Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 643/01

Ústavní soud rozhodl o ústavní stížnosti stěžovatele JUDr. Ing. V. L., zastoupeného JUDr. J, V,, advokátem, proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rokycanech ze dne ze dne 27. 8. 2001, č.j. 55997/01/150920, a proti rozhodnutí Finančního úřadu v Rokycanech ze dne 23. 7. 2001, č.j. 50423/01/150920, t a k t o :

Ústavní stížnost se odmítá.

O d ů v o d n ě n í:

Ústavní stížností se stěžovatel s poukazem na tvrzené porušení a d domáhá zrušení rozhodnutí Finančního úřadu v Rokycanech ze dne ze dne 27. 8. 2001, č.j. 55997/01/150920, kterým byla zamítnuta jeho reklamace proti rozhodnutí tohoto finančního úřadu o přeplatku ze dne 23. 7. 2001, č.j. 50423/01/150920. Také toto rozhodnutí stěžovatel napadá a navrhuje jeho zrušení.

Ústavní soud se vždy nejdříve musí zabývat otázkou, zda jsou splněny veškeré formální náležitosti a předpoklady, požadované , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, tak, aby návrh na zahájení řízení mohl být považován za kvalifikovaně podanou ústavní stížnost, schopnou meritorního projednání. Ústavní stížnost je fyzická nebo právnická osoba oprávněna podat, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním pořádkem [ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů]. Podle citovaného zákona je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje.

V daném případě sám stěžovatel upozornil Ústavní soud, že proti výše uvedeným rozhodnutím finančního úřadu, napadeným ústavní stížností, podal rovněž správní žalobu ke Krajskému soudu v Plzni. Uvedl přitom, že "dosud byly žaloby proti rozhodnutím o přeplatku obecnými soudy zamítány z důvodu, že jde o rozhodnutí procesní povahy, které soudy nepřezkoumávají". Ústavní stížnost tedy v zásadě podal z důvodu procesní jistoty. Krajský soud v Plzni k dotazu Ústavního soudu nejdříve sdělil, že žaloba proti citovaným rozhodnutím finančního orgánu je u tohoto soudu skutečně vedena. Rovněž právní zástupce stěžovatele ve svém sdělení z 2. 9. 2003 Ústavní soud informoval, že ve věci správní žaloby nebylo dosud (k uvedenému datu) žádným způsobem rozhodnuto a jakmile soud rozhodne, sdělí bez odkladu výsledek tohoto rozhodnutí. Podáním ze dne 24. 8. 2004 sdělil Krajský soud v Plzni Ústavnímu soudu, že ve věci bylo rozhodnuto rozsudkem ze dne 30. 6. 2004, sp. zn. (jenž nabyl právní moci dne 22. 7. 2004), kterým byla žaloba zamítnuta. To zjistil Ústavní soud i z příslušného spisového materiálu (spis Krajského soudu v Plzni sp. zn. ), který si vyžádal.

Za uvedené procesní situace nelze než ústavní stížnost směřující proti shora uvedeným rozhodnutím Finančního úřadu v Rokycanech posoudit jako nepřípustnou. Ústavní soud již několikrát konstatoval, že v řízení o ústavní stížnosti není vázán jejím odůvodněním, resp. rozsahem ústavněprávní argumentace, je však bezvýjimečně vázán petitem, ve kterém musí být vždy napadeno konečné rozhodnutí ve věci. Ústavní stížnost musí směřovat proti rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (srov. obdobně např. usnesení

sp. zn.

, Sbírka nálezů a usnesení ÚS ČR, svazek 7, usnesení č. 2, z odborné literatury např. Filip, Holländer, Šimíček, , komentář, Praha, C.H.Beck 2001, str. 338, 339). Ústavní soud není oprávněn rozhodnout o něčem, co nebylo výslovně navrženo, neboť smí pouze zrušit napadené rozhodnutí, resp. zakázat příslušnému státnímu orgánu v porušování práva pokračovat a přikázat mu, aby, pokud je to možné, obnovil stav před porušením ( ). I pro Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti totiž platí jedna ze stěžejních zásad demokratického právního státu, že státní moc lze uplatňovat jen v případech a mezích stanovených zákonem, a to způsobem, který zákon stanoví ( y ČR, d). Petit je v dané věci formulován jednoznačně a nevzbuzuje pochybnosti, čeho se stěžovatel domáhá. Takovému návrhu však nemohl s odvoláním na shora vyslovené Ústavní soud vyhovět (odhlédneme-li od skutečnosti, že rozhodnutí obecného soudu v dané věci by zůstalo případným vyhověním návrhu nedotčeno, což by bylo v hrubém rozporu s principem právní jistoty), ani nemohl z vlastní iniciativy podrobit přezkumu i nenapadený rozsudek Krajského soudu v Plzni, neboť by tím překročil své kompetence. Ostatně stěžovatel byl v citovaném rozsudku poučen o možnosti podat proti tomuto rozhodnutí kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu; z příslušného spisového materiálu však nevyplývá, že by byl tak učinil.

Ústavní soud zde odkazuje i na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je jeho pravomoc ve vztahu k orgánům veřejné moci dána pouze subsidiárně, přičemž důsledně respektuje princip minimalizace zásahů do jejich rozhodovací činnosti. Domáhat se ochrany svých ústavně zaručených základních práv nebo svobod podáním ústavní stížnosti je fyzická nebo právnická osoba oprávněna za podmínek stanovených u ČR a teprve po vyčerpání všech procesních prostředků k ochraně svých práv. V této souvislosti možno také připomenout, že ochrana ústavnosti není pouze úkolem Ústavního soudu, ale všech orgánů veřejné moci, přičemž Ústavní soud představuje v této souvislosti "ultima ratio", institucionální mechanismus, který nastupuje teprve v případě selhání všech ostatních.

Z uvedených důvodů byla ústavní stížnost odmítnuta jako nepřípustný návrh podle ust. , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 3. listopadu 2004

JUDr. Vojen Güttler v.r.

soudce zpravodaj