Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 400/04

Ústavní soud rozhodl dne 8. prosince 2004 v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky H. R., zastoupené JUDr. J. B. advokátem proti jinému zásahu orgánu veřejné moci - postupu Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. , spočívajícímu v nezastavení trestního stíhání stěžovatelky, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění

Ústavní stížností ze dne 21. 6. 2004 brojí stěžovatelka proti tomu, že Krajský soud v Brně nevyhověl jejímu návrhu ze dne 24. 3. 2004 na částečné zastavení trestního stíhání podle § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu, a to v bodě I. 1) - 11) a bodech II., III., IV. obžaloby Krajského státního zastupitelství v Brně ze dne 11. 12. 2000, sp. zn. 3 KZv 167/98, který odůvodnila nepřiměřenou délkou trestního stíhání. Stěžovatelka má za to, že daným postupem byla zkrácena ve svém právu na projednání své záležitosti v přiměřené době ve smyslu čl. 6 odst. 1 věta první Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). K tomu stěžovatelka uvádí, že jí jsou známa rozhodnutí Ústavního soudu, dle nichž překročení doby 6 let od zahájení trestního stíhání nezakládá právo stíhané osoby na ukončení takového trestního stíhání. Tato rozhodnutí však stěžovatelka považuje za vadná, neboť je-li vysloveno porušení ústavně zaručeného práva, nemůže současně platit, že v jeho porušování lze pokračovat po libovolně dlouhou dobu. Z tohoto důvodu je Ústavní soud povinen trestní stíhání zastavit sám, případně je povinen vyslovit kromě porušení povinnosti státu ve smyslu čl. 6 odst. 1 Úmluvy závazný názor, že stát je povinen ihned takového porušování zanechat, což je v případě trestního stíhání možné jedině jeho zastavením. Vzhledem k tomu stěžovatelka navrhla, aby Ústavní soud trestní stíhání ve výše uvedeném rozsahu zastavil, případně aby vyslovil, že předmětným trestním stíháním je porušeno právo stěžovatelky na projednání její záležitosti v přiměřené době, jak stanoví věta první Úmluvy, a že se orgánům činným v trestním řízení ukládá se takovéhoto porušování práv stěžovatelky zdržet. Dále stěžovatelka požádala Ústavní soud, aby dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), rozhodl, že náklady právního zastoupení zcela hradí stát.

Ústavní soud se nejprve zabýval tím, zda jsou splněny předpoklady meritorního projednání ústavní stížnosti ve smyslu , tedy zda daný návrh splňuje formální náležitosti a zda jsou dány podmínky jeho projednání, stanovené citovaným zákonem.

Domáhá-li se stěžovatelka toho, aby Ústavní soud trestní stíhání zastavil, podle je Ústavní soud oprávněn, je-li ústavní stížnost důvodná, zrušit napadené rozhodnutí orgánu veřejné moci, nebo jestliže porušení ústavně zaručeného základního práva nebo svobody spočívalo v jiném zásahu orgánu veřejné moci, než je rozhodnutí, zakázat příslušnému státnímu orgánu, aby v porušování práva a svobody pokračoval, a eventuálně mu i přikázat, aby obnovil stav před porušením. Mezi jeho kompetence v řízení o ústavních stížnostech však nepatří rozhodování o zastavení trestního stíhání stěžovatele, kteréžto náleží orgánům činným v trestním řízení. Z tohoto důvodu nemůže Ústavní soud než konstatovat nedostatek své pravomoci o podaném návrhu rozhodnout.

Pokud jde o eventuální návrh stěžovatelky, je třeba uvést, že Ústavní soud se otázkou, zda průtahy v řízení mohou být důvodem pro zastavení trestního stíhání podle ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu ve spojení s čl. 6 odst. 1 Úmluvy opakovaně zabýval [viz např. nález ze dne 15. 7. 2004,

sp. zn.

, usnesení ze dne 8. 7. 2003,

sp. zn.

, ve Sbírce nálezů a usnesení ÚS (dosud) nepubl., usnesení ze dne 1. 12. 2003,

sp. zn.

, publ. in: Sbírka nálezů a usnesení ÚS, sv. 31, usn. č. 26] a od svých závěrů nemá důvod se odchylovat ani v posuzovaném případě.

Spatřuje-li stěžovatelka zásah orgánu veřejné moci ve smyslu písm. d)y ČR a v trestním stíhání jako takovém (a nikoli tedy v průtazích řízení), přičemž požaduje, aby Ústavní soud pokračování v trestním stíhání označil za porušení ústavně zaručeného práva stěžovatelky a v podstatě zakázal orgánům činným v trestním řízení v něm dále pokračovat [čímž by jim nepřímo přikázal předmětné řízení zastavit na základě ustanovení § 11 odst. 1 písm. j) trestního řádu], považuje Ústavní soud takový návrh - vzhledem ke svým, již obecně známým názorům na řešení výše zmíněné otázky, vysloveným mj. i ve svých výše uvedených rozhodnutích - za evidentně nedůvodný.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle , odst. 2 písm. a) odmítnout. Protože ústavní stížnost byla odmítnuta, nebylo podle možné, aby bylo vyhověno návrhu stěžovatelky ani co do uhrazení nákladů jejího právního zastoupení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. prosince 2004