Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 172/04

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky E. P., proti postupu České advokátní komory, která odmítla stěžovatelce určit dalšího advokáta k jejímu právnímu zastupování, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhá, aby Ústavní soud vyslovil, že v její věci došlo k porušení práva na právní pomoc podle d a aby uložil České advokátní komoře povinnost určit jí advokáta. Stěžovatelka uvedla, že rozhodnutím České advokátní komory ze dne 3. 2. 2004 jí byl určen advokát JUDr. M. D. k poskytnutí právní pomoci v souvislosti s podáním ústavní stížnosti proti usnesení o nepovolení odkladu exekuce vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. . Uvedený advokát jí však prý pouze předal právní rozbor věci, podle kterého se jedná o uplatňování "zjevně neoprávněných zájmů" a zastoupení odmítl převzít.

Podle názoru stěžovatelky byl předmětný právní rozbor věci odůvodněn "zřejmě nepodloženými důvody". Podala proto na JUDr. D. stížnost a požádala Českou advokátní komoru o určení jiného advokáta. Komora jí však přípisem z 4. 3. 2004 sdělila, že jí již dalšího advokáta neurčí. Stěžovatelka proto podala, s poukazem na tvrzené porušení ust. d, tuto ústavní stížnost, směřující proti shora popsanému postupu České advokátní komory, tedy proti odmítnutí Komory určit jí v její věci dalšího advokáta pro zastupování v řízení před Ústavním soudem.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu (ve znění pozdějších předpisů), aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání. Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem (ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů). Podle uvedeného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V zkoumaném případě nebylo ústavní stížností napadeno rozhodnutí, ale tzv. jiný zásah orgánu veřejné moci ve smyslu shora citovaného ust. . Určení, jakož i neurčení advokáta Českou advokátní komorou, orgánem profesní samosprávy podle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, představuje nepochybně autoritativní rozhodnutí takového orgánu, který - pokud vykonává tuto pravomoc - má povahu orgánu veřejné moci. Nelze však přehlédnout, že platná právní úprava - po přijetí , , ve znění pozdějších předpisů - umožňuje využít příslušné procesní prostředky k ochraně práva stěžovatelky již na úrovni jednoduchého práva; je pak věcí správních soudů judikaturou vymezit odlišení zákonných pojmů rozhodnutí (úkonu správního orgánu) ve smyslu a nezákonného zásahu správního orgánu dle a tím i určit podmínky odlišující institut žaloby proti rozhodnutí správního orgánu a žaloby o ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu, resp. i nečinností správního orgánu ve smyslu . Jelikož řízení před správním soudem v dané věci stěžovatelka neiniciovala a podala přímo ústavní stížnost, nezbývá než konstatovat, že nevyčerpala všechny procesní prostředky, které jí zákon k ochraně práva poskytuje (srov. citované ustanovení ).

Ústavní soud zde odkazuje i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. V této souvislosti lze i připomenout, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech prostředků ostatních.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost jako nepřípustný návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnuta.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 9. prosince 2004

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj