Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 642/04

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků dne 24. listopadu 2004 v senátě, složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatelky I. H., zastoupené JUDr. Z. L. advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. července 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatelka cestou ústavní stížnosti brojila proti usnesení výše označeného soudu, jímž byl změněn výrok soudu I. stupně o náhradě nákladů řízení, jakož i rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení. Uvedla, že poté, co v řízení o výkon rozhodnutí, vedenému proti jejímu bývalému manželovi P. H. exekutor do soupisu movitých věcí zahrnul i ty, jejichž výlučnou vlastnicí je ona, byla nucena se domáhat žalobou výroku, kterým by byly tyto z výkonu rozhodnutí vyloučeny. Okresní soud ve Strakonicích návrhu vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení proti žalovanému, k jeho odvolání pak soud II. stupně rozhodl tak, že právo na náhradu nákladů řízení před soudem I. stupně přiznal jemu ve výši 1.150,- Kč, v odvolacím řízení pak ve výši 450,-Kč. Usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích, odvolávající se na obč. soudního řádu, považuje za rozhodnutí, kterým bylo zasaženo do jejích práv, zakotvených v d.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [ , , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozhodnutí zásah do práv, jichž se stěžovatelka v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Odvolací soud přezkoumal odvoláním napadené rozhodnutí o nákladech řízení před soudem I. stupně a pro skutková zjištění, vztahující se k chování a jednání účastníků před podáním žaloby a během řízení o ní, opodstatněně o nákladech řízení rozhodl dle § 143 obč. soudního řádu, když shledal, že žalovaný, jako oprávněný v řízení o výkon rozhodnutí, se na vzniku sporu nepodílel, po předložení důkazů o vlastnictví označených věcí žalobkyní jejich vyloučení z výkonu rozhodnutí uznal, žalobkyně, která tak učinila až po podání žaloby a nikoliv při sepisu věcí exekutorem, na výslovné stanovisko žalovaného návrh zpět nevzala. Na přiléhavé odůvodnění usnesení soudu II. stupně lze v dalším odkázat. Nad rámec obsahu ústavní stížnosti a výše uvedeného lze dodat, že pro stanovisko žalovaného před jednáním Okresního soudu ve Strakonicích bylo nejen na žalobkyni aby vzala návrh zpět ale i na soudu I. stupně, který v souladu s § 154 odst. 1 obč. soudního řádu, dle něhož pro rozsudek je rozhodující stav v době jeho vyhlášení, měl na výše citovaný skutkový stav reagovat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 24. listopadu 2004