Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

I.ÚS 412/04

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vojena Güttlera, soudců JUDr. Františka Duchoně a JUDr. Pavla Rychetského, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Ing. J. K., zastoupeného JUDr. J. S., proti rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 21. dubna 2004, č. j. -247, t a k t o:

Ústavní stížnost s e o d m í t á.

O d ů v o d n ě n í :

Stěžovatel se návrhem, doručeným Ústavnímu soudu dne 8. července 2004, domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, jímž bylo zamítnuto jeho dovolání proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 23. dubna 2003, č. j. -215, kterým vrchní soud jako soud odvolací potvrdil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. prosince 2002 č. j. F 11191/2001, F 17812/2001, F 21067/2001, F 32756/2001, F 21623/2002, C 21276-190, jímž krajský soud jako soud prvního stupně rozhodl o výmazu stěžovatele jako jednatele společnosti E., s. r. o., v likvidaci, v obchodním rejstříku (a o zápisu způsobu jednání jménem společnosti). Stěžovatel namítá, bez další ústavněprávní argumentace, že došlo k zásahu do jeho ústavně zaručených práv a svobod, neboť dovolací soud ani před ním rozhodující soud nalézací i soud odvolací neposkytly jeho právům náležitou ochranu, v čemž spatřuje porušení a 95 y.

Stěžovatel napadá pouze právní závěr dovolacího soudu, v rozhodnutí učiněný, ohledně určení, zda mu byla v souladu se společenskou smlouvou doručena pozvánka na valnou hromadu společnosti E., v likvidaci, konanou dne 28. března 2001, přičemž namítá, že běh lhůt nelze počítat tak, jak to učinil Nejvyšší soud i soudy rozhodující ve věci před ním, tedy ode dne rozhodného pro počátek lhůty zpětně, neboť takový postup ust. § 122 odst. 1 neumožňuje.

Nejvyšší soud se k podané stížnosti věcně nevyjádřil, pouze odkázal na odůvodnění svého stížností napadeného rozhodnutí.

Ústavní soud dospěl k závěru, že stížnost splňuje podmínky předepsané [ , , , odst. 2, 4 , ve znění pozdějších předpisů] a jako takovou ji v intencích namítaného porušení práv stěžovatele přezkoumal.

Z obsahu napadeného rozhodnutí i odůvodnění ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatel napadá závěr Nejvyššího soudu o tom, že jestliže lhůta stanovená podle dnů nenásleduje po dni rozhodném pro její počátek, jak je tomu např. v ustanovení § 181 odst. 2 obch. zák. (srov. text "představenstvo svolá mimořádnou valnou hromadu tak, aby se konala nejpozději do čtyřiceti dnů ode dne, kdy mu došla žádost o její svolání"), ale tomuto dnu předchází, musí se tato lhůta počítat od rozhodného dne zpětně. Určuje-li tedy společenská smlouva společnosti s ručením omezeným (navrhovatelky v řízení), že pozvánka na valnou hromadu musí být doručena alespoň dvacet dnů před jejím konáním, je rozhodným dnem pro počítání lhůty den konání valné hromady. Tento den se do dvacetidenní lhůty nezapočítává. Prvním započítávaným dnem je proto 27. března 2001 a posledním dnem lhůty je 8. březen 2001. Byla-li tedy pozvánka na valnou hromadu doručena stěžovateli 8. března 2001, byla doručena v souladu se společenskou smlouvou.

Ústavní soud již dříve ve své judikatuře vyložil, že mu nepřísluší posuzovat celkovou zákonnost rozhodnutí, proti kterému byla podána ústavní stížnost, neboť jeho úkolem je pouze hodnotit ústavnost zásahu orgánu veřejné moci do základních práv a svobod. Ústavní stížnost, spočívající v polemice s právními závěry rozhodnutí obecných soudů, a to ve shodném smyslu a rozsahu jako v odvolání proti rozhodnutí soudu prvého stupně, staví Ústavní soud do pozice třetí instance v systému všeobecného soudnictví, která mu však s odvoláním na článek 83 y ČR zjevně nepřísluší.

Ústavní soud do rozhodovací činnosti obecných soudů zasahuje zpravidla jen tehdy, jestliže tyto nepostupují v souladu s d, zejména pak s obsahem její hlavy páté. Ústavní soud má za to, že nedošlo k porušení žádného ze základních práv stěžovatele - jeho návrhem (dovoláním) se soud zabýval v řízení, které stěžovatel z hlediska procesního nezpochybnil, přičemž pouhá skutečnost, že obecné soudy včetně soudu dovolacího vyslovily závěr, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá oprávněný důvod k ústavní stížnosti, zejména neuvádí-li stěžovatel na podporu svých tvrzení jinou argumentaci, než kterou uvedl v dovolání a se kterou se dovolací soud dle názoru soudu Ústavního řádně a ústavně konformně vypořádal.

Vzhledem k tomu, že stěžovatel mimo nesouhlas s právními závěry obecného soudu neuvedl nic, co by odůvodňovalo zásah Ústavního soudu, nezbylo než ústavní stížnost pro její zjevnou neopodstatněnost podle ustanovení , o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, odmítnout.

P o u č e n í: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. října 2004

JUDr. Vojen Güttler v. r.

předseda senátu