Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
48317.html
HTML · 0 B
No categories available
IV.ÚS 352/04
Ústavní soud České republiky rozhodl dne 30. listopadu 2004 v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného a soudkyň JUDr. Elišky Wagnerové a JUDr. Michaely Židlické ve věci ústavní stížnosti P. B. zastoupeného JUDr. D. Ř. advokátkou proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 8. 2004, č. j. 21 Cdo 289/2004 - 180, rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 16. 9. 2003, č. j. 23 Co 274/2003 - 157, a proti rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 13. 5. 2003, č. j. 5 C 129/99 - 134,
t a k t o :
Ústavní stížnost s e o d m í t á .
O d ů v o d n ě n í :
Ústavní stížností zaslanou Ústavnímu soudu ve lhůtě stanovené zákonem č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále "zákon o Ústavním soudu zákon o Ústavním soudu "), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že těmito rozhodnutími byla porušena jeho základní práva garantovaná ustanoveními čl. 36 , čl. 37 a čl. 38 Listiny základních práv a svobo d (dále jen "Listina ").
Stěžovatel se návrhem u Okresního soudu v Berouně domáhal vydání rozsudku, kterým by bylo vedlejšímu účastníku (žalovaný F. A.) uloženo zaplatit mu částku 142.192, 50 Kč jako odškodnění pracovního úrazu, který utrpěl v době, kdy byl zaměstnancem vedlejšího účastníka. Tento návrh byl výše citovaným rozsudkem zamítnut s tím, že vedlejší účastník se v daném případě zcela zprostil své odpovědnosti za pracovní úraz.
Odvolací soud pak v záhlaví citovaným rozsudkem rozsudek soudu nalézacího potvrdil, neboť odvolání stěžovatele neshledal důvodným.
Proti rozsudku odvolacího soudu podal stěžovatel dovolání, které bylo výše citovaným usnesením odmítnuto dle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. o. s. ř.
Stěžovatel v ústavní stížností tvrdí, že výše citovanými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces ve smyslu ustanovení čl. 36 , 37 a 38 Listin y. Konkrétně argumentuje, že před obecnými soudy nebyly provedeny všechny důkazy jím označené. Dále namítá, že obecné soudy se nevypořádaly náležitě s jeho právní argumentací a svůj výsledný právní názor řádně nezdůvodnily. Tvrdí, že v průběhu soudního řízení došlo ke zmizení části jeho soudního spisu, čímž dle jeho názoru došlo i k porušení ustanovení Listin y, že účastníci jsou si před soudem rovni. Dále stěžovatel namítá, že v řízení před soudem I. stupně došlo k ničím neodůvodněným průtahům v řízení. Vzhledem k výše uvedenému navrhuje, aby Ústavní soud všechna napadená rozhodnutí svým nálezem zrušil.
Ústavní soud v první řadě konstatuje, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústav y ČR). Není součástí soustavy obecných soudů a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do této rozhodovací činnosti je oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena stěžovatelova základní práva a svobody chráněné ústavním pořádkem České republiky.
Pokud stěžovatel tvrdí, že výše citovanými rozhodnutími obecných soudů došlo k zásahu do jeho práva na spravedlivý proces, Ústavní soud shledal toto jeho tvrzení neopodstatněným. Rozsah práva na spravedlivý proces zakotvený nejen ve stěžovatelem zmiňovaných ustanoveních Listin y nelze vykládat tak, že zde existuje právo jednotlivce na rozhodnutí v jeho prospěch. Tato ustanovení garantují právo na spravedlivé soudní řízení, v němž se uplatňují všechny zásady správného a spravedlivého soudního rozhodování podle zákona a v souladu s ústavními principy. Stěžovatelovy námitky, o nichž má za to, že podporují jeho tvrzení o zásahu do práva na spravedlivý proces, jsou v podstatě opakováním důvodů, které stěžovatel uvedl již v řízení před odvolacím i dovolacím soudem. Samu okolnost, že obecné soudy nepřisvědčily stěžovatelově argumentaci, však v žádném případě nelze považovat za porušení práva na soudní ochranu.
Konkrétně k námitkám stěžovatele ohledně hodnocení důkazů, resp. neprovedení jím navrhovaných důkazů Ústavní soud uvádí, že se může zabývat hodnocením důkazů obecným soudem jen tehdy, zjistí-li, že soud postupoval libovolně, tj. že jeho závěry jsou zjevně neudržitelné ve vztahu ke skutkovým zjištěním, nebo že soud při svém postupu významně porušil procesní principy obsažené v ústavním pořádku či jde o rozhodnutí očividně nespravedlivé. Ústavní soud dále připomíná, že soudy dle Ústav y ČR poskytují ochranu právům, přičemž soudce je při výkonu své funkce nezávislý. Důsledkem této nezávislosti je mimo jiné i to, že se řídí jen zákonem a podle § 132 o. s. ř. o. s. ř. hodnotí důkazy podle svého uvážení, resp. dle § 120 o. s. ř. o. s. ř. mu přísluší rozhodnout, které z navrhovaných důkazů provede a které nikoliv.
Ústavní soud po prostudování všech napadených rozhodnutí obecných soudů dospěl k názoru, že obecné soudy postupovaly v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu , která upravují průběh řízení a do nichž se promítají principy zakotvující právo na spravedlivé soudní řízení. Ústavní soud zjistil, že soud nalézací vycházel ve svém rozhodnutí ze skutkových zjištění, která jsou v souladu s provedenými důkazy a z nich vyvozenými právními závěry. V odůvodněních napadených rozhodnutí soudy své závěry detailně zdůvodnily. Proto také Ústavní soud neshledal v jejich postupu, resp. v jejich rozhodnutích stěžovatelem tvrzené porušení práv garantovaných čl. 36 , čl. 37 a čl. 38 Listin y.
K námitce stěžovatele ohledně chybějících listů v soudním spise Ústavní soud uvádí, že ze spisu Okresního soudu v Berouně sp. zn. 5 C 129/99 zjistil, že předsedkyně senátu rozhodující ve věci stěžovateli prostřednictvím jeho právní zástupkyně dne 3. 9. 2004 zaslala vysvětlující dopis, v němž se vyjádřila ke stěžovatelovým námitkám shodujícím se s námitkami obsaženými v ústavní stížnosti. Vzhledem k tomuto zcela dostačujícímu vysvětlení shledal Ústavní soud stěžovatelovo tvrzení o zásahu do jeho práv spočívajícím v neúplnosti soudního spisu zcela neopodstatněným.
Pokud dále stěžovatel ve svém podání namítá neodůvodněné průtahy v řízení před soudem nalézacím, Ústavní soud se tímto jeho tvrzením nezabýval, neboť vzhledem k pravomocně skončenému řízení je taková námitka irelevantní. Namítanými průtahy v řízení se totiž Ústavní soud může zabývat pouze tehdy, je-li řízení stále otevřené, tj. není pravomocně ukončené.
Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud návrh stěžovatele mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnul.
P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.
V Brně dne 30. listopadu 2004
JUDr. Miloslav Výborný
předseda senátu