Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 292/04

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatelky Mgr. B. L., zastoupené JUDr. J. N., proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. -234 ze dne 28. 1. 2004, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Ústavní stížností brojí stěžovatelka proti usnesení Městského soudu v Praze č.j. -234 ze dne 28. 1. 2004, jímž byl zrušen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č.j. -202 ze dne 21. 3. 2003 a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Podle názoru stěžovatelky napadeným rozhodnutím došlo k porušení jejího práva na spravedlivý proces podle a 2 ve spojení s d (dále jen "").

Porušení uvedeného základního práva spatřuje stěžovatelka v následujících skutečnostech:

Stěžovatelka se domnívá, že tím, že odvolací soud zrušil usnesení soudu I. stupně a věc mu vrátil k dalšímu řízení s vysloveným závazným právním názorem na způsob provedení dokazování, bylo postupováno v rozporu s ústavním pořádkem, jestliže jsou jí ukládány povinnosti a dovozovány závěry, které nejsou na základě zákona a v jeho mezích. Jedná se zejména o posouzení platností smlouvy o dílo ze dne 29. 11. 1995. Dále stěžovatelka namítala, že odvolací soud nesprávně a nad rámec přípustného dokazování akceptoval opožděné podání odvolání žalobcem. Stěžovatelka proto tvrdí, že odvolací soud přistupoval k věci selektivně a narušil její právo na rovný přístup k soudu. Dále poukazovala na chybný postup soudu při provádění a hodnocení důkazů a na neodstraňování vad soudního řízení, neboť žalobní petit "společně a nerozdílně" neodpovídá postavení žalovaných (stěžovatelky a jejího bývalého manžela), protože společné jmění manželů mezi nimi zaniklo a bylo vypořádáno. Stěžovatelka proto navrhla, aby Ústavní soud napadené rozhodnutí Městského soudu v Praze zrušil a současně jí přiznal náhradu nákladů soudního řízení před Ústavním soudem v rozsahu

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny podmínky stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen ""), pro projednání věci samé (srov. , o Ústavním soudu).

Podle ustanovení je fyzická osoba oprávněna podat ústavní stížnost, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem ČR. Podle ustanovení je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje; to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení.

V předmětné věci stěžovatelka ústavní stížností napadá usnesení Městského soudu v Praze č.j. -234 ze dne 28. 1. 2004, jímž bylo zrušeno usnesení soudu I. stupně a věc byla tomuto soudu vrácena k dalšímu řízení. Z toho vyplývá, že věc nebyla meritorně pravomocně ukončena a stěžovatelka má další zákonem stanovené procesní prostředky, které může využít k ochraně svého práva. Za této situace se Ústavní soud nemůže zabývat námitkami, které stěžovatelka v ústavní stížnosti uváděla a které se vztahují k meritu věci. Pokud by Ústavní soud takové přezkoumání prováděl, předjímal by eventuální rozhodování obecných soudů a sám se začleňoval do soustavy obecných soudů. Z ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu však jednoznačně vyplývá, že není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu proto vystupovat jako "soud III. instance". Ústavní stížnost podaná za uvedené procesní situace v řízení před obecnými soudy je proto ústavní stížností nepřípustnou.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti ještě namítala, že odvolací soud nad rámec přípustného dokazování akceptoval opožděné podání odvolání žalobcem (stěžovatelka nesprávně uvedla žalovaným). Ústavní soud po přezkoumání spisu sp. zn. Obvodního soudu pro Prahu 4 dospěl k závěru, že se odvolací soud otázkou včasnosti podaného odvolání dostatečně zabýval za přítomnosti právního zástupce stěžovatelky, který v odvolacím řízení při ústním jednání dne 28. 1. 2004 mohl uvedenou námitku uplatnit, leč neučinil tak. Ústavní soud mimo to znovu připomíná, že stěžovatelka má i v této pravomocně neskončené věci nadále k dispozici zákonem stanovené procesní prostředky, které může využít k ochraně svého práva. Za tohoto stavu Ústavní soud dovozuje, že uvedená námitka ústavněprávní roviny ani nedosahuje.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh nepřípustný odmítnout.

Pokud se jedná o návrh stěžovatelky, aby jí Ústavní soud přiznal náhradu nákladů řízení před tímto soudem, odkazuje Ústavní soud na ustanovení , podle něhož je náhrada nákladů spojených s právním zastoupením podmíněna tím, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnost odmítnuta byla, nelze stěžovatelce přiznat náhradu nákladů na právní zastoupení, i kdyby to její osobní a majetkové poměry odůvodňovaly. Z téhož důvodu neuložil Ústavní soud ani jinému účastníku či vedlejšímu účastníku řízení, aby nahradil stěžovatelce její náklady řízení (ustanovení ).

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. listopadu 2004

JUDr. Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj