Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 591/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Ivany Janů, o ústavní stížnosti stěžovatelky J. Š., zastoupené JUDr. J. S., proti usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.6.2004, č.j. -98, za účasti Nejvyššího soudu ČR, jako účastníka řízení, t a k t o :

Ústavní stížnost se o d m í t á .

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatelka v podané ústavní stížnosti napadla v záhlaví uvedené usnesení Nejvyššího soudu a domáhala se jeho zrušení. Z návrhu na zahájení řízení a jeho přílohy vyplývá, že stěžovatelka se vůči Městu Teplice domáhala zaplacení částky 32 070 Kč s příslušenstvím. Rozsudkem Okresního soudu v Teplicích ze dne 6.11.2002, č.j. -55, byla žaloba zamítnuta. Stěžovatelka se domáhala zrušení tohoto rozsudku v odvolacím řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudkem ze dne 29.7.2003, č.j. -84, prvoinstanční rozsudek potvrdil. Proti rozsudku odvolacího soudu podala stěžovatelka dovolání, jehož přípustnost odvozovala z § 237 odst. 1 písm. c) obč. soudního řádu; dovolání shledal Nejvyšší soud ČR nepřípustným, a proto ho napadeným usnesením odmítl.

Stěžovatelka tvrdí, že postupem soudů všech stupňů byla porušena její ústavně zaručená práva na spravedlivý proces ve smyslu y a Úmluvy, proto, že žádný z těchto soudů nezjistil řádně a úplně skutkový stav věci, věc byla z jimi zjištěného stavu nesprávně právně posouzena a ze všech těchto důvodů pak nespravedlivě rozhodnuto. Svoje námitky dokládá skutkovými tvrzeními o bezdůvodném obohacení, které vzniklo Městu Teplice plněním na základě částečně neplatné kupní smlouvy.

Po seznámení se s obsahem podání Ústavní soud zjistil, že stěžovatelčin návrh je zjevně neopodstatněný. Přitom opodstatněností ústavní stížnosti je v řízení před Ústavním soudem třeba rozumět podmínku, že napadeným rozhodnutím bylo porušeno základní právo nebo svoboda stěžovatele.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůrazňuje, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti obecných soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. a y) a není pravidelnou přezkumnou instancí rozhodnutí obecných soudů. Ústavní soud se proto ústavní stížností zabýval jen v rozsahu namítaných porušení základních práv rozhodnutím, jehož zrušení se stěžovatelka domáhá.

Z tohoto pohledu Ústavní soud konstatuje, že žádné porušení základních práv stěžovatelky napadeným usnesením nebylo zjištěno. Nejvyšší soud ČR v průběhu dovolacího řízení posuzoval přípustnost dovolání, a protože žádný důvod přípustnosti dovolání - ve smyslu § 236 a násl. obč. soudního řádu - neshledal, dovolání odmítl, aniž se zabýval meritem věci; jeho rozhodnutí o odmítnutí dovolání má toliko deklaratorní povahu. Stěžovatelka sama proti tomuto postupu dovolacího soudu žádné konkrétní námitky neformuluje.

Posouzení podmínek vzniku případného bezdůvodného obohacení Města Teplice na úkor stěžovatelky se tak koncentrovalo do řízení před soudy I. a II. stupně, jejich rozhodnutí však stěžovatelka nenapadá, byť - v souladu s , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů - měla takovou možnost ve lhůtě 60 dnů od doručení napadeného usnesení.

Vzhledem k tomu, že Ústavním soudem nebylo shledáno žádné porušení ústavně zaručených základní práv a svobod stěžovatelky, byla její ústavní stížnost, bez přítomnosti účastníků a mimo ústní jednání, odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

P o u č e n í : Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2004

JUDr. Vojen Güttler

předseda I. senátu Ústavního soudu