Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 313/04

Ústavní soud rozhodl dne 16. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. F. V., zastoupeného JUDr. M. A., advokátkou proti usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. února 2004, sp. zn. , a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004, sp. zn. , takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas ( , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen ) a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [, , , odst. 6 ], po odstranění formální vady spočívající v absenci v zastoupení, napadl stěžovatel usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. února 2004 (-160) a usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 (-177) a tvrdil, že v řízení byla porušena jeho základní lidská práva uvedená v , , a d.

Napadeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. dubna 2004 (-177) bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Hodoníně ze dne 4. února 2004 (-160), jímž byla stěžovateli jako právnímu zástupci v občanském soudním řízení uložena pořádková pokuta ve výši 20.000,- Kč.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí - stručně shrnuto - že jako právní zástupce byl nejen oprávněn, ale i povinen dožadovat se a uplatnit práva za zastupovaného, který nezná právní předpisy, a případně za něho mluvit a jednat. Dále vznesl otázku, zda se mohou soudci dohodnout "na odstranění právního zástupce, který právně postupuje, když se jím to nezamlouvá, a použít k tomu protokolaci". Stěžovatel navrhl zrušit napadená rozhodnutí obecných soudů, jak jsou vpředu označena.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Hodoníně sp. zn. a po jeho prostudování, s přihlédnutím k obsahu ústavní stížnosti, konstatuje, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ze spisu obecného soudu se podává, že stěžovatel v řízení o žalobě města Hodonín na přivolení soudu k výpovědi nájmu bytu zastupoval 1. žalovaného (J. T.). Podle protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 4. února 2004 (č. l. 158 a 159) dostal stěžovatel pořádkovou pokutu ve výši 20.000,- Kč, neboť neustále zasahoval do kladení otázek soudu a napovídal svému klientovi s tím, že se to "musí propočítat, ať to popírá". Následně vznesl stěžovatel námitku, že jednání je jednostranné, a námitku podjatosti soudkyně JUDr. D. Š.. V závěru je zaprotokolováno, že "po jednání vykřikuje Dr. V.že takovým způsobem se nejedná s právníkem erudovaným". Z odůvodnění rozhodnutí soudu I. stupně je zřejmé, že pokuta byla uložena stěžovateli proto, že opakovaně zasahoval do kladení otázek soudu, odpovídal přímo za žalovaného (klienta), nebo mu hlasitě napovídal s tím, ať popírá výši nájemného, že se to musí znovu propočítat. Přesto, že soud poučil právního zástupce, že klade otázky žalovanému, tento i nadále do kladení otázek zasahoval a vedl ho k tomu, jak má odpovídat s tím, ať výpočet dlužného nájemného popírá. Tímto jednáním rušil pořádek soudního jednání a snižoval důstojnost advokátního stavu. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl, že popsané jednání považuje i on za hrubé rušení pořádku v jednací síni, které bylo o to závažnější, že se ho opakovaně dopustila osoba práva znalá. Proto usnesení soudu I. stupně potvrdil.

Ve věci posuzované ústavní stížnosti bylo podrobeno přezkumu řízení o udělení pořádkové pokuty, v němž nebylo shledáno porušení stěžovatelových tvrzených ani jiných ústavně zaručených práv a svobod.

V této souvislosti lze v souladu s ustálenou judikaturou Ústavního soudu konstatovat, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů, a proto mu nepřísluší přezkoumávat zákonnost či dokonce věcnou správnost rozhodnutí obecných soudů (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 3., č. 5, Praha 1995), o což stěžovatel svou ústavní stížností usiloval. Jeho zásah do rozhodovací činnosti obecných soudů je vázán na splnění jistých podmínek (k tomu srov. např. nález ve věci in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 1., č. 5, Praha 1994), jež však v dané věci shledány nebyly a nebyly stěžovatelem ani tvrzeny.

Ve věci rozhodující obecné soudy rozhodly v rámci své pravomoci dané jim zákonem ( ), svoje rozhodnutí řádným a postačujícím způsobem odůvodnily (, ) a jejich právní názor o uložení pořádkové pokuty má oporu v připojeném spisu, z něhož se podává skutkový stav, o němž nemá Ústavní soud důvod pochybovat; pod aspektem ochrany ústavnosti (y ČR) nelze proto těmto obecným soudům nic vytknout.

Z výše rozvedených důvodů byl návrh na zrušení ústavní stížností napadených rozhodnutí obecných soudů posouzen jako zjevně neopodstatněný a Ústavní soud jej z tohoto důvodu odmítl [ ].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. prosince 2004