalobkyně napadeným usnesením odvolací soud již po druhé zamítavé rozhodnutí soudu nalézacího zrušil a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení. V takovém postupu odvolacího soudu shledávají stěžovatelé porušení práva na spravedlivý proces a na vyřízení věci bez zbytečných průtahů ve smyslu d a Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, pročež navrhují, aby Ústavní soud stěžované usnesení odvolacího soudu zrušil.

Ústavní stížnost je nepřípustná.

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi opakovaně dovodil, že ústavní soudnictví a pravomoc Ústavního soudu jsou vybudovány především na základě přezkumu věcí pravomocně skončených (kasace pravomocných rozhodnutí), v nichž protiústavnost nelze napravit jiným způsobem, tedy především procesními prostředky vyplývajícími z příslušných procesních norem. Tento princip subsidiarity vyplývá z y, podle kterého je ochrana základních práv a svobod úkolem soudní moci obecně, nikoliv pouze úkolem Ústavního soudu. Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a do činnosti těchto soudů zasahuje toliko v případě, že náprava tvrzené protiústavnosti v rámci jejich systému není možná.

Soudní řízení ve věci vedeném Okresním soudem v Karlových Varech pod sp. zn. dále pokračuje (jak stěžovatelé sami uvádějí jednání u tohoto soudu je nařízeno na den 21.12.2004), a i když naříkané usnesení Krajského soudu v Plzni je z hlediska formálního pravomocné, není jím ještě pravomocně ukončen spor mezi stěžovateli a žalobkyní; z toho plyne, že stěžovatelé mají možnost domáhat se ochrany všech svých práv v průběhu tohoto pokračujícího řízení, a to i včetně práv vyplývajících z ústavního požadavku na projednání věci bez zbytečných průtahů resp. v přiměřené lhůtě.

Ústavní soud dále připomíná, že nemá jiných pravomocí než těch, které mu svěřil ústavodárce y.

V dané věci primárně budují stěžovatelé důvody své stížnosti na tvrzení, že rozhodnutím soudu druhé instance byl položen základ k dalším průtahům v neskončeném sporu. Z tohoto odůvodnění tedy plyne, že stěžovatelé jakoby podávali ústavní stížnost nikoli proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu, nýbrž proti jinému zásahu tohoto soudu [jenž je orgánem veřejné moci ve smyslu písm. d) y]; nenavrhují však ve svém stížnostním žádání žádný zakazovací či přikazovací výrok Ústavního soudu, a to ačkoliv v případě tzv. jiných zásahů právě a jen takovýto výrok může vést k odstranění závadného stavu [ , o Ústavním soudu, v platném znění, dále jen " ], nýbrž výslovně - jak již uvedeno - zrušení usnesení odvolacího soudu. To ovšem možné není.

Rozhodnutí odvolacího soudu v dané věci (tak jako jakékoliv jiné rozhodnutí) nejenže nelze považovat za "jiný zásah orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod", ale navíc k věcnému přezkumu kasačního rozhodnutí soudu druhé instance nemůže Ústavní soud přistoupit již proto, že by tím vstoupil jako soud další instance do soustavy soudů obecných; to však by bylo v rozporu s y. Zákonnou i ústavní povinností soudu, jehož rozhodnutí bylo nadřízeným soudem zrušeno, je bez průtahů v řízení pokračovat, a ve věci rozhodnout; pokud by rozhodování soudu prvého stupně bylo odloženo až do věcného přezkoumání ústavní stížnosti (proti zrušujícímu rozhodnutí odvolacího soudu směřované) nastala by situace evidentně průtahy v řízení nastolující a nikoli tyto vylučující; naopak při splnění povinnosti soudu prvého stupně ve věci dále jednat a případně i rozhodnout mohlo by dojít ke zcela neřešitelné situaci nastolené v případě, že by posléze zrušující rozhodnutí odvolacího soudu Ústavní soud zrušil, a tím odňal soudu prvého stupně podklad, na jehož základě tento soud znovu jednal a rozhodoval; to by ovšem bylo v rozporu s ústavním principem právní jistoty. Ani jeden z naznačených směrů vývoje řízení nemůže Ústavní soud připustit, a proto nemůže ani věcně řešit opodstatněnost či neopodstatněnost ústavní stížnosti stěžovateli podané.

Nepřípustnou ústavní stížnost proto Ústavní soud odmítl podle .

V důsledku uvedeného nevyzýval Ústavní soud stěžovatele k odstranění vad předložené plné moci a nevyzýval ani účastníka řízení k podání vyjádření.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2004

JUDr. Miloslav Výborný, v.r.

soudce zpravodaj