Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

II.ÚS 385/04

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti Ing. V. P. CSc., zastoupeného JUDr. I. P., proti rozsudku Krajského soudu v Brně, č.j. , ze dne 17. 4. 2003 a rozsudku Okresního soudu Brno-venkov, č.j. , ze dne 16. 9. 2002,

takto:

Ústavní stížnost se o d m í t á .

Odůvodnění

Stěžovatel se, s odvoláním na porušení , , 2d a y ČR, domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, kterými byl jako poškozený odkázán s nárokem na náhradu škody na občanskoprávní řízení.

Lhůtu k podání ústavní stížnosti odvozuje od doručení přípisu Nejvyššího státního zastupitelství ze dne 3. 7. 2003, č.j. 1 Nzo 5026/2003, kterým mu bylo k jeho podnětu sděleno, že státní zástupkyně se rozhodla nepodat dovolání v neprospěch obviněného, neboť by nemohlo vést ke zrušení pravomocného rozhodnutí o vině, trestu a náhradě škody a s ohledem na novelu trestního zákona, účinnou od 1. 1. 2002, ani neiniciovat podání stížnosti pro porušení zákona. Stěžovatel dále bez dalšího uvádí, že stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a splňuje podmínku danou ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Dle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Za poslední opravný prostředek v tomto smyslu nelze považovat podnět poškozeného státnímu zastupitelství k uplatnění dalších mimořádných prostředků, neboť, jak je zřejmé, podání těchto mimořádných prostředků je zcela na rozhodnutí státního zastupitelství a nejedná se tak o procesní prostředky zákonem svěřené stěžovateli k ochraně jeho práva. Z tohoto důvodu ani není vyrozumění státního zástupce, kterým je stěžovateli sdělováno, že ze strany státního zastupitelství nebudou ve věci uplatňovány další mimořádné prostředky, rozhodnutím o posledním procesním prostředku, od kterého je možno odvíjet lhůtu pro podání ústavní stížnosti.

Jak Ústavní soud ověřil ze spisu Okresního soudu Brno-venkov, č.j. , ústavní stížností napadené rozhodnutí Krajského soudu v Brně bylo stěžovateli doručeno dne 24. 6. 2003 (jeho zmocněnci dne 18. 7. 2003). Jestliže tedy stěžovatel podal ústavní stížnost teprve dnem 22. 6. 2004, stalo se tak po lhůtě pro její podání zákonem stanovené. Pro úplnost Ústavní soud uvádí, že stěžovatel v ústavní stížnosti neuvedl žádné konkrétní důvody, ze kterých by vyplývalo, že stížnost svým významem přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a Ústavní soud okolnosti, které by odůvodňovaly postup dle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů neshledal.

Z výše uvedených důvodů Ústavnímu soudu nezbylo, než ústavní stížnost podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2004

JUDr. Dagmar Lastovecká

předsedkyně senátu