Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 594/04

Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jana Musila, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele M. B., zastoupeného Mgr. J. T., advokátem o ústavní stížnosti proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. června 2004 sp. zn. a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 29. března 2004 sp. zn. , t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Navrhovatel se domáhal zrušení výše citovaných rozhodnutí soudů, když uvedl, že se jimi cítí dotčen v základních právech zakotvených v d a v Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Zásahu do označených práv se dle jeho přesvědčení dopustil odvolací soud již tím, že v rozporu s ustanovením tr. řádu uložil ve zrušujícím usnesení soudu I. stupně způsob, jakým má hodnotit věrohodnost provedených důkazů, ten jej pak uznal vinným ze spáchání trestného činu, pro jehož právní kvalifikaci nebylo zahájeno trestní stíhání, přičemž na změnu právní kvalifikace stěžovatel, jako obviněný, nebyl dle tr. řádu (správně dle tr. řádu), upozorněn. Dále poukázal na námitky uplatněné v odvolání, které však bylo stížností napadeným usnesením zamítnuto jako nedůvodné.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [, , ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného usnesení odvolacího soudu zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Soud I. stupně uznal stěžovatele vinným spácháním trestných činů útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b) tr. zák. (úmyslným užitím násilí), výtržnictví podle § 202 odst. 1 tr. zákona a útoku na veřejného činitele podle § 156 odst. 1 písm. a) tr. zák. (vyhrožováním), za což byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku se zkušební dobou v trvání dvou let. Městský soud v Praze na základě odvolání obžalovaného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně v souladu s § 254 odst. 1 tr. řádu a opodstatněně shledal, že byly provedeny všechny potřebné a dostupné důkazy a tyto hodnoceny jednotlivě i ve vzájemných souvislostech a postupováno tedy tak, jak ukládá ustanovení § 2 odst. 5 a 6 tr. řádu. V odůvodnění svého rozhodnutí, jímž odvolání zamítl, vyložil, proč se s hodnocením učiněných důkazů ztotožňuje, vyložil i obsah § 264 odst. 1 tr. řádu, dle něhož soud, kterému byla po zrušení rozsudku věc vrácena, je vázán právním názorem vysloveným odvolacím soudem v rozhodnutí, a je povinen provést úkony a doplnění, jak mu odvolací soud nařídil. Městský soud v Praze se ve stížností napadeném usnesení vypořádal, s poukazem na § 220 tr. řádu, také s námitkou stěžovatele, týkající se obsahu usnesení o zahájení trestního stíhání a obsahu obžaloby, a tedy s tvrzením, že stíhání proti němu bylo zahájeno pro trestné činy útoku na veřejného činitele dle § 155 odst. 1 písm. a) (úmyslným užitím násilí), § 156 odst. 1 písm. a) (vyhrožováním) a trestný čin výtržnictví dle § 202 odst. 1 tr. zák., obžaloba však jednání kvalifikovala ustanovením § 155 odst. 1 písm. a), odst. 2 písm. b), § 156 odst. 1 písm. a) a § 202 odst. 1 tr. zákona, přičemž na tuto změnu právní kvalifikace upozorněn nebyl. Lze dodat, že podle § 176 odst. 2 tr. řádu obžaloba může být podána jen pro skutek, pro který bylo zahájeno trestní stíhání. Míní-li státní zástupce tento skutek posuzovat jako jiný trestný čin, než jak ho posuzoval policejní orgán, upozorní na to před podáním obžaloby obviněného a jeho obhájce a zjistí, zda navrhují se zřetelem na zamýšlenou změnu vyšetřování doplnit. Soud pak může rozhodovat jen o skutku, který je uveden v žalobním návrhu, přičemž právním posouzením skutku v obžalobě není vázán (§ 220 odst. 1 a 3 tr. řádu). Z obsahu výroků o vině obžalovaného označenými trestnými činy pochybení v postupu soudů ve smyslu citovaných ustanovení trestního řádu shledáno nebylo, na vyčerpávající odůvodnění usnesení odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [ , ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 3. listopadu 2004