Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

III.ÚS 138/04

Ústavní soud rozhodl dne 3. listopadu 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti M. K. zastoupené JUDr. E. M. advokátkou proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2003 č. j. -76 o určení výživného a úpravě styku otce s nezletilou dcerou, t a k t o :

Návrh se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í

Ústavní stížností, podanou k doručení Ústavnímu soudu dne 5. března 2004, tj. ve lhůtě stanovené v , ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelka domáhá zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2003 č. j. -76 o určení výživného a úpravě styku otce s nezletilou dcerou. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu se cítí být dotčena v základních právech plynoucích z a d (dále jen "").

Z obsahu spisu Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. , jejž si Ústavní soud vyžádal, jakož i z příloh ústavní stížnosti bylo zjištěno následující:

Okresní soud v Prachaticích rozsudkem ze dne 22. srpna 2003 č. j. -44 rozhodl o návrhu stěžovatelky na zvýšení výživného a o návrhu otce na úpravu styku s nezletilou dcerou. Rozhodl zároveň o výši a způsobu úhrady nedoplatku na výživném. Krajský soud pak v předmětném rozhodnutí rozsudek soudu nalézacího změnil, přičemž zvýšil výživné o částku nižší a současně stanovil nižší částku nedoplatku na výživném, než tak učinil soud I. stupně.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti polemizuje s odůvodněním určení výše nedoplatku na výživném, obsaženým v předmětném rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích, v němž se odkazuje na "nesporné tvrzení účastníků" řízení o placení výživného. Tvrdí, že v předchozím řízení k "nespornému tvrzení účastníků" ohledně dané věci nedošlo, a tudíž odvolací soud vyvodil skutková zjištění i právní závěry v rozporu s průběhem provedeného dokazování. Pro uvedené se stěžovatelka cítí být rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2003 č. j. -76 dotčena v právu na spravedlivý proces dle y a v právu vlastnickém dle y.

Předsedkyně senátu 22 Co krajského soudu ve svém vyjádření ze dne 26. dubna 2004 odkazuje na závěry plynoucí z odůvodnění rozsudku napadeného ústavní stížností, konstatuje, že jím k porušení ústavně zaručených práv stěžovatelky nedošlo a navrhuje předmětnou ústavní stížnost zamítnout.

Dle ustanovení , ve znění pozdějších předpisů, Ústavní soud mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li nepřípustný, přičemž pojem nepřípustnosti je v řízení o ústavních stížnostech vymezen podmínkou vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, čili zásadou subsidiarity ( ). Smysl a účel této zásady reflektuje maximu, dle níž ochrana ústavnosti není a ani z povahy věci nemůže být pouze úkolem Ústavního soudu, nýbrž je úkolem všech orgánů veřejné moci, v tom rámci zejména obecné justice. Ústavní soud představuje v této souvislosti ultima ratio, institucionální mechanismus, jenž nastupuje v případě selhání všech ostatních. V neposlední řadě zásada subsidiarity odráží i princip self restraint ve vztahu Ústavního soudu k ostatním orgánům veřejné moci, jejichž rozhodnutí jsou v řízení o ústavních stížnostech přezkoumávána.

Jak konstatoval Ústavní soud v nálezu ve věci

sp. zn.

, podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje není v případě procesních prostředků, které jsou ovládány zásadou dispozitivní a nikoli zásadou revizní, splněna pouhým uplatněním procesního prostředku ze strany stěžovatele, nýbrž i nezbytností namítnout v něm porušení základního práva a svobody, jež je předmětem ústavní stížnosti, a to buď přímým poukazem na příslušné základní právo nebo svobodu, nebo námitkou porušení jednoduchého práva, v němž se dané základní právo, resp. svoboda promítá. V opačném případě, z pohledu důvodu obsaženého v ústavní stížnosti, možnost uplatnění možností právní ochrany vyčerpána nebyla, a tudíž nebyla ani splněna podmínka vyčerpání všech procesních prostředků, jež zákon k ochraně práva poskytuje, a tím i podmínka přípustnosti ústavní stížnosti.

Dle tvrzení R. K. bývalého manžela stěžovatelky a nositele vyživovací povinnosti k nezletilé dceři (protokol o jednání před Okresním soudem v Prachaticích dne 22. srpna 2003, spis Okresního soudu v Prachaticích sp. zn. , č. l. 41, 42), tento řádně platil soudem stanovené výživné, dobrovolně nad jeho určenou výši poskytoval měsíčně 500,-Kč, od čehož ustoupil poté, co stěžovatelka znemožňovala jeho styk s nezletilou dcerou. Dle stěžovatelky uvedené tvrzení není pravdivé, R. K. neplnil vyživovací povinnost tak, jak uvedl v předmětné výpovědi. Do rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 22. srpna 2003 č. j. -44 stěžovatelka ale nepodala odvolání, ačkoli výši nedoplatku na výživném soud odůvodnil toliko zvýšením samotného výživného, a nikoli předchozím neplněním vyživovací povinnosti. Uvedl-li otec nezletilé u jednání před odvolacím soudem dne 13. listopadu 2003 (spis Okresního soudu sp. zn. , č. l. 65), že od doby rozhodnutí soudu I. stupně na výživném platí 3.000,-Kč měsíčně, stěžovatelka se nevyjádřila ani k tomuto tvrzení ani k placení výživného před touto dobou.

Za těchto okolností hlediska interpretace zásady subsidiarity v řízení o ústavních stížnostech plně dopadají i na posuzovanou věc, pročež Ústavní soud návrh na zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. prosince 2003 č. j. -76, z důvodu nepřípustnosti dle a , odmítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně, dne 3. listopadu 2004