Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 596/04

Ústavní soud rozhodl dne 11. listopadu 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Jana Musila a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy ve věci ústavní stížnosti 1) I. D. a 2) J. D., oba zastoupeni Mgr. U. S. advokátem proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004 sp. zn. ve spojení s usnesením Okresního soudu v Mělníku ze dne 21. 5. 2004 sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í :

Včas a řádně podanou ústavní stížností co do náležitostí stanovených , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), se stěžovatelé (v trestním řízení "obžalovaní") domáhají zrušení rozhodnutí blíže označených v záhlaví tohoto usnesení, a to pro porušení y, a d (dále jen " "). Současně navrhli zrušení ustanovení § 31 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (trestní řád), v platném znění (dále jen "tr. ř.").

K ústavní stížnosti bylo přiloženo usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004 sp. zn. . K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud od Okresního soudu v Mělníku dále vyžádal napadené usnesení okresního soudu a protokol o hlavním líčení téhož soudu v příslušné trestní věci ze dne 21. 5. 2004. Z obsahu napadených rozhodnutí a citovaného protokolu zjistil Ústavní soud následující skutečnosti:

Okresní soud v Mělníku usnesením ze dne 21. 5. 2004 sp. zn. rozhodl o stížnosti I. D. a J. D. tak, že předseda senátu Mgr. M. D. není vyloučen z vykonávání úkonů trestního řízení v trestní věci obžalovaného E. J. a spol. vedené u Okresního soudu v Mělníku pod sp. zn. . Soud konstatoval, že J. D. vznesl námitku podjatosti předsedy senátu, když tento nepřipustil jeho otázku položenou svědkyni MUDr. H. M.. I. D. se k námitce připojil s tím, že předseda senátu je proti němu osobně zaujatý. Soud konstatoval, že otázku, kterou J. D. položil MUDr. M., tato svědkyně již zodpověděla k otázce obhájce JUDr. J. N. přičemž dotaz se týkal pravdivosti výpovědí nezletilých dětí obžalovaného J. D. na tuto skutečnost předseda senátu upozornil obžalovaného, aby hlavní líčení nebylo zdržováno opakováním výpovědi. Dále soud uvedl, že mu nejsou známy jakékoliv skutečnosti, pro které by předseda senátu měl být vyloučen z projednávané věci.

Do tohoto usnesení Okresního soudu v Mělníku podali stěžovatelé stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2004 sp. zn. podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta. Stížnostní soud uvedl, že obžalovaní svoji stížnost blíže nezdůvodnili, přičemž v postupu okresního soudu neshledal krajský soud po procesní ani věcné stránce žádné pochybení; z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2004 ani z celého spisového materiálu, nevyplývají žádné poznatky, které by vzbuzovaly důvodné pochybnosti o nestrannosti předsedy senátu Mgr. M. D.

Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti namítají, že jelikož námitka podjatosti byla vznesena proti předsedovi senátu, měl rozhodnutí vydat senát 2 T Okresního soudu v Mělníku, a nikoliv "Okresní soud v Mělníku v Senátě", přičemž soud a senát nejsou totožným orgánem a rozhodnutí tedy vydal věcně nepříslušný orgán.

Podle názoru stěžovatelů došlo k porušení zásady rovnosti účastníků řízení, neboť předseda senátu se při vznesení námitky podjatosti dostává do právního postavení účastníka řízení a tedy mu nepřísluší právo rozhodování ve věci a ani se nemůže na rozhodování podílet, neboť o věci nemůže objektivně, nestranně a nezávisle rozhodnout. Ustanovení tr. ř. je tedy v přímém rozporu s a y. Soudy obou stupňů tak nepostupovaly v souladu s y.

Ústavní soud při posouzení ústavní stížnosti je nucen v prvé řadě konstatovat, že není běžnou další instancí v systému všeobecného soudnictví a nezkoumá celkovou zákonnost vydaných rozhodnutí, ani neposuzuje stanoviska a výklady obecných soudů či jiných orgánů ke konkrétním zákonným ustanovením ani jejich právní úvahy, názory a závěry, pokud nejde současně o porušení základních práv a svobod zaručených ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle y. Ústavní soudnictví spočívá především na zásadě přezkumu věcí pravomocně skončených, v nichž protiústavnost již nelze napravit procesními prostředky.

Napadenými rozhodnutími Okresního soudu v Mělníku a Krajského soudu v Praze, bylo rozhodováno o návrhu stěžovatelů na vyloučení předsedy senátu Mgr. M. D.. Otázka podjatosti orgánů činných v trestním řízení je upravena v § 30 odst. 1 tr. ř., dle něhož je z vykonávání úkonů trestního řízení vyloučen soudce nebo přísedící, státní zástupce, policejní orgán nebo osoba v něm služebně činná, u něhož lze mít pochybnosti, že pro poměr k projednávané věci nebo k osobám, jichž se úkon přímo dotýká, k jejich obhájcům, zákonným zástupcům a zmocněncům, nebo pro poměr k jinému orgánu činnému v trestním řízení nemůže nestranně rozhodovat. V dané věci však tyto důvody shledány nebyly, stěžovatelé v tomto směru svá tvrzení nikterak nedoložili a ani v ústavní stížnosti je nenamítají.

Námitka stěžovatelů, že o věci rozhodoval věcně nepříslušný orgán, je zjevně neopodstatněná. Z obsahu napadeného usnesení Okresního soudu v Mělníku, jakož i z protokolu o hlavním líčení ze dne 21. 5. 2004, při kterém byla námitka podjatosti vznesena a bylo o ní též rozhodnuto, je zřejmé, že ve věci rozhodoval trestní senát 2 T Okresního soudu v Mělníku ve složení předseda senátu Mgr. M. D. a přísedící J. M. a V. Š., přičemž před tímto senátem je konáno hlavní líčení v trestní věci vedené pod sp. zn. . Ve věci tedy rozhodoval příslušný senát v souladu s ustanovením § 31 odst. 1 věta druhá tr. ř., přičemž tvrzení stěžovatelů že ve věci rozhodoval "Okresní soud v Mělníku v Senátě", zatímco měl rozhodovat senát 2 T tohoto soudu, je nesrozumitelné.

Obdobně neopodstatněný byl shledán návrh stěžovatelů na zrušení ustanovení § 31 odst. 1 tr. ř., dle něhož "O vyloučení z důvodů uvedených v tr. ř. rozhodne orgán, kterého se tyto důvody týkají, a to i bez návrhu. O vyloučení soudce nebo přísedícího, pokud rozhodují v senátě, rozhodne tento senát". Toto ustanovení doznalo oproti původní úpravě změny ( , s účinností od 1. 1. 1994), neboť podle právního stavu před uvedenou novelizací o vyloučení orgánů činných v trestním řízení z důvodů podjatosti rozhodoval v prvním stupni bezprostředně nadřízený orgán. Smyslem zmíněné novelizace bylo zejména zabránit zbytečnému protahování trestního řízení často bezdůvodně vznášenými námitkami podjatosti. Z důvodu zjednodušení a urychlení celého řízení proto nyní o vyloučení rozhoduje orgán, jehož se tyto důvody týkají, a teprve o stížnosti proti jeho rozhodnutí rozhoduje orgán bezprostředně nadřízený. Pokud v souzené věci o námitce podjatosti rozhodoval v prvním stupni senát, proti jehož předsedovi byla námitka podjatosti vznesena, jsou objektivita řízení a zásada spravedlivého procesu včetně rovnosti účastníků řízení zajištěny tím, že ohledně námitky podjatosti, je možno podat opravný prostředek (stížnost) k nadřízenému soudu. To se také v přezkoumávané věci stalo, neboť o stížnosti stěžovatelů proti usnesení okresního soudu rozhodoval krajský soud, jehož nestrannost nebyla nijak zpochybněna.

Posuzované ustanovení trestního řádu tedy dle názoru Ústavního soudu není v rozporu s a y. Návrh proto nebyl shledán důvodným, nehledě k tomu, že dle ustálené rozhodovací praxe Ústavního soudu tento návrh sdílí osud ústavní stížnosti (k tomu srov. např. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, sv. 4., č. 22).

Po shrnutí výše uvedených skutečností Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení došlo k porušení trestněprocesních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených práv nebo svobod stěžovatelů. Proto byl Ústavní soud nucen podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení , b) jako návrh zjevně neopodstatněný odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. listopadu 2004 JUDr. Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu