Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 492/01

Ústavní soud rozhodl dnešního dne v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Klokočky a soudců JUDr. Vojena Güttlera a JUDr. Františka Duchoně ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů P. S. a M. S., zastoupených advokátem JUDr. D. H., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2001, sp. zn. ,

takto:

Návrh na odklad vykonatelnosti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30.3. 2001, sp. zn. , se zamítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelé ústavní stížností ze dne 9. 8. 2001, doručenou Ústavnímu soudu dne 10. 8. 2001, napadají v záhlaví označené usnesení Městského soudu v Praze, kterým bylo potvrzeno usnesení Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 6.12.2000, č.j. -66, jímž bylo rozhodnuto o provedení výkonu rozhodnutí vyklizením bytu. V ústavní stížnosti zejména tvrdí, že obecný soud porušil základní práva a svobody stěžovatelů obsažená v y, "Evropské úmluvy o lidských právech a svobodách" a v y základních práva a svobod. Městský soud v Praze se prý nevypořádal s některými právními názory stěžovatelů, jeho výrok vychází ze skutkových zjištění, která nemají oporu v dokazování, a spočívá na nesprávném právním posouzení. Stěžovatelé především namítají, že náhradní byt v D. nejenže není rovnocenný vyklizovanému bytu, ale že nezajišťuje ani lidsky důstojné ubytování jich samotných a dalších členů domácnosti, tj. čtyřčlenné rodiny s nezletilými dětmi.

Stěžovatelé v ústavní stížnosti současně požádali ve smyslu ustanovení , o Ústavním soudu, o odklad vykonatelnosti napadeného usnesení Městského soudu v Praze, neboť se domnívají, že výkon rozhodnutí - tedy přestěhování se do náhradního bytu - "by nepochybně znamenal pro stěžovatele nepoměrně vyšší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám."

K návrhu na odklad vykonatelnosti se vyjádřili účastník řízení - Městský soud v Praze a vedlejší účastník - J. T. Městský soud v Praze toliko sdělil, že tento návrh nepovažuje za opodstatněný. Vedlejší účastník pak zejména uvedl, že stěžovatelé hrozící újmu nijak nespecifikovali a že své tvrzení nedoložili. Újmu prý naopak pociťuje on a jeho dcera s manželem a čtyřmi dětmi, neboť od rozhodnutí, kterým byl nařízen výkon rozhodnutí, již uplynula značně dlouhá doba.

II.

Podle ustanovení může Ústavní soud na návrh stěžovatele odložit vykonatelnost napadeného rozhodnutí, jestliže to nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem a jestliže by výkon rozhodnutí nebo uskutečnění oprávnění, přiznaného rozhodnutím třetí osobě, znamenal pro stěžovatele nepoměrně větší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám.

Je zřejmé, že institut odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí představuje rozhodnutí zatímní a předběžné, takže případným vyhověním nebo odmítnutím tohoto návrhu Ústavní soud neprejudikuje konečný výsledek řízení o ústavní stížnosti. Proto také se v této fázi řízení Ústavní soud nevyjadřuje k důvodnosti ústavní stížnosti, a v rámci toho ani k tomu, zda byla stěžovatelům zajištěna odpovídající bytová náhrada či nikoliv.

Je třeba zdůraznit, že možnost odložení vykonatelnosti napadeného rozhodnutí představuje výjimku z obecné zásady, podle které ústavní stížnost nemá odkladný účinek ( ). Protože se jedná o výjimku, je nutno ji interpretovat restriktivně, a to za důsledného respektování shora citovaných zákonných podmínek.

V daném případě stěžovatelé toliko tvrdí, že výkon napadeného usnesení by pro ně znamenal nepoměrně vyšší újmu, než jaká při odložení vykonatelnosti může vzniknout jiným osobám. Protože takové osoby stěžovatelé ve svém návrhu neoznačili, dovodil Ústavní soud ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 6, sp.zn. , že jimi mohou být zejména osoby zainteresované na výsledku řízení; to jsou vedlejší účastník J. T. a manželé F., zeť a dcera, pro které vedlejší účastník potřeboval byt užívaný stěžovateli. Potřeba bytu pro děti byla ostatně důvodem, pro který byla dána stěžovatelům výpověď, k níž přivolil v nalézacím řízení obecný soud. To je exekuční titul, jehož výkon je předmětem řízení, v němž bylo napadené usnesení vydáno. Pokud se jedná o možnou újmu manželů F., nemohl si Ústavní soud nepovšimnout, že právě oni jsou dosavadními uživateli náhradního bytu, který je dle napadeného rozhodnutí pro stěžovatele zajištěn, a že i oni jsou několikačlenou rodinou s dětmi. Již z toho vyplývá, že nelze přisvědčit názoru stěžovatelů o jejich "nepoměrně" větší újmě ve srovnání s jinými osobami, poněvadž také F. by mohli pociťovat odklad výkonu rozhodnutí - po jehož provedení jsou oprávněni nastěhovat se do vyklizovaného bytu stěžovatelů - jako újmu nijak zanedbatelnou. Též vedlejší účastník J. T. (oprávněný ve věci výkonu rozhodnutí) má nepochybně zájem na výkonu rozhodnutí, přičemž se v předmětném exekučním řízení rozhoduje o výkonu jeho práva přiznaného mu rozhodnutím soudu.

Ústavní soud rovněž konstatuje, že další (kumulativní) podmínkou podle ustanovení je i to, že odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí nebude v rozporu s důležitým veřejným zájmem. Ačkoliv je zřejmé, že veřejným zájmem je i zájem státu zajistit občanům vynutitelnost práva, Ústavní soud se jejím posouzením nezabýval, jelikož první (výše uvedená) podmínka v souzené věci splněna není, a stěžovatelé se navíc domáhají ochrany svých práv i dalším procesním prostředkem - dovoláním.

Za těchto okolností dospěl Ústavní soud k závěru, že návrh na odklad vykonatelnosti není důvodný a proto jej zamítl.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. října 2002

JUDr. Vladimír Klokočka

předseda senátu Ústavního soudu