Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

IV.ÚS 316/04

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem JUDr. Michaelou Židlickou v právní věci stěžovatele L. H. o ústavní stížnosti, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavnímu soudu byl dne 13. 9. 2004 doručen návrh na zahájení řízení, označený jako ústavní stížnost ve smyslu , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), prostřednictvím něhož se stěžovatel domáhal ochrany před porušováním svých ústavně zaručených práv, k němuž mělo dojít v řízení vedeném pod sp. zn. rozhodnutím ze dne 31. 1. 2001 a dále rozhodnutím, sp. zn. , ze dne 23. 8. 2004.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti rovněž napadl postup České kanceláře Evropského soudu pro lidská práva, jež mu dle jeho tvrzení zabránila podat stížnost na Českou republiku, když mu odmítla zaslat příslušný formulář. V závěrečné části svého podání, označené jako IV, pak stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil úlohu vlády České republiky, prezidenta České republiky, volebního systému, falešné demokracie a právního řádu České republiky a dále přiznal stěžovateli náhradu za materiální a nemajetkovou újmu, jež mu byla způsobena.

Ústavní soud naznal, že návrh nesplňoval náležitosti podání ve smyslu a , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen " "), neboť stěžovatel nesdělil, jaká konkrétní opatření má Ústavní soud v rámci své pravomoci ( ) na ochranu jeho ústavně zaručených práv přijmout a rovněž nepřiložil kopii rozhodnutí o posledním procesním prostředku, jenž mu zákon k ochraně jeho práva poskytoval. Stěžovatel též nerespektoval , jenž ukládá fyzickým a právnickým osobám povinnost být v řízení před Ústavním soudem zastoupen advokátem, což se vztahuje již na samotné sepsání ústavní stížnosti.

Na existenci uvedených vad byl stěžovatel upozorněn přípisem ze dne 24. 9. 2004, jímž mu současně byla stanovena lhůta pro jejich odstranění v délce 30 dnů. Výzva byla stěžovateli doručena dne 7. 10. 2004, a to postupem podle ve spojení s , , ve znění pozdějších předpisů, neboť stěžovatel si zásilku nevyžádal do deseti dnů od jejího uložení na poště, k němuž došlo dne 27. 9. 2004 poté, co stěžovatel nebyl poštovním doručovatelem v místě svého bydliště zastižen. Posledním dnem lhůty k odstranění vad podání byl pátek 5. 11. 2004, lhůta tedy marně uplynula bez toho, že by stěžovatel vytýkané vady odstranil.

Nadto Ústavní soud konstatuje, že k projednání návrhu na zrušení základních institutů a institucí demokratického státu, jak jej navrhuje stěžovatel v části IV svého podání, není s ohledem na y ČR a y ČR příslušný. Stejný závěr učinil Ústavní soud i ve vztahu k náhradě újmy, když takový návrh neodpovídá jeho pravomoci založené u ČR a konkretizované .

Vzhledem ke všem výše uvedeným skutečnostem Ústavnímu soudu nezbývá než ústavní stížnost odmítnout podle a písm. d) .

Poučení:Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. 11. 2004

JUDr. Michaela Židlická

soudce zpravodaj