Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 571/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Ivanou Janů ve věci ústavní stížnosti B. B., zast. Mgr. P. P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2002, 2002, č.j. -102, a proti usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29.5.2002, č.j. -63, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se v návrhu na zahájení řízení ze dne 22.4.2003, na základě výzvy Ústavního soudu k odstranění vad doplněnému přípisem ze dne 25.10.2004, domáhal zrušení usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 4.1.2002, 2002, č.j. -102, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku-Místku ze dne 29.5.2002, č.j. -63, jimiž byl pravomocně zamítnut návrh na povolení obnovy řízení vedeného u Okresního soudu ve Frýdku-Místku pod sp.zn. . Ve svém podání namítal, že řízení o povolení obnovy bylo zatíženo procesní vadou ve smyslu § 212 odst. 2 obč. soudního řádu, protože, ač on sám je občanem USA, ve věci rozhodoval soudce, kterému podle rozvrhu práce neměla být přidělována agenda s cizím prvkem. Tím byl, podle svého názoru, stěžovatel krácen na jednom ze základních lidských práv a svobod garantovaných v d (dále jen ""). Stěžovatel dále namítá i porušení jeho práva řádný a spravedlivý proces zakotvený v y a y ČR. Porušení spatřuje v tom, že za situace, kdy soud věděl o nepravdivosti výpovědi svědkyně, měl rozhodnout o povolení obnovy řízení a svědkyně měla být opětovně vyslechnuta a konfrontována s ostatními svědky; v opačném případě se soud spokojil s tím, že nechal v platnosti rozsudek stojící na křivém svědectví.

Z předložených listinných podkladů Ústavní soud zjistil, že u Okresního soudu ve Frýdku-Místku probíhal spor o zaplacení částky 13 237,80 Kč. Rozsudkem tohoto soudu ze dne 12.10.1999 bylo uloženo stěžovateli a jeho manželce zaplatit společně a nerozdílně žalovanou částku k rukám žalobce, rozsudkem odvolacího soudu bylo prvoinstanční rozhodnutí potvrzeno. Návrhem ze dne 23.6.2000 se stěžovatel, společně s manželkou, domáhal povolení obnovy řízení, návrh byl napadeným usnesením Okresního soudu ve Frýdku-Místku zamítnut, zamítavé rozhodnutí Krajský soud v Ostravě potvrdil. Stěžovatel a jeho manželka podali ještě i dovolání, které Nejvyšší soud ČR usnesením ze dne 27.7.2004, č.j. -137, odmítl pro nepřípustnost (neboť směřovalo proti rozhodnutí o žalobě na obnovu řízení v tzv. bagatelní věci).

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní stížnost představuje specifický prostředek k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, což znamená, že ji lze podat pouze za určitých okolností a při zachování zákonných podmínek. Podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "") je ústavní stížnost oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba podle písm. d)y, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem. Lhůtu pro podání ústavní stížnosti stanoví na 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení (příp. na 60 dnů od doručení rozhodnutí o mimořádném opravném prostředku, který byl orgánem, jenž o něm rozhoduje, odmítnut jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení - srov. ). V souladu s je však ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (72 odst. 4).

Ústavní soud konstatuje, že v posuzované věci nejsou naplněny podmínky nezbytné k projednání ústavní stížnosti. Je zřejmé, že posledním opravným prostředkem stěžovatele bylo odvolání proti usnesení soudu I. stupně, dovolání nebylo podle § 238 odst. 2 ve spojení s § 237 odst. 2 písm. a obč. soudního řádu přípustné, a proto ho nelze považovat za poslední procesní prostředek, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Z tohoto důvodu bylo možné podat ústavní stížnost ve stanovené lhůtě, která počala již doručením usnesení soudu II. stupně. Ke dni podání ústavní stížnosti (tj. k 16.9.2004, kdy byla ústavní stížnost podána k poštovní přepravě) tato lhůta evidentně uplynula, aniž Ústavní soud musel zjišťoval přesné datum jejího počátku a konce.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem, Ústavní soud soudcem zpravodajem ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítl jako návrh opožděný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 19. listopadu 2004

JUDr. Ivana Janů

soudce zpravodaj