Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

Pl.ÚS 51/04

Ústavní soud rozhodl dne 15. 11. 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy JUDr. Miloslava Výborného, soudkyně JUDr. Elišky Wagnerové a soudkyně JUDr. Michaely Židlické v právní věci navrhovatele V.N., takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění :

Ústavnímu soudu byl dne 22. 10. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako "stížnost", jehož prostřednictvím se navrhovatel domáhal nápravy postupu ČSSZ při výpočtu výše starobního důchodu dle , o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Navrhovatel vyjádřil své přesvědčení, že pod termínem "počet kalendářních dnů připadajících na rozhodné období" (§ 16 odst. 1 zákona o důchodovém pojištění) je třeba rozumět počet dnů účasti na pojištění a nikoliv počet všech kalendářních dnů. Má za to, že ČSSZ svou interpretací zákona, při níž dosazuje do dělitele sumu všech kalendářních dnů, neodůvodněně postihuje pojištěnce za dny neúčasti na pojištění. Navrhovatel dále na příkladu demonstruje, že pokud by ČSSZ postupovala v souladu s jeho výkladem zákona, podstatně by se zvýšil starobní důchod osob, jež byly zaměstnány, a tedy účastny pojištění, pouze krátce, proto žádá Ústavní soud, aby "se touto stížností v zájmu všech důchodců zabýval a vydal příslušné rozhodnutí k uvedenému zákonu".

Za situace, kdy zcela jednoznačně stanoví, že při výpočtu osobního vyměřovacího základu ( zákona o důchodovém pojištění) je třeba do dělitele dosadit sumu všech kalendářních dnů za rozhodné období, dospěl Ústavní soud k závěru, že jediným způsobem, který by mu umožnil navrhovateli vyhovět, by bylo zrušení stávající právní úpravy Ústavní soudem a její následné nahrazení novou právní úpravou ze strany zákonodárce. Z tohoto důvodu posoudil Ústavní soud podání navrhovatele jako návrh na zrušení právního předpisu ve smyslu písm. a) y ČR a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ). K podání takového návrhu však není navrhovatel oprávněn.

Návrh na zrušení zákona mohou podat pouze subjekty uvedené ve výčtu , fyzická osoba tedy pouze v souvislosti s ústavní stížností za předpokladu, že uplatněním napadeného právního předpisu bylo neoprávněně zasaženo do jejích ústavně zaručených práv a svobod [ ].

Podání navrhovatele ústavní stížností není, neboť chybí její základní pojmový znak, jímž je individualizovaný zásah do práv navrhovatele v podobě rozhodnutí či jiného zásahu orgánu veřejné moci ( ). Rozhodnutí ČSSZ o přiznání důchodu paní D.N., jež bylo k podání připojeno, takovým zásahem ve vztahu k navrhovateli být nemůže, neboť se žádným způsobem nedotýká jeho právní sféry. nepřipouští tzv. actio popularis, tedy podání návrhu v zájmu jiné osoby nebo skupiny osob.

Na základě výše uvedených skutečností tedy Ústavní soud dospěl k závěru, že návrh byl podán osobou zjevně neoprávněnou.

Ústavní soud dodává, že i pokud by navrhovatel pouze žádal o výklad předmětných ustanovení, nebylo by mu možné vyhovět. Ústavní soud není k projednání takového návrhu příslušný, neboť právní předpisy je oprávněn posuzovat a provádět jejich výklad pouze s ohledem na jejich soulad s ústavním pořádkem České republiky a pouze v souvislosti s bezvadným návrhem na zahájení řízení o zrušení právního předpisu, případně řízení o ústavní stížnosti. O tento případ se však, jak již bylo vyloženo, nejedná.

Ústavnímu soudu tak nezbylo než návrh odmítnout podle a . S ohledem na skutečnost, že návrhu není možné vyhovět, již Ústavní soud nevyzýval navrhovatele k odstranění vady podání, spočívající v absenci právního zastoupení.

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. 11. 2004

JUDr. Miloslav Výborný

předseda senátu