Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 349/04

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. J. V., zastoupeného Mgr. J. P., proti jinému zásahu Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně ve věci vedené pod sp. zn. , t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Stěžovatel napadá ústavní stížností postup Městského soudu v Brně a Krajského soudu v Brně, kterým bylo porušeno jeho právo, aby jeho věc byla projednána bez zbytečných průtahů podle d (dále jen " ") a tím i jeho právo domáhat se ochrany práv u nezávislého a nestranného soudu podle y.

Stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud ve svém nálezu toliko vyslovil, že došlo k porušení jeho uvedených práv.

Porušení citovaných ustanovení y spatřoval stěžovatel v následujících skutečnostech:

Stěžovateli byla postoupena pohledávka jeho právního předchůdce (s.p. M. "v likvidaci") vůči ing. J. T. (dále jen "vedlejší účastník"), která spočívala v doúčtování daně z obratu za zboží, jež bylo vedlejšímu účastníku řádně dodáno a fakturováno bez daně z obratu, protože přislíbil předložit výpis z obchodního rejstříku jako důkaz o tom, že je oprávněn nakupovat zboží bez daně. Poněvadž vedlejší účastník svůj závazek nesplnil, stěžovatel se svého nároku domáhal soudní cestou. Žalobu podal dne 17. 3. 1993 k Městskému soudu v Brně a věc byla vedena pod sp. zn. . Až v roce 1995 Městský soud v Brně vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc postoupil Krajskému obchodnímu soudu v Brně, který 27. 4. 1998 vrátil věc zpět Městskému soudu v Brně. Věc byla dále u tohoto soudu vedena pod sp. zn. . První jednání bylo nařízeno až v roce 1999, Městský soud ve věci rozhodl rozsudkem č.j. -96 ze dne 2. 4. 2002 tak, že žalobě stěžovatele vyhověl. K odvolání žalovaného vedlejšího účastníka Krajský soud v Brně usnesením č.j. -118 ze dne 31. 7. 2003 rozsudek soudu I. stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení s tím, že zavázal soud I. stupně svým právním názorem a uložil mu, aby v dalším řízení vyzval stěžovatele k doplnění chybějících skutkových tvrzení. Poněvadž předmětem řízení bylo pouze posouzení otázky, zda cena byla fakturována s daní či bez daně, předložil stěžovatel veškeré potřebné podklady pro rozhodnutí ve věci. Po dlouhém období od podání žaloby (10 let) a po více než 11 letech od uskutečnění plnění již není možné prokázat skutečnosti, které krajský soud uložil zjistit; to především proto, že právní předchůdce stěžovatele již zanikl a rovněž se nedá předpokládat, že by osoby, které v té době u právního předchůdce stěžovatele pracovaly. Stěžovatel, vědom si této situace vzal, žalobu zpět. Délkou řízení mu tak byla odňata možnost domáhat se účinně svého práva u soudu.

II.

Dříve než se Ústavní soud může zabývat věcným posouzením ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda jsou splněny předpoklady pro zahájení řízení o ústavní stížnosti, stanovené , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " ").

Podle lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje. Podle citovaného zákona, jestliže zákon procesní prostředek k ochraně práva stěžovateli neposkytuje, lze podat ústavní stížnost ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo.

V předmětné věci stěžovatel napadá postup obecných soudů ve věci vedené pod sp. zn. ( ) u Městského soudu v Brně. Tomuto soudu a dále i Krajskému soudu v Brně vytýká průtahy, k nimž v jeho věci došlo a které vedly k tomu, že se plynutím času dostal do takové důkazní nouze, že vzal žalobu podáním ze dne 31. 12. 2003 zpět. V daném případě byla tedy ústavní stížnost podána proti jinému zásahu orgánu veřejné moci, takže je nutno lhůtu k podání ústavní stížnosti posuzovat podle ustanovení § 72 odst. 5 citovaného zákona.

Ústavní soud po posouzení věci dospěl k závěru, že lhůtu k podání ústavní stížnosti lze vztáhnout již k usnesení Krajského soudu v Brně č.j. -118 ze dne 31. 7. 2003, které bylo stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci, doručeno dne 30. 9. 2003; jím bylo městskému soudu uloženo, aby vyzval stěžovatele k doplnění některých skutkových tvrzení, což podle názoru stěžovatele nebylo možné. Tímto dnem se stěžovatel dozvěděl o dovršení postupných průtahů, které při projednávání jeho věci před obecnými soudy nastaly a které mu brání v řádné uplatnění jeho práva. Doručením označeného rozhodnutí Krajského soudu v Brně proto začala stěžovateli (právnímu zástupci stěžovatele) plynout lhůta k podání ústavní stížnosti, jež uplynula v sobotu dne 29. 11. 2003; posledním dnem lhůty pro podání ústavní stížnosti bylo proto ve smyslu a pondělí dne 1. 12. 2003. Ústavní stížnost však byla podána k poštovní přepravě až dne 8. 6. 2004, tedy opožděně.

Ústavní soud ještě zvažoval, zda by nebylo možné odvíjet lhůtu k podání ústavní stížnosti od data, kdy se stěžovatel rozhodl, že již další možnosti v předmětném řízení v důsledku postupu obecných soudů nemá, a vzal žalobu zpět. To stěžovatel učinil dne 22. 12. 2003. Lhůta k podání ústavní stížnosti posuzovaná k tomuto datu by uplynula v pátek dne 20. 2. 2004, takže i v tomto případě by byla ústavní stížnost podána opožděně.

Stěžovatel podal ústavní stížnost na poštu dne 8. 6. 2004, tedy již po vydání usnesení Městského soudu v Brně č.j. -126 ze dne 2. 2. 2004, jímž bylo řízení ve věci zastaveno. Ústavní soud však nemůže posuzovat lhůtu k podání ústavní stížnosti ve vztahu k doručení tohoto rozhodnutí Městského soudu v Brně stěžovateli (jeho právnímu zástupci), protože uvedené rozhodnutí - se zřetelem na meritum ústavní stížnosti - zde nemá povahu procesního prostředku k ochraně základního práva stěžovatele. Stěžovatel totiž toto rozhodnutí nenapadl a výslovně navrhoval jen tzv. akademický výrok, jímž - jak již bylo uvedeno - by Ústavní soud vyslovil, že bylo porušeno jeho právo na projednání věci bez zbytečných průtahů.

Proto Ústavnímu soudu nezbylo než ústavní stížnost podle jako návrh podaný po lhůtě stanovené k jeho podání tímto zákonem odmítnout.

Nad rámec toho Ústavní soud podotýká - k meritu věci - že v daném případě zřejmě existovala období neodůvodněné nečinnosti obecných soudů. Jde zejména o období od podání žaloby dne 15. 3. 1993 do dne 22. 9. 1995, kdy Městský soud v Brně usnesením č.j. -14 vyslovil svou věcnou nepříslušnost, a dále o období od 7. 11. 1995, kdy věc byla postoupena Krajskému obchodnímu soudu v Brně, do 17. 2. 1998, kdy tento soud učinil první úkon ve věci, a následně usnesením č.j. -19 ze dne 27. 4. 1998 věc vrátil zpět Městskému soudu v Brně. Poněvadž je však ústavní stížnost odmítána pro opožděné podání, nemůže se Ústavní soud dále těmito otázkami zabývat.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 2. listopadu 2004

JUDr. Vojen Güttler

soudce zpravodaj