Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 340/04

Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky L.S., zastoupené JUDr. I. Š. advokátkou proti usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. listopadu 2003, sp. zn. , a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a i jinak co do formálních náležitostí ve shodě s tímto zákonem [, , , odst. 6 ], napadla stěžovatelka usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. listopadu 2003 (-100) a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2004 (-113) a tvrdila, že postupem těchto obecných soudů bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu - spravedlivý proces (d) a došlo rovněž k porušení ústavního principu rovnosti (d).

Napadeným usnesením Městského soudu v Praze ze dne 7. února 2004 (-113) bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 27. listopadu 2003 (-100), jímž soud I. stupně nepřiznal stěžovatelce (vystupovala v právním postavení žalované v řízení před obecnými soudy) osvobození od soudních poplatků (vyměřený soudní poplatek za odvolání činil 159.240,- Kč). Stěžovatelka svoji žádost odůvodnila tím, že je v současné době bez práce, nemá žádný příjem ani majetek a naopak má nezletilou dceru. Obecné soudy obou stupňů dospěly k závěru, že stěžovatelka neprokázala věrohodně svoje majetkové poměry a ani v odvolacím řízení svoje pochybení nenapravila. V prohlášení o osobních, majetkových a výdělkových poměrech uvedla zřejmě nepravdivé údaje, protože nesdělila informace týkající se jejího majetku v podobě obchodního podílu ve společnosti Finanz-Invest, s. r. o., s poukazem na to, že obsah daňového přiznání této společnosti není veřejný. Obecné soudy dospěly k závěru, že stěžovatelka byla kompetentní takové údaje sdělit a vzhledem k tomu, že tato společnost nebyla v likvidaci či konkursu, nepovažoval odvolací soud za této situace tvrzení stěžovatelky, že společnost je v útlumu, za věrohodné.

V ústavní stížnosti stěžovatelka - stručně shrnuto - uvádí, že byla, vzhledem ke své nepříznivé finanční a majetkové situaci, hodnocené v rozporu s ust. , zbavena možnosti pokračovat v soudním řízení. Stěžovatelka vedla polemiku s odůvodněním napadených rozhodnutí, a to stran posouzení jejího vlastnictví k bytu, obchodního podílu, její možnosti doložit na výzvu odvolacího soudu daňová přiznání, apod. Stěžovatelka navrhla zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud si vyžádal spis Obvodního soudu pro Prahu 6 sp. zn. a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Na tomto místě je nutno zdůraznit, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což svou ústavní stížností stěžovatelka usilovala. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelkou ani tvrzeny.

Navrhuje-li účastník řízení před obecnými soudy osvobození od soudních poplatků ( ), je povinen v potvrzení o osobních majetkových poměrech pravdivě a úplně vylíčit potřebné skutečnosti, které jsou pro rozhodnutí o takovém návrhu relevantní (, ). Z připojeného spisu obecného soudu plyne, že stěžovatelka o svých majetkových poměrech neuvedla ve všech směrech pravdivé informace, a to i přesto, že svým podpisem potvrdila, že uvedené potvrzení je pravdivé a že nezamlčela žádné rozhodné skutečnosti. Jen pro úplnost Ústavní soud připomíná, že nesdělila údaj o tom, že vlastní obchodní podíl ve společnosti Finanz-Invest, s. r. o., kde je jednatelkou. Dále odmítla předložit daňové přiznání této společnosti, nepřiznala vlastnictví k bytu, atd. Lze tedy konstatovat, že jí předložené podklady vzbuzovaly ve svém celku pochybnosti o jejich důvěryhodnosti.

Za této situace, i s přihlédnutím k výši soudního poplatku za odvolání (činil cca 150.000,- Kč), je zřejmé, že stěžovatelka neprokázala uvedením neúplných údajů a odmítnutím předložit obecným soudem požadované doklady (daňová přiznání) důvod vyhovět jejímu návrhu na osvobození od soudních poplatků, kterýžto institut je výjimkou z jinak obecně stanové poplatkové povinnosti uložené účastníkům řízení před obecnými soudy; námitka stěžovatelky co do porušení ústavních zásad přístupu k obecným soudům, práva na spravedlivý proces a princip rovnosti proto neobstojí. Napadená rozhodnutí obecných soudů (Obvodního soudu pro Prahu 6 a Městského soudu), jak jsou vpředu označena, jsou ústavně konformním způsobem odůvodněna (, ) a zejména pak odvolací soud řádně vyložil, proč návrhu stěžovatelky vyhověno nebylo a proč její tvrzení, která se zčásti opakují i v ústavní stížnosti, nejsou opodstatněná; pod aspektem ochrany ústavnosti (y ČR) nelze proto ve věci rozhodujícím soudům nic vytknout.

Z takto rozvedených důvodů byla ústavní stížnost stěžovatelky posouzena jako zjevně neopodstatněná, když zjevnost této neopodstatněnosti je dána nejen samotnými tvrzeními stěžovatelky, ale - a to především - povahou vyložených důvodů a ustálenou rozhodovací praxí Ústavního soudu, jak příkladmo bylo na ni poukázáno. Zjevně neopodstatněnou ústavní stížnost Ústavní soud odmítl [ ], jak z výroku tohoto usnesení je patrno.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2004