Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 587/04

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Gűttlera a soudců JUDr. Ivany Janů a JUDr. Františka Duchoně mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti P. G., zastoupeného JUDr. J. S., Ph.D., proti rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 27.7.2004, č.j. VV/7301/04-OCD/44/04/Wo a proti rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne18.6.2004, č.j. 411/OSA/383/2004, spojenou s návrhem na zrušení ustanovení , o cestovních dokladech, za účasti Krajského úřadu Moravskoslezského kraje a Městského úřadu Hlučín, jako účastníků řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í

Stěžovatel se ústavní stížností doručenou Ústavnímu soudu dne 20.9.2004, s níž spojil návrh na zrušení ustanovení , o cestovních dokladech, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí.

Stěžovatel opírá ústavní stížnost o následující důvody: Napadeným rozhodnutím Městského úřadu Hlučín byl stěžovateli dle ust. písm a) , o cestovních dokladech, po provedeném řízení dle , o správním řízení, odňat cestovní pas č. 5755787. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání, které bylo napadeným rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje zamítnuto, a odvoláním napadené rozhodnutí Městského úřadu Hlučín v celém rozsahu potvrzeno.

Stěžovatel tvrdí, že napadenými rozhodnutími bylo porušeno jeho základní právo zaručené a d a postupem soudního exekutora a správních orgánů byl dle stěžovatele porušen d. Dále je stěžovatel přesvědčen, že postupem správních orgánů byl porušen č. 2 odst. 3y.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "").

Dle ust. , jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d) y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem.

Jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku ochrany ústavně zaručených základních práv nebo svobod, je její subsidiarita. To znamená, že ústavní stížnost lze zpravidla podat pouze tehdy, když navrhovatel ještě před jejím podáním vyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně práva poskytuje ( ), a to jestliže nejsou dány důvody přijetí ústavní stížnosti i bez splnění této podmínky dle ustanovení cit. zákona. Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Princip subsidiarity ústavní stížnosti totiž vychází z toho, že Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů ani soustavy orgánů veřejné správy. Jeho úkolem je ve smyslu y ochrana ústavnosti a do činnosti jiných orgánů veřejné moci mu proto přísluší zasahovat toliko v případě, že v jejich rozhodování shledá protiústavní porušení některých základních práv nebo svobod stěžovatele. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip minimalizace zásahů Ústavního soudu do činnosti (pravomoci) jiných orgánů veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána, a zásah Ústavního soudu připadá zásadně v úvahu pouze tehdy, jestliže náprava tvrzené protiústavnosti v rámci systému ostatních orgánů veřejné moci již není možná.

Dle ust. lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Dle ust. , je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení ().

V právní věci stěžovatele je za takový opravný prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje ve smyslu ust. , nutno považovat žalobu proti rozhodnutí správního orgánu dle , , kterou se ve smyslu tohoto zákona může ten, kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), žalobou domáhat zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.

Pokud tedy stěžovatel v ústavní stížnosti napadá rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne 27.7.2004, č.j. VV/7301/04-OCD/44/04/Wo a současně rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne18.6.2004, č.j. 411/OSA/383/2004, je Ústavní soud nucen konstatovat, že ústavní stížnost je nepřípustná, neboť stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, když proti tomuto rozhodnutí nepodal žalobu ve správním soudnictví, jak bylo výše uvedeno.

Nevyčerpání procesního prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje, zakládá z hlediska zákonných podmínek nepřípustnost ústavní stížnosti ( ), proto byla ústavní stížnost podle , ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta. Zároveň byl odmítnut i spojený návrh na zrušení zákonného ustanovení, neboť za stavu, kdy ústavní stížnost není přípustná, nelze stěžovatele považovat za osobu oprávněnou k podání takového návrhu [ ve spojení s ustanovením citovaného zákona].

P o u č e n í : Proti tomuto usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. prosince 2004

JUDr. Vojen Gűttler

předseda senátu